PŘÍMO Z ČANG-ŤIA-KCHOU | Je jednou z mála vážných českých nadějí na medaili z čínské olympiády. Biatlonistka Markéta Davidová už k ní měla blízko, závody v Čang-ťia-kchou jsou ale pro ni zatím hromadou nešťastných historek. Stále je tu však jedna velká příležitost. „V masáku má dobré šance,“ věří reprezentační trenér Egil Gjelland.
Nedělní odpoledne v olympijském biatlonovém areálu bylo plné létajících vloček v mrazivém ovzduší. Markéta Davidová kolem novinářů jen proběhla a vydrkotala omluvnou větu: „Dneska to nedám, klepou mi zuby.“
Vymrzlý stíhací závod, kvůli střeleckému kolapsu ve sprintu už předem ztracený, byl pro Davidovou dalším nepříjemným zážitkem na čínské olympiádě.
Všechno začala nevídaná chyba českého servisu, který jí do úvodní smíšené štafety nestihnul připravit lyže. Ve vytrvalostním závodě šlo všechno skvěle, až do poslední rány, kde si Davidová odstřelila zlato. Následovaly čtyři chybné rány ve dvou střeleckých položkách sprintu.
„Makulin první závod zničil i ten dnešní,“ hodnotil reprezentační trenér Egil Gjelland po následné stíhačce, kde se Davidová stihla posunout na konec první třicítky. „Bylo to jenom o tom tu stíhačku odjet. Ale je v dobré formě, dnes na trati byla rychlá. Invividuál byl O.K., tam to bylo opravdu těsné. Pořád se můžeme těšit na další závody.“
Gjellandovo hodnocení dává svůj smysl. Davidová vyloženě pokazila jen střelecké položky ve sprintu. Ve smíšené štafetě neměla šanci kvůli špatným lyžím. Běžecky jinak patří k nejlepším. Ve vytrvalostním závodě byla na běžkách osmá nejlepší, v nedělní stíhačce dokonce šestá.
„Lyžuje rychle a je dobrá i na střelnici. To, co se stalo ve sprintu, byl černý bod. Malý černý stín nad vším,“ říká Gjelland. „Ale musíte si uvědomit, že v individuálu byla milimetr od zlata. Tam určitě měla na medaili.“
Vzpomínka na osudné zaváhání v poslední ráně vytrvalostního závodu je uvnitř českého týmu stále živá. Tahle parta není zvyklá vracet se domů bez medailí. Za poslední desetiletí se jim to stalo jen dvakrát na světových šampionátech 2016 a 2019. „Už jsme mohli jet domů,“ říká s úsměvem svazový prezident Jiří Hamza.
Davidová je eso na forhontě, zatím se jí ale okolnosti nejdou naproti. I když běžeckými časy, až na logickou výjimku smíšené štafety, patří mezi nejlepší, sama v Číně často mluví o tom, že se na lyžích necítí ideálně.
„Myslím si, že je to hlavně lyžemi. Nemyslím si, že bych tady nemohla já, myslím si, že to dělají ty lyže,“ líčila po sprintu.

Může to být problém českého servisu? Nebo snad její značky lyží Salomon, na nichž ovšem jezdí i norská raketa Marte Olsbuová Röiselandová? Nebo jde prostě o vnitřní pocit závodnice?
„Není na mně, abych k tomu cokoli říkal. Když se na ni díváte na obrazovce, na střelnici nebo na trati, tak vypadala dobře. Když se podíváte na čas, taky je dobrý,“ argumentuje Gjelland. „Ve sprintu běžela rychle, měla jenom černý den na střelnici. Ve stíhačce jela taky dobře. Udělala ale jednu chybu na každé střelnici. O tom si musíme promluvit.“
Faktem je, že na olympiádě se znovu potvrzuje technologická převaha norského týmu, v pravou chvíli má k dispozici ten nejlepší materiál.
„Marte má samozřejmě vybavení z úplně jiné ligy. To vysvětluje všechno,“ uvedl Gjelland na adresu Olsbuové Röiselandové, která má z olympiády už tři zlaté a jednu bronzovou medaili. „Ať se podávíte na mužský či ženský tým, jsou daleko, daleko přede všemi. Mají o moc lepší lyže než všichni ostatní. V zimě na tom byli chvíli líp, chvíli hůř, ale teď jsou v jiné lize.“
Indicie každopádně naznačují, že Davidová má na olympiádě stále potenciál zazářit, přestože se jí zatím hvězdy nesešly. První šancí je středeční štafeta. V ní poběží spolu s Lucií Charvátovou a Jessikou Jislovou, kouč se ještě rozhoduje, jestli postaví mladou Terezu Voborníkovou, nebo dá šanci zatím čekající Evě Puskarčíkové. Tým cílí na umístění v top šestce.
„Tohle jsou olympijské hry a stát se může cokoli. Všichni děláme svoji práci. Věříme, že to můžeme dokázat,“ říká Gjelland.
A pak už přijde vrchol biatlonových Her, nevyzpytatelný závod s hromadným startem.