Cyklistu Romana Kreuzigera pěkně namíchlo vyznění některých zpráv o jeho výkonu v olympijském závodě. Na základě jednoho jeho vyjádření totiž vzniklo obvinění, že náskok pozdějšího vítěze Vinokurova z Kazachstánu se nesnažil stahovat proto, že jde o jeho stájového kolegu. "Je to hovadina, já jsem jel za Česko," píše Kreuziger v rozhořčené reakci na svém webu.
Český cyklista byl v sobotním individuálním závodě hodně vidět a dostal se do skupiny pětadvaceti uprchlíků, která se v průběhu vytvořila v čele a nakonec nedovolila pelotonu, kde stále byli největší favorité Cavendish s Wigginsem, aby ji dojeli.
Zhruba šest kilometrů před cílem pak vyrazili vpřed Alexandr Vinokurov s Rigobertem Uránem, vedoucí skupina na jejich nástup nedokázala zareagovat a kazašský veterán si nakonec dojel pro zlato.
"Po závodě jsem řekl, že přece nebudu první, který by sjížděl týmového kolegu," připomíná Kreuziger větu, která pak spustila lavinu obvinění. Vinokurov je totiž členem stáje Astana stejně jako český závodník.
Kreuziger ovšem upozorňuje, že jeho vyjádření nebylo ocitováno celé. "Ale dodal jsem: kvůli tomu, že tam řada zemí byla ve dvou nebo ve třech. Tímhle nešťastným vyjádřením se všechno otočilo proti mně," zlobí se muž, o kterém se začalo psát, že vlastně závodil za Kazachstán a za Astanu.
"Jde o totální hovadinu," durdí se šestadvacetiletý cyklista. "Místo toho, aby se řeklo, že jsem zajel povedený závod, si někde přečtu, že jsem jel za Kazachstán na člověka, který mě v týmu platí. To je absolutní lež. Já jsem jel jen za Českou republiku," dodává Kreuziger na svých stránkách.
"Ani ve snu by mě nenapadlo, že tenhle únik může slavit úspěch," vysvětluje český závodník, proč na nástup nereagoval hned v jeho počátku.
"Dobře jsem věděl, že se mnou je tam spousta rychlejších lidí a díky početní převaze pojedou, aby měli šanci rvát se o medaili," pokračuje Kreuziger, který zdaleka nepatří mezi nejlepší spurtéry.
"Přijde mi proto naprosto zcestné, abych já, který tam byl sám, sjížděl vedoucí dvojici, když bych pak stejně skončil nejlíp dvanáctý," popisuje své myšlenkové pochody.
"Kdyby v tu chvíli nastoupil třeba kdokoliv ze Španělů, půjdu po něm a vůbec neřeším, jestli je vpředu Vinokurov. Jenže přece nebudu tahat balík, když vím, že ve spurtu nemám sebemenší šanci. Myslel jsem, že je dojedeme a já zkusím tři kiláky před cílem vystřelit."
Podle Kreuzigera to byla jediná šance, jak uspět a třeba zabojovat o medaili. "Na takový závod si člověk může schovávat jen jednu kartu a já si ji nechával na tenhle moment. Bohužel se to nepovedlo," lituje český závodník.
"Mám svědomí naprosto čisté a můžu říct jen tolik, že jsem pro dobrý výsledek nemohl udělat víc. Tohle bylo v dané situaci maximum," uzavírá Roman Kreuziger svou rozhořčenou obhajobu.
