Velkolepé. Takové jsou a budou podle trenéra Vladimíra Vůjtka (74) oslavy olympijského bronzu na Slovensku. Podobnou euforii zažil před deseti lety, když z mistrovství světa přivezl s národním týmem do Bratislavy stříbro. „Co se pak dělo, nezapomenu nikdy,“ říká Vůjtek s úsměvem v rozhovoru pro iSport.cz. „Z letiště jsme na náměstí jeli asi tři a půl hodiny, normálně je to tak půlhodinka. Bylo to velkolepé. A bude zase. Zaslouženě, protože je to opravdu senzační úspěch.“
Ocenil slovenskou odvahu, ctižádost i týmové nasazení. Od generálního manažera Miroslava Šatana, přes realizační tým vedený Craigem Ramsayem, až po hráče. „Na rovinu, kdo kdy třeba slyšel o nějakém Takáčovi?“ říká Vůjtek. „Třicetiletý borec, tři roky hrál ve francouzské lize. A podával výborné výkony, jako všichni v týmu. Slováci měli srdce, ctižádost, rychlost. A byli dobře vedení.“ Vůjtek zavzpomínal i na vlastní olympijský zážitek ze Soči 2014. Paradoxně nejhorší, jaký u Slovenska zažil. Jednou z klíčových postav byl tehdy právě Miroslav Šatan.
Jak vnímáte slovenský bronz z Pekingu?
„Senzační úspěch, je to skvělé. Nikdo to nečekal. I když já předem upozorňoval, že Slováci hráli už na mistrovství světa velice dobře, jen to tam ještě nezužitkovali výsledkem. Olympiádu nezačali dobře (Finsko 2:6, Švédsko 1:4), hledali ideální sestavu i systém. Z prvních dvou porážek se ale poučili, začali hrát víc kompaktně, i víc do obrany. Útočná fáze jim zůstala – byli kreativní, rychlí, dobře bruslili, kombinovali. A našli střelce v mladém Slafkovském. I na dálku jsem cítil, že nabrali strašné sebevědomí a ctižádost. Chtěli uspět a povedlo se jim to.“
Jakou roli v tom hráli trenér Craig Ramsay a generální manažer Miroslav Šatan?
„Od nich musí přijít první a klíčový impulz, samozřejmě. K tomu je potřeba, aby kostra týmu byla pozitivní a vedla ostatní kluky. To měli. Ať už to byli zkušení beci Čerešňák, Gernát, Čajkovský... Obranu měli silnou. A v útoku byli starší kluci – Hrivík, Cehlárik nebo Hudáček, správnými vůdčími osobnosti. Fungovala jim kolektivní spolupráce, mužstvo mělo dobrý týmový duch. Po druhém zápase se jim povedlo najít i brankáře, jedničku Patrika Rybára, který pak zbytek turnaje odchytal skvěle. Trošku mi to připomínalo tým, jaký jsem měl v roce 2012 na stříbrném mistrovství světa ve Finsku.“
Trenér Ramsay dopředu avizoval, že chce hrát rychle, aktivně. Odpovídalo tomu složení týmu?
„Ano, to bylo vidět už na mistrovství světa. Sestavu podle toho poskládal, Slováci měli druhý nejmladší mančaft. V každém momentu bylo jejich dobré bruslení vidět, pořád šli nadoraz. Rychle střídali, pořád byli svěží. I tohle jde od vedení, od trenérů. Jen je potřeba, aby tomu hráči sami věřili. Realizační tým je musí přesvědčit, že tohle je dobrá cesta. Bylo vidět, že tomu věřili.“
Slováci se nebáli vzít mladé hráče už dřív na mistrovství světa. Připravili si je na mezinárodní scéně dobře?
„Samozřejmě si je připravili, hlavně jim dali opravdu šanci. Nejenom mladým, bylo tam spousta v uvozovkách neznámých hráčů. Na rovinu, kdo kdy třeba slyšel o nějakém Takáčovi? Třicetiletý borec, tři roky hrál ve francouzské lize. A podával výborné výkony, jako všichni v týmu. Slováci měli srdce, ctižádost, rychlost.“
V nominaci měli celkem čtrnáct hráčů z české (9) a slovenské ligy (5). Vás to nepřekvapilo?
„Museli brát evropské hráče. Možná vydělali, že NHL na olympiádu své hráče nepustila. Přece jenom jich v zámoří tolik nemají, aby se mohli rovnat Kanadě, Američanům, Finsku nebo Rusku. Na druhou stranu, my to měli podobné a zklamali jsme. Slováci si mužstvo systematicky připravovali rok a půl a po právu udělali úspěch.“
O českém týmu jste už před olympiádou tvrdil, že je přestárlý. Potvrdilo se to?
„Finové měli ještě starší výběr a vyhráli. Ale ano, je to můj názor, který jsem říkal už před olympiádou. A Slováci potvrdili, že jsem měl asi pravdu.“
Co jste říkal na teprve sedmnáctiletého útočníka Juraje Slafkovského, který byl se sedmi góly nejlepším střelcem turnaje?
„Velice sebevědomý kluk. Umí pracovat, hokejem se baví. Jak sám v nadsázce říkal, dával góly i z bufetu. Střelu má vynikající, padalo mu to tam. Na co šáhnul, to se mu povedlo. Samozřejmě tomu musí jít naproti, talent má. I dobrou postavu. Má přes 190 centimetrů a přitom umí perfektně bruslit, velký talent. Roste pro budoucnost.“
Zmínil jste brankáře Rybára. Opět se potvrdilo, že k úspěchu je třeba mít spolehlivou zeď v bráně?
