Utrpení mladé Terezy: Klepe se mi tělo jak sviňa. Češky doběhly na chvostu
PŘÍMO Z ČANG-ŤIA-KCHOU | Na startu to byla pro běžkařku Terezu Beranovou poslední dobrá chvilka. Jak závod začal, bylo to už čisté utrpení. Třiadvacetiletá závodnice rozjela českou štafetu v krutých problémech. Rychle odpadla a její kolegyně pak už ze sedmnácté vytáhly českou štafetu na třinácté místo, stále na nejhorší výsledek české olympijské historie. „Když se tělo sekne, nepustí vás dál,“ řekla Beranová.
Nějak takhle může vypadat černá můra. Tereza Beranová si ji prožila naplno. Před pár dny se ve sprintu vešla do dvacítky, v sobotní štafetě ale na prvním úseku nestačila. Petra Nováková, Petra Hynčicová a Kateřina Janatová už šly do rozhodnutého boje.
„Tady v tom vysokohorském prostředí je to tak, že jednou to jde a jednou to nejde. Dneska jsem na to nebyla absolutně připravená, jsem nejslabší článek téhle štafety. Bohužel mi to hodně nesedlo. Je to tady strašně vysoko,“ vysvětlovala Beranová.
Věděla jste už před startem, že to může skončit takhle?
„Když byl sprint, tak jsem myslela, že nepostoupím, protože jsem ležela tři dny v posteli a nemohla jsem se zvednout. Pak jsem postoupila a ten den byl skvělý, protože se mi jelo fakt dobře. Tak jsem si říkala, že to bude obdobné. Ale nebylo, no. Bylo to od začátku hrozný…“
V posteli jste byla kvůli následkům zdejší nadmořské výšky kolem 1700 metrů?
„Bylo to z té vejšky. Přijedete a nemůžete se hnout. Je těžké to pro tělo zvládnout. Někdo to zvládne líp, někdo hůř, ale je to pro každého stejné. Musíme víc trénovat…“
Kdy vám dnes na trati došlo, že to nebude ono?
„Na startu. Když jsem vystartovala a viděla jsem to tempo. My jsme říkaly, že pojedeme od začátku poslední, protože víme, že to je zabijácké tempo. Zkusíme to odzadu, kdyby někdo odpadl. Bohužel jsme odpadly my.“
Zabalila byste to, kdyby nešlo o štafetu?
„To si piště, že jsem to chtěla zabalit. Ale je to týmový závod, nedělá se to. Já vím, že to je propadák jako sviňa. Ale jsem mladá, jsme mladý tým, věřím, že to zvládneme natrénovat. Není to hned. Olympiáda je vrcholná akce a tyhle tratě nikde jinde na světě nejsou, kór v takové výšce. Jsou krásné. Ale náročné to výškou.“
Dá se popsat, co se děje s vaším tělem, když běžíte a nemůžete dál?
„Mně se konkrétně zavře hrudník a nemůžete nic. To není zakyselení. Udělali byste rychlejší krok nebo tempo a seklo by vás to. Myslím, že kdybych fakt zrychlila, seklo by to se mnou. A to si před team sprintem nechci dovolit. A když tělo nejde, tak nejde. Cítíte, že vás nepustí.“
Nedolehla na vás taky trochu psychika?
„Ne, tak to není. Pro mě je to závod jako každý jiný. Je to jen vyhrocené, co se týče médií, ale jinak ten závodník ví, co má dělat, ví, jak má jet. Není na nás vyvíjený takový tlak, abychom se z toho musely složit. Jsme tu kvůli závodům a ne kvůli mediálnímu tlaku.“
Mělo jste už ve vysokohorském prostředí takovéhle problémy?
„V Davosu taky. Tam už jsme na to taky přišli, že musíme tři dny jen chillovat, nesmí se ten trénink hrotit. Teď se mi klepe tělo jak sviňa. Počkejte chvíli… Co jste se ptal? Tohle jsem ještě nezažila, je to hrozně zajímavé, dobrý point do budoucna, že olympiáda není pr.... Ale doufám, že za čtyři roky ve Val di Fiemme to budu snášet líp. Je to taky vysoko, ale tam to znám, Evropa je příjemnější. Tady to opravdu není sranda.“
Věříte, že jste udělali všechno správně v olympijské přípravě?
