Rekordmanka OH bojovala o život při porodu, pak i o peníze pro ženy
Patery olympijské hry, jedenáct medailí. Americká běžkyně Allyson Felixová se v pětatřiceti letech zapsala do historie. Žádná atletka nebyla na Hrách dekorovaná častěji, je před ní pouze legendární Paavo Nurmi. Stejně výrazný je však i její odkaz mimo atletické ovály. „Můžeme mluvit o medailích, ale raději bych mluvila o tom, jak a čím tato žena inspirovala tolik lidí. Aby vsadili sami na sebe a věřili si,“ napsala na Twitter trojnásobná olympijská medailistka Carmelita Jeterová.
Při komplikovaném porodu před třemi lety bojovala Allyson Felixová o život. Svůj i dcery. A když kritickou chvíli zvládla, pustila se do nerovného boje s firmou Nike. Navrch se pak dokázala vrátit na olympijskou scénu. V Tokiu získala zlato s americkou štafetou na 4x400 metrů a bronz na 400 metrů. Počtem olympijských medailí přeskočila i Carla Lewise, který jí hned vysekl poklonu na Twitteru: „Gratulace, Allyson! Pětatřicítka nikdy nevypadala tak dobře. Úžasná a inspirující kariéra.“
Na stupních vítězů Felixová zavřela oči. Nevnímala nezvyklé ticho a prázdné ochozy na tokijském stadionu. „Naposledy jsem si chtěla užít tenhle olympijský pocit,“ popisovala po zlaté štafetě. „Cítila jsem klid a mír. Chtěla jsem si to ještě naposledy užít, bylo to zvláštní.“
Klíčové myšlenky patřily dceři Camryn a manželovi, kterým je bývalý atlet Kenneth Ferguson. „Mám šest zlatých olympijských medailí, ale můj největší úspěch jsi ty,“ psala Felixová v otevřeném dopisu už před olympijskými hrami v Tokiu. „Po porodu mi říkali, že už jsem stará a nevrátím se. Ukázala jsem, že se mýlíli.“
Dcera se narodila v listopadu 2018. Císařským řezem ve 32. týdnu rizikového těhotenství. Doktoři u Felixové diagnostikovali těžkou preeklampsii, tedy závažnou komplikaci ohrožující matku i plod. „Řekli mi, že v ohrožení není nejenom moje dítě, ale i já. Jediné, na čem mi v tu chvíli záleželo, bylo, aby dcera přežila,“ vzpomínala Felixová pro nbcsports.com. „Volala jsem své rodině a žádala je, aby za mnou přiletěli. Pak jsem se zeptala svého lékaře, zda je možné s operací počkat, než dorazí. Ale nic mi neslíbili. Museli jednat rychle.“
Když se spojíme, změna je možná
Dcera i matka byly v pořádku, několik týdnů ovšem strávily na jednotce intenzivní péče pro novorozence, kde Camryn bojovala o život. A i tyto momenty si Felixová v Tokiu vybavila. „Ráno jsem si zase pouštěla videa, která jsem natáčela v nemocnici a pak na své cestě k návratu. To byly opravdu těžké momenty,“ vyprávěla atletická legenda. „Nesvazuji se počtem medailí, pro mě je nejdůležitější, že jsem se dokázala vrátit. A vím, že už teď po dráze neběhám sama.“
Porodní komplikace prý Felixové otevřely oči. Zapojila se do kampaně Better starts for all (Lepší začátky pro všechny), která se snaží upozorňovat na možná rizika v těhotenství. „Jsem sportovkyně. Pečuji o své tělo, byla jsem zdravá. Měla jsem porodní plán a byla jsem v jedné z nejlepších nemocnic v zemi. Přece se nic nemohlo pokazit, že ano?“ vyprávěla. „Ukázalo mi to, že nikdo není chráněný od těchto rizik. Zažehl ve mně zájem o to, abych se dozvěděla více, podělila se o své zkušenosti a stala se oporou matek po celém světě.“
Stejně odhodlaně se pak pustila i do nečekaného sporu se svým hlavním partnerem – firmou Nike. Jako čerstvá matka měla ve smlouvě o 70 % méně peněz.
„Požádala jsem je, aby smluvně zaručili, že nebudu potrestána, pokud v měsících po porodu nepodám nejlepší výkon,“ líčila Felixová ve sloupku pro deník The New York Times „Chtěla jsem nastavit nový standard. Pokud bych já, jedna z nejlépe prodávajících sportovců Nike, nemohla sobě zajistit tuto ochranu, tak kdo jiný by mohl?“
Zpočátku neuspěla. U Nike skončila, založila vlastní značku Saysh, která vyrábí boty výhradně pro ženy. Pod tlakem dalších osobností ovšem firma Nike nakonec podmínky upravila, což Felixovou potěšilo.
„Sportovcům je řečeno, aby sklapli a podávali výkony. Naše starosti nikoho nezajímají. Říká se, že jsme jen baviči, že máme rychle běžet, skákat vysoko a házet daleko. Ale těhotenství není škodlivé, pro ženy to může a mělo by být součástí prosperující profesionální atletické kariéry, což ukázaly moje kolegyně. A doufám, že to ukážu i já.“
Felixová dodatečně přiznala, že sama měla dlouho strach se veřejně ozvat. „Bála jsem se důsledků a toho, jak bude ovlivněna má budoucnost. Ale nakonec jsem se dostala do bodu, kdy jsem byla ochotna všechno riskovat. Protože jsem věřila, že to, co dělám, může přinést změnu pro příští generaci. Poznala jsem, že mluvit o pravdě a zkušenostech je důležité. A také to, že když se spojíme, můžeme udělat velkou změnu.“
