Z policejní uniformy až k olympijským medailím. To je příběh rakouského lyžaře Johannese Strolze. Před rokem dostal vyhazov z reprezentace, on teď ke zlatu z kombinace v Pekingu přidal i stříbro ve slalomu. Muž, který ovládl první kolo, v tom druhém nestačil jen na Francouze Clementa Noëla.
Oslavovaní bývají vždy hlavně vítězové. A Clement Noël, vítěz slalomu, je nyní ve své zemi jedním z hrdinů. Nepatřil k nejžhavějším kandidátům na olympijské zlato, vždyť v hodnocení disciplíny ve Světovém poháru mu patří až 6. příčka. V sezoně dokázal vyhrát jen v prosinci doma ve Val d´Isere, v lednu nebyl ani jednou v top 5.
Ale když Slovenka Petra Vlhová dokázala vyhrát slalom z 8. místa po prvním kole, proč by to nezvládl Noël z šesté příčky? Navíc s tak povedenou jízdou, jakou předvedl. „Po prvním kole byly odstupy minimální, takže jsem věděl, že nic není nemožné, ale musím předvést opravdu pěknou druhou jízdu. A jsem rád, že se to povedlo. Abych se přiznal, byl jsem opravdu překvapený, když jsem projel cílem a viděl, jak velký náskok mám,“ prozradil čtyřiadvacetiletý šampion.
Ještě větším překvapením než Francouzův triumf jsou však rovnou dvě medaile Johannese Strolze. Tento Rakušan nejprve získal zlato v kombinaci a ve středu přidal stříbro. Napodobil tím svého otce Huberta, který na Hrách v Calgary 1988 vyhrál kombinaci a také bral stříbro, ovšem v obřím slalomu. Devětadvacetiletému policistovi se to teď povedlo se startovním číslem 19 ve slalomu.
„Je to totálně šílené,“ nechápavě kroutil hlavou. Není se čemu divit. Tento muž, který na lyžích stál poprvé ve dvou letech, nepatřil dřív k zářným lyžařům. Sice to občas na závodech nižší kategorie na stupně vítězů dotáhl, světová špička ale byla vysoko. Dokonce to vedlo tak daleko, že před rokem ho trenéři vyřadili z rakouské reprezentace.
Začal pracovat u policie, svého lyžařského snu se však nevzdal. Sám trénoval, sám si na závody připravoval lyže. V této sezoně se vrátil do seriálu SP, kde se mu mimořádně povedl slalom ve švýcarském Adelbodenu. Vyhrál! A to už nešlo přehlížet, reprezentační trenéři tedy Strolze povolali zpět i nominovali do Pekingu. Aby si zajistil místo v kombinaci, v níž byl úspěšný jeho táta, ještě na poslední chvíli sbíral body pro sjezd. Povedlo se. A tak mohl přijít happy end jako z Hollywoodu.
„Budu si teď muset promluvit s reprezentačními trenéry, abychom nachystali dobrý plán pro další sezonu. Teprve pak uvidím, kolik času zbude pro policejní práci,“ žertoval Strolz.
Důvod k radosti měl i bronzový Sebastian Foss-Solevag, který stejný kov získal už před čtyřmi lety s norskými kolegy v týmové soutěži. A ta lyžaře ještě čeká. Češi Jan Zabystřan ani Kryštof Krýzl závod nedokončili, oba po chybách skončili už v prvním kole.
Zprávy ze dne 18. února 2022
ALPSKÉ LYŽOVÁNÍ: Ve stylu hokejistů v play off Ester Ledecká stále neřekla, jaké zranění si přivodila před čtvrtečním kombinačním slalomem na ZOH. Ale klíčová zpráva je pozitivní. Pacientce je líp a nevzdává se závodů Světového poháru v Crans Montaně, které se jedou už příští víkend. Více čtěte ZDE>>>
HOKEJ: Vycházeli oblečeni do pestrých olympijských úborů. Unavení z náročné cesty z Pekingu, zklamaní, jak tam dopadli. „Moc jsem chtěl medaili, zvlášť když to byla moje poslední olympiáda. S odstupem času to bude mrzet víc a víc,“ hlesl po příletu David Krejčí, který patřil v českém týmu k nejlepším. Jeden z těch, kteří obstáli. Více čtěte ZDE>>>
HOKEJ: Hokejový tým odletěl z dějiště olympiády dva dny po osmifinálovém krachu se Švýcarskem. Nejdříve výprava přiletěla do Paříže, kde přestoupila a těsně před jedenáctou večer přistála na letišti Václava Havla. Hlavní otázka v příletové hale? Zda i vedení svazu přestoupí z nastoupené cesty a v následujících dnech lze očekávat změnu trenéra národního týmu. „Nechtěl bych utíkat. I já sám si musím ty věci probrat,“ řekl Filip Pešán.Celý rozhovor čtěte ZDE>>>.
HOKEJ: Čeští hokejisté se vrátili z neúspěšných olympijských her v Pekingu, na nichž skončili ještě před branami čtvrtfinále. Podívejte se na fotky z pražského letiště.
Zprávy ze dne 17. února 2022
HOKEJ: S hokejem procestoval svět a využívá toho po aktivní kariéře. Jakub Čutta (40) působil v NHL, ve Skandinávii, ochutnal specifické Rusko. Hlavně ke sklonku kariéry u něj platilo, že tam, kde pracoval, se zajímal i o systém výchovu talentů. Věděl, že se tím jednou bude živit, a tak po svých trénincích v klubu navštěvoval i jiné. I proto může srovnávat, jak dělá hokej svět a jak Česko. Z čehož mu není dobře po těle. Rychlý konec v Pekingu považuje jen za špičku ledovce. Problém je v celkovém nastavení prostředí. „Na hokej jako na hru se musíme dívat z jiného úhlu a s větším důrazem na hráče jako na člověka,“ míní někdejší obránce, juniorský mistr světa. Celý rozhovor čtěte ZDE >>>
