Hrubec může letět! Hrozně se těším, hlásí. Komentuje i svůj „nástup“
Když viděl textovku, vyhrkly mu slzy štěstí. Konečně! Gólman hokejové reprezentace Šimon Hrubec se dneska odpoledne dozvěděl, že jeho covidové martýrium (prozatím) končí a může večer vyrazit do Pekingu. „Hrozně moc se těším!“ hlásil bezprostředně poté v rozhovoru pro iSport.cz. V něm okomentoval i spontánní nápad, kdy si vzal týmovou čepici, bundu a z pokojové izolace mával před televizí, když nastupovala česká výprava… Video sklidilo velký ohlas!
Byl jedním z těch smolařů, které covidové testy uvěznily v Česku. Spolu s ním i útočníka Michaela Špačka a jmenovce Jaroslava, asistenta kouče. Šimon Hrubec si prožil těžké chvilky, někdy už začal pochybovat, jestli se vůbec na olympiádu dostane. Ale přece ano! V pátek by měl odletět.
Jak vás napadlo, že na Instagram nahrajete, jak z pokoje před televizí máváte ostatním sportovcům při slavnostním zahájení?
„Byl to úplně spontánní nápad! Bál jsem se, že to prošvihnu, protože už jsem si balil věci. V tom si říkám: Hele, tak já si počkám, a udělám si ceremoniál s nimi. Kdo mě zná, tak ví, že si dělám ze všeho srandu. Ale docela to sklidilo úspěch, to jsem ani nečekal! Úplně mi to zahltilo celý Instagram….“
Vzal jste i čepici a bundu…
„Jo, to mě v tu chvíli napadlo. Ta jsem se oblíknul a šel jsem s nimi.“
Říkáte, že si děláte ze všeho srandu. Takže i vaši dlouhou karanténu jste bral s nadhledem?
„Zezačátku jo. To bylo srandovní. Ale musím uznat, že jak šel čas, byl jsem hodně skeptický. Bylo to šílený. Ale chtěl bych poděkovat všem, kteří se podíleli na tom, abych se z toho dostal. Dneska se to povedlo, večer letím do Pekingu. Mám z toho obrovskou radost.“
Kolik dní jste vůbec byl v izolaci?
„To jsem ani nepočítal radši… Deset určitě. Dlouho jsem se nemohl dostat na hodnoty, které vyžaduje Český olympijský výbor.“
To už vám muselo lézt hrozně na nervy…
„No jasně. Bez rodiny, sám na pokoji. Bylo to na palici, že jsem byl takhle odstřihnutý.“
Snažil jste se přemýšlet, proč zrovna vás se to tak dlouho drželo?
„Zkouším hledat vysvětlení v tom, že mám několikrát operovaný nos. Uvnitř je hodně zrasovaný. Tak si myslím, že se mi to někde uvnitř hůř nebo déle hojí. Možná se ten vir tam někde držel… Ale naštěstí všechno dobře dopadlo, jsem negativní. Pustilo se mě to… Myslím si, že tak za minutu dvanáct.“
Už jste měl pochyby, jestli do olympijského turnaje vůbec naskočíte?
„Stoprocentně mě přepadly pochyby. Říkal jsem si, že je to blízko, přitom tak daleko. Viděl jsem, že všichni kolem dělají svoji nejlepší práci. Za to jim děkuju. Snažili se, abych byl negativní, zdravý. Dodávali mi různé suplementy, léky, vitamíny. Abych měl zvýšenou imunitu a dokázal to ze sebe vyplavit. Protože příznaky jsem neměl vůbec žádné…“
Opravdu ne?
„Ne. To mi na tom vadilo úplně nejvíc. Kdyby mě neotestovali, vůbec nevím, že bych byl pozitivní. Neměl jsem sebemenší příznak.“
Za jak dlouho se dostanete do tempa? Třeba za dva tři tréninky?