„Ani jedno mužstvo, když chce uspět na mistrovství světa nebo olympiádě, se bez skvělého gólmana neobejde. To bylo vždycky, vezměte si naše úspěchy. Ať to byl Holeček, Hašek a další skvělí brankáři. Když jim šampionát vyšel, udělali jsme velký úspěch. Když chytali průměrně, hned to bylo znát. Neplatí to jen pro nás, ale pro všechny. Snad tedy s výjimkou Sovětského svazu, u kterého bylo jedno, kdo je v bráně. Stejně dokázal soupeře přehrát i bez opravdu špičkového brankáře. Než přišel Treťjak, samozřejmě.“
Slováci na turnaji prostřídali všechny tři gólmany, jedničku nakonec trefili. Souhlasíte?
„V prvních dvou zápasech dostali Konrád a Tomek dost gólů, byť se silnými soupeři a nebyly to jejich chyby. Jak už jsem říkal, Slováci se poučili z těchto dvou zápasů, upravili styl a hned se brankáři lépe chytalo. Už tam zdaleka nebylo tolik samostatných úniků a přečíslení. Zkusili to, vyšlo jim to. A Rybár pak zachytal skvěle.“
Vybavily se vám při sledování olympijského turnaje vzpomínky na Soči 2014, kde jste Slovensko vedl?
„Vybavily, ale zrovna tahle olympiáda pro mě byla nejhorším vystoupením, jaké jsem u Slováků měl. Vedl jsem jejich národní tým na pěti velkých turnajích - čtyři mistrovství světa, jedna olympiáda. A právě ta se hluboce nepovedla. V osmifinále nám Češi utekli na 4:0, my se dotáhli na 4:3, možná jsme mohli vyrovnat, ale kolektiv tam tehdy nebyl dobrý. Skřípalo nám to už od přípravy.“
Tehdy se řešila především absence Miroslava Šatana, který byl rozhádaný se Zdeno Chárou. Během výluky NHL (podzim 2012) Chára v dresu pražského Lva proti Slovanu Bratislava ostře srazil Šatana a zranil ho. Tohle byl klíčový problém? Že jste Šatana do týmu s Chárou na olympiádu nevzal?
„To je ono, proto to nefungovalo. Sice jsme jejich spor řešili půl roku, ale řešení jsme nenašli. Promítlo se to pak do atmosféry i výsledků. Mira jsme tehdy nechali doma.“
Probírali jste to spolu dodatečně?
„S Mirem jsem měl několik rozhovorů, mezi sebou jsme to vyjasněné měli. Sice všichni říkali, že jsme byli rozhádaní, ale Miro mi pak jel na další mistrovství světa a odvedl tam dobrý výkon. Naše vztahy tím byly na začátku trošku ovlivněné, ale všechno jsme si vyříkali. Problém byl v tom, že jsme se báli střetu těchto dvou velkých osobností. V tu dobu spolu nemluvili a my se báli, jak by to působilo na mužstvo. Časem a výsledkem uznávám, že to byla chyba. Měli jsme to urovnat tak, aby jeli oba. Bohužel jsme to nedokázali skloubit, nevyřešili jsme to ideálně.“
Miroslav Šatan už je generálním manažerem slovenského týmu, jaký podíl má na slovenském úspěchu?
„Velký, je jedním z klíčových článků. Miro je uvážlivý člověk, nic neříká jen tak do větru. Ví, za čím jde, má svoji filozofii, všechno má promyšlené. Pamatuji si, že když k reprezentaci přišel, hned z ní vyřadili hráče, který byl hokejově dobrý, ale porušil večerku a daná pravidla (kapitána Vladimíra Draveckého). Bez nějakých velkých dohadů se s ním navždy rozloučili. Možná i tohle utužilo kolektiv. Hráči si od té doby nedovolí, co dřív. Na národní mužstvo jezdí opravdu bojovat.“
A kanadský trenér Craig Ramsay? Co říkáte na jeho styl a práci?
„Neznám se s ním osobně, ale jdou o něm dobré zprávy. Vybral si ho Miro Šatan, znal ho z NHL. A pěkně o něm mluví i můj zeťák Robo Petrovický, který s ním dělal u reprezentace. Velice ho chválí. Že je zodpovědný, má systém. Je vidět, že mnoho let hrál a trénoval v NHL, má zkušenosti se světovými týmy. To přenesl i na slovenský nároďák.“
Vy jste sice NHL nehrál ani netrénoval, ale Ramsay mi vás trošku připomíná. Klid, praxe, přirozený respekt... Co říkáte?
(usmívá se) „No, těžko se to hodnotí. Ale vystupování, alespoň takhle navenek, má podobné. To je pravda.“
Zažil jste oslavy slovenského stříbra z mistrovství světa 2012. Co se teď bude dít na Slovensku?
„Bude to velkolepé! Je to olympijská medaile, první v historii. Co se před deseti lety dělo v Bratislavě, nezapomenu nikdy. Z letiště jsme na náměstí jeli asi tři a půl hodiny, normálně je to tak půlhodinka. Budou to zasloužené oslavy, protože je to opravdu senzační úspěch.“
Témata:
sport, zoh 2014, hokej, ZOH22, Zimní olympijské hry v Pekingu, Olympijské hry, mistrovství světa, NHL, Slovensko, Bratislava, Soči, slavnost, Vladimír Vůjtek, trenér, Miroslav Šatan, Hokej na Heureka.cz
Související články