„Myslím, že jsme se na to popravdě připravili opravdu dobře. Když se podíváte na Nory, ti to až tak nezachytili, popravdě bych od nich čekala víc, i na to, jaké mají finanční podmínky, zázemí, všechno. My jsme malý tým, mladý tým, malá země, i tak si myslím, že kvality máme. Nějak jsme to zvládli a nepodcenili, dali jsme do toho všechno. Tohle je příprava na pět, šest let. Pak přijet do takového prostředí a myslet si, že tady roztrhneme pytel, když jedeme s Rusákama… To takhle nefunguje.“
Jak se po takovém zážitku dáte dohromady před týmovým sprintem?
„Půjdu si lehnout. A budu zase ty tři dny ležet. Není sranda si s tím zahrávat. Pro tělo je to vysokohorské prostředí strašně náročné. A pak budu doufat, že se to zvedne a ten team sprint půjde. Jinak to tady nebude moc hezká podívaná…“
Jaké máte s Kateřinou Janatovou ambice?
„Chci, abychom postoupily do finále, chci se tam vejít. Já doufám, že to tělo vydrží, jak moje, tak Janatky. Nic jiného si nepřeju. Tam bychom chtěly nechat všechno. Je to vabank, nevíte, co se komu stane, kdo promaže, komu výška nesedne. Poprat se o lepší umístění ve sprintech je hodně hratelné.“
S vaší parťačkou jste ale kdysi neměly úplně ideální vztah…
„To už se moc neřeší. Vztahy, to je v pohodě. Tady se jenom jede, tady vás nic jiného nezajímá, každý se soustředí sám na sebe.“
Zprávy ze dne 18. února 2022
HOKEJ: Jak reagují na porážku Slovenska s finskými hokejisty v olympijském semifinále tamní média? Rastislav Staňa pak v Denníku N přirovnal defenzivní styl vítězů k českému hokeji. „Finové připomínali český hokej, když uspěli tím, že jen chodili do protiútoků a velmi dobře bránili,“ řekl bývalý brankář Staňa. Média zdůraznila, že slovenská reprezentace nedokázala na velkém turnaji Finsko porazit už 18 let. „Jako bychom hráli proti zdi. Slováci kousali, ale prohráli a olympijské finále jim těsně uniklo. Slovensko navzdory tlaku nedokázalo vstřelit Finům ani branku,“ uvedl list Sme a hru Seveřanů přirovnal k obrannému opevnění.
BIATLON: Norský biatlonista Johannes Thingnes Bö ovládl závěrečný závod s hromadným startem a získal v Pekingu již čtvrté zlato. Trojnásobný vítěz Světového poháru zvítězil i přes čtyři chyby na střelnici před Martinem Ponsiluomou ze Švédska a svým krajanem Vetle Sjastadem Christiansenem. Michal Krčmář skončil po pěti trestných okruzích jednadvacátý. Více čtěte ZDE>>>
BIATLON: Z očí jí stékaly slzy. Mluvila potichu, pomalu. Na první pohled bylo jasné, jak biatlonistku Markétu Davidovou mrzelo, že ani poslední závod na olympiádě v Pekingu nebere medaili. „Kdo si bude čtvrté místo za rok pamatovat?“ říkala. Byla to velmi emotivní promluva. Nejradši by už dávno zmizela do tepla, ale tahle sympatická přemýšlivá dáma, studentka dvou vysokých škol, statečně odpovídala… Tady je autentický přepis>>>
HOKEJ: Vycházeli oblečeni do pestrých olympijských úborů. Unavení z náročné cesty z Pekingu, zklamaní, jak tam dopadli. „Moc jsem chtěl medaili, zvlášť když to byla moje poslední olympiáda. S odstupem času to bude mrzet víc a víc,“ hlesl po příletu David Krejčí, který patřil v českém týmu k nejlepším. Jeden z těch, kteří obstáli. Více čtěte ZDE>>>
HOKEJ: Bojovali, dřeli. Těžko jim cokoli vyčíst. Finský beton ale slovenští hokejisté prorazit nedokázali. Za celý zápas měli jedinou větší šanci, což nestačilo. Do olympijského finále díky výhře 2:0 postupují Suomi. Mírně naštvaní byli po utkání na rozhodčí. Ve čtvrtfinále ani v semifinále nehráli jedinou přesilovku. Více čtěte ZDE>>>