„Asi tak. Ale teď to bude těžký už jenom kvůli časovému posunu. Snad do toho pak rychle naskočím po fyzické stránce. Myslím si, že se to dá. Nebylo to tak, že bych deset dní nic nedělal. Tak to není.“
Věříte, že se všechno nakonec po těch patáliích v dobré obrátí?
„Jestli ano, bude to pohádka. Protože to, co jsem zažil, bylo…. Je to těžký popsat. Už to vypadalo, že nikam nepojedu. Jsem hlavně rád, odletím do Pekingu a můžu říct: Jo, jsem tam! I když vím, že nemám vyhráno. Všichni vědí, jak to tam chodí, na letišti mě čekají další testy. Není to tak, že bych to bral jako jasnou věc, ale začnu už aspoň bojovat v Číně.“
Co vás drželo nad vodou? Rodina?
„Nejvíc rodina pochopitelně. Manželka, malej, ozvali se i táta s mamkou a bráchové. I nejbližší okruh přátel mě podporoval. Ale upřímně musím říct, že už mě ani nebavilo neustále někomu odpovídat… Protože mně psalo tolik lidí, jak to se mnou vypadá. Já jsem jim vůbec nemohl nic odpovědět, protože moje jediná odpověď byla: Nevím.“
Sám jste vůbec nevěděl, na čem jste.
„Takže jsem jenom psal: Nevím, proč jsem pozitivní, když mi nic není. Nevím, proč nemůžu letět… Nevím, jestli odletím… To byly moje nejčastější odpovědi. A pořád dokola se to omílalo. Až mě to pak vytáčelo. Navíc mi každý radil, co mam brát, co mi pomůže… Vím, že to dělali všichni v dobrým, ale bylo toho moc. Každopádně s rodinou a nejbližšími kamarády jsem byl v kontaktu neustále. To bylo fajn.“
Co říkáte na to, jak vás v Pekingu při trénincích nahradil kustod Petr Šulan?
„Už jsem si myslel, jestli to nedělají naschvál se mnou, protože chtějí, aby tam byl on místo mě! (smích) Tak vážně zase. Je to borec! Klobouk dolů, jak to zvládnul. Ohromně to pomohlo celému týmu. I když se střílí na brankáře, který chytal před lety, je to lepší, než aby kluci trénovali a pálili na prázdnou bránu. Patří mu velký dík za to, jak všechno zvládnul.“
Z vašeho pohledu se ani po téhle anabázi nic nemění, ne? Měl byste být brankářskou jedničkou a jistě toužíte vybojovat medaili.
„Musím říct, že jsem zdravě naštvaný! Hrozně moc se do brány těším. Že začnu bojovat, už doufám na ledě!“
Potěšilo vás i to, že jste se stal mezitím podruhé nejlepším gólmanem měsíce v KHL?
„To ano. Stejně jako to, že když to bylo se mnou pořád nahoru dolů, tak mi zavolal i Filip (Pešán). To mi udělalo velkou radost, byla to pro mě vzpruha. Řekl mi, ať se nebojím, že na mě počkají. Hlavní je, abych se tam dostal. Hezky jsme se pobavili. To mi taky dost pomohlo. Cítil jsem, že budu mít důvěru, že na mě počkají.“
Zprávy ze dne 10. února 2022
ALPSKÉ LYŽOVÁNÍ: Nejlepší sjezdařka sezony Sofia Goggiaová vzdala start v olympijském superobřím slalomu, v němž bude v pátek obhajovat senzační zlato Ester Ledecká. Italská lyžařka se snaží překonat bolesti v poraněném kolenu a doufá, že ji pustí alespoň do sjezdu, který vyhrála před čtyřmi lety na hrách v Koreji. „Sofia se zítřejšího super-G nezúčastní,“ oznámil italský svaz v prohlášení. Goggiaová v tomto ročníku Světového poháru vyhrála čtyři sjezdy a dva superobří slalomy, ale před 18 dny při super-G v Cortině d'Ampezzo upadla a poškodila si zkřížený vaz i holenní kost. Do Číny přesto odcestovala a věří v zázrak.
