Jedno oko nezůstalo suché, když se výškaři Gianmarco Tamberi a Mutaz Essa Baršam na olympiádě v Tokiu podělili o zlatou medaili. Ve výškařském finále na Hrách v Paříži to mohlo dopadnout stejně. Novozélanďan Hamish Kerr a Američan Shelby McEwen však při shodné bilanci pokračovali v rozeskakování. Kerr své zlato získal, McEwen má stříbro.
Na ploše Olympijského stadionu v Tokiu byl trochu zmatek. Tameri i Baršam právě potřetí neskočili výšku 239 centimetrů a na prvním místě měli stejnou bilanci.
„Můžeme mít dvě zlata?“ zeptal se Baršam Tamberiho.
Jenom na sebe tehdy koukli.
„Nikdo z nás nechtěl tomu druhému vzít tu obrovskou radost,“ vysvětlil tehdy Tamberi.
Zlato si rozdělili. Měli na to právo, protože atletická pravidla od roku 2009 berou rozeskakování o pořadí v případě stejné bilance jako dobrovolnou možnost, kterou borci mohou, ale nemusí využít. Na světě tak byl sladkobolný příběh, který měl opravdu velkou sílu. Tamberi i Baršam v kariéře zažili krutá zranění, z nichž se zotavili. Vytvořili si mezi sebou přátelství, které se utvrdilo jejich slavným zlatým patem.
V sobotu večer se historie mohla zopakovat. Už bez dvou hrdinů z Tokia. Tamberi měl před závodem potíže s ledvinovou kolikou a skončil mezi prvními. Baršam zabral bronzovou pozici, na svých čtvrtých Hrách získal čtvrtou medaili a zblízka sledoval, jak se vyvrbí boj o zlato.
McEwen a Kerr měli oba dva křížky. Novozlénďan se zachraňoval třetím pokusem na výšce 231 centimetrů, Američan o tři dílky výš. 236 centimetrů oba skočili na první pokus, 238 centimetrů třikrát shodili.
Stačilo na sebe mrknout tak, jak to udělali borci v Tokiu, a zlato měli oba. Akorát, že to neudělali.
„Mluvil jsem o tom, jak úžasné to bylo v Tokiu. Má to speciální místo v olympijské historii výšky. Měl jsem v hlavě přesně tenhle scénář, ale abych uklidnil lidi, kteří chtějí rozeskakování, rozhodl jsem se pokračovat,“ řekl Kerr.
Byl to Novozélanďan, který přišel za Američanem, aby se skákalo dál.
„Známe se hodně dlouho. Jsme dobří kamarádi, dobří soupeři a dobří skokani. Řekl, že chce rozeskakování a já jsem byl stoprocentně pro,“ řekl McEwen.
Na rozdíl od Tokia tak fanoušci dostali to, pro co na stadion přišli – férový boj o zlato. Následoval čtvrtý pokus na výšce 238 centimetrů - oba zaváhali. Pak už se šlo dolů. 236 centimetrů znovu neskočili. Na 234 centimetrech McEwen těsně shodil, ale Kerr laťku přeskočil, doskočiště bliklo zeleně a vítěz se rozeběhnul po stadionu, aby oslavil zlato.
„Byl jsem prostě v šoku. Oba jsme byli už trochu unavení. Věděl jsem, že v sobě ještě jeden dobrý pokus mám. Oba jsme šťastní, že jsme obohatili historii,“ řekl Kerr.
A zřejmě to tak vidí i stříbrný McEwen.
„Bojovali jsme do poslední bitvy a on zvítězil. Vzdávám mu poctu a gratuluju mu,“ řekl McEwen.
