Olympijští bojovníci proti osudu: malý skokan a skoro slepý lukostřelec
Reprezentovat svou zemi na olympijských hrách je snem každého sportovce, některým ale nebylo přáno a museli překonávat překážky. Oni se ale nesmířili s osudem a přes všechny překážky pod pěti kruhy zářili. Podívejte se na největší bojovníky s osudem.
Stefan Holm měří „pouze“ 181 centimetrů. V normálním životě nadprůměr, na špičkového skokana do výšky zoufale málo. „Jsi moc malý,“ slyšel odmala na atletických trénincích, jeho cílem ale bylo stát se nejlepším skokanem do výšky na světě. Největším cílem byly olympijské hry a v Aténách zažil životní závod. V Aténách přeskočil laťku ve výšce 236 centimetrů, o 55 víc, než sám měř, a odvezl si zlato.
Pro srovnání: Jaroslav Bába skočil 234 cm a odvezl si bronz, český olympijský medailista má ale bez jednoho centimetru rovné dva metry.
Mnohem vážnější hendikep musel překonat Maďar Oliver Halassy. Jako malého ho srazil vlak tak, že přišel o část nohy pod kolenem. Paralympiáda ještě ve 20. letech 20. století neexistovala, takže se musel prosadit mezi zdravými konkurenty. A podařilo se mu to ve vodním pólu. První medaili získal v Amsterdamu 1928, tehdy ještě byla stříbrná, o čtyři a osm let později v Los Angeles a Berlíně byl klíčovým hráčem olympijských vítězů.
Podívejte se i na příběh běžkyně, která vítězila i po letecké havárii, nebo téměř hluchého plavce.