ALPSKÉ LYŽOVÁNÍ: Sněhová obojživelnice Ester Ledecká zahájila svůj „čínský přáteláček“ úterním dominantním představením na snowboardu a v noci na pátek (4.00 SEČ) ji na svahu v Jen-čchingu znovu čeká olympijský lyžařský super-G, v němž se před čtyřmi lety v Koreji stala během jediné minuty globální sportovní hvězdou. Vzpomínáte? Chybka! Chybka! Chybka! Přesto stále zelená čísla, v cíli vítězná setina a nevěřícný výraz. Více čtěte ZDE>>>.
Zprávy ze dne 9. února 2022
LYŽOVÁNÍ: Ester Ledecká už brázdila sjezdovky v Jen-čchingu. „Jezdili jsme dvě volné jízdy a dvě super-G. Není nic snadného jezdit jeden na snowboardu a druhý super-G. První trénink je vždycky nejtěžší a jezdila dobře,“ pochvaloval si její italský kouč Franz Gamper. „Ruksak očekávání na jejích zádech už je lehčí,“ říká - celou reportáž čtěte zde >>>
SNOWBOARDING: Na zdraví trojnásobné olympijské šampionky Ester Ledecké si v Sazka studiu připili další dva olympijští medailisté. Bývalý akrobatický lyžař Aleš Valenta (zlatý ze Salt Lake City 2002) a biatlonistka Gabriela Soukalová (dvakrát stříbrná ze Soči 2014) společně s moderátorem Luďkem Staňkem. Podívejte se...
ALPSKÉ LYŽOVÁNÍ: Již druhý den po snowboardovém triumfu na olympijských hrách v Pekingu se Ester Ledecká podle plánu naplno vrhla do přípravy na páteční obhajobu zlaté medaile v superobřím slalomu. Šestadvacetiletá reprezentantka se v úterý večer přestěhovala ze střediska Čang-ťia-kchou do Jen-čchingu, kde závodí sjezdoví lyžaři a dnes odpoledne poprvé vyzkoušela podmínky na tamních svazích.
Zprávy ze dne 8. února 2022
SNOWBOARDING: k druhé zlaté olympijské medaili ze snowboardingu Ester Ledecké gratulovala i jiná česká olympijská šampionka Eva Samková. Více čtěte ZDE >>>
SNOWBOARDING: „Ostatní trenéři se mě moc neptají, stejně bych jim nic neřekl. Ale nahrávají si každou její jízdu,“ směje se dojatý kouč Ester Jedecké Justin Reiter. „Proč je tak dobrá? Je to kombinace různých věcí, ale největší tajemství je ingredience Ester.“ Více čtěte ZDE >>>
SNOWBOARDING: Po senzačním obhájení zlaté medaile na olympiádě v podání Ester Ledecké jistě leckoho ještě nyní zajímá, co na velký úspěch první české medailistky v Pekingu říká také její otec Janek Ledecký. Známému zpěvákovi během dvou hodin po zlaté jízdě přišlo neuvěřitelných 36 žádostí o rozhovor (!), všechny ale odmítl. Nechtěl na sebe poutat pozornost. „Moc si vážím Vaší přízně, ale nechtěl bych si tady na úkor Ester, která je kvůli cestování a časovému posunu nedosažitelná, udělat svou mediální kampaň. Protože přesně tak by to působilo. Věřím, že jste si to vstávání dneska užili. Když to srovnám s Koreou, kde jsem fandil v cíli, tak je daleko větší nervák, dívat se na to v televizi. Ale bylo to nádherné ráno. Děkujeme všem za podporu,“ uvedl Ledecký v krátkém vyjádření.
