Na velkých akcích slovinská skokanka na lyžích Urša Bogatajová (26) nikdy nic nevyhrála. Na letošním Memoriálu Jiřího Rašky ve Frenštátě pod Radhoštěm byla například až šestá. A teď si z olympiády odváží hned dvě zlaté medaile! Zásluhu na nich má i Jaroslav Sakala, který Bogatajovou trénuje v klubu SSK Ilirije. „Ještě mi to nedochází, je to jako sen,“ rozplývala se historicky teprve druhá Slovinka, která si pod pěti kruhy sáhla na zlato. Před ní to dokázala pouze Tina Mazeová, dvakrát zlatá ze Soči. Obě skokanské soutěže ovšem provázely silné emoce.
„Zařízli nás!“ čertil se bývalý německý skokan na lyžích Sven Hannawald v rozhovoru pro Bild po soutěži žen na středním můstku. Čtyřnásobný mistr světa a olympijský vítěz v družstvech (2002) narážel právě na finálovou bitvu Urši Bogatajové a německé jedničky Kathariny Althausové. Divoká pak byla i premiérová soutěž smíšených družstev, do jejíhož průběhu a výsledků citelně zasáhlo hned pět diskvalifikací.
Co se vlastně stalo? V individuální soutěži žen skočila Bogatajová v prvním kole nejdál (108 metrů), ale měla vysoký odpočet bodů za protivítr. Na průběžně prvním místě byla Althausová z Německa. Jenže Slovinec Miran Tepeš, asistent ředitele závodu, ji ve druhém kole poslal do těžkého větru. Foukal jí hodně do zad. A zlato brala Bogatajová.
Tepeš nás zaříznul!
„Kdyby ji nechal (Althausovou) minutu počkat na lepší podmínky, má zlato,“ byl přesvědčený Hannawald. „Tepeš mě naštval, zaříznul nás. Asi zapomněl, jak vážná rozhodnutí dělá a že musí nejlepší chránit. Deset sekund poté, co Althausovou pustil, byly větrné podmínky dobré.“
Slovinské skokanky se ovšem zastal jiný z bývalých německých skokanů na lyžích Martin Schmitt. Vítěz 28 závodů Světového poháru je expertem Eurosportu a Bogatajovou ocenil. „Předvedla úžasné skoky,“ komentoval. „V těžkých podmínkách to nebylo lehké pro nikoho a ona se s větrem vypořádala skvěle. Byla perfektní a vítězství si zasloužila.“
Faktem je, že na Tepeše si v průběhu soutěží stěžovali i Slovinci. Jen těžko by se dalo říct, že by jim nadržoval. To v žádném případě. Šestadvacetiletá skokanka z Lublaně si olympijskou formu prostě tentokrát načasovala perfektně. Na minulých Hrách skončila poslední, třicátá. „Tam jsem psychicky tlak neustála, byla to pro mě noční můra,“ přiznala dodatečně. Teď už byla oporou Slovinců i v soutěži smíšených družstev.
Tu pro změnu ovlivnily divoké diskvalifikace. Hned pět žen po svých skocích neprošlo dodatečnou kontrolou vybavení. Kvůli nevyhovující kombinéze rozhodčí diskvalifikovali japonskou hvězdu Saru Takanašiovou, skončila v slzách. Neprošla ani zkušená Rakušanka Daniela Iraschková Stolzová a v sítích pečlivých rozhodčích uvízly také nešťastná Katharina Althausová a obě Norky Anna Odine Strömová a Silje Opsethová.
Diskvalifikace? Bláznivé
I díky tomu vybojoval český tým ve složení Klára Ulrichová, Čestmír Kožíšek , Karolína Indráčková a Roman Koudelka solidní sedmé místo. „Já nevím, jestli se někdy něco takového v historii stalo,“ nechápavě kroutil hlavou Roman Koudelka. „Bylo to hodně bláznivé. Většinou bývá kontrolor benevolentní, ale tady se asi rozhodl být tvrdý. Je to dobře, takhle by to asi mělo být. Pro všechny je to stejné.“
Slovinci by ovšem i tak byli vysoko. Nika Križnarová, Timi Zajc, Urša Bogatajová a Peter Prevc měli suverénní náskok. „Je úžasné, že můžeme skákat společně se svými dětskými vzory,“ zářila Bogatajová. „Užili jsme si to. Když třeba na můstku vidím Kamila Stocha nebo Petera Prevce, je to paráda. A motivace. Doufám, že nás příště pustí i na velký kopec.“
Společně se svou parťačkou a kamarádkou Križnarovou, která byla v soutěži jednotlivkyň bronzová, věří v nárůst popularity ženských skoků. Obě doufají, že ve Slovinsku budou časem stejně oblíbené, jako je tomu u mužů. Dlouhé roky tomu pomáhá i bývalý český reprezentant Jaroslav Sakala.
Mistr světa z Planice (1994) a bronzový olympionik z Albertville (1992) ve Slovinsku trénuje. Bohužel se o své postřehy nemá příliš chuť dělit, na české skokanské prostředí zanevřel. „Promiňte, nemůžu mluvit, jedu do Slovinska,“ reagoval stroze na telefonát Sportu.
Díky, trenére Sakalo
Sakala s Bogatajovou pracuje od jejích šestnácti let. Vždycky věřil, že se mezi elitou může prosadit. Přestože na výrazný úspěch v seniorské kategorii dlouho čekala. Na olympijských hrách mládeže v Innsbrucku (2012) sice brala stříbro (družstva) a bronz (individuální závod), ale ve Světovém poháru, ani na mistrovství světa mezi ženami, se jí nepodařilo vyhrát byť jen jediný závod. Černou sérii prolomila až v Pekingu. A hned dvakrát. Po fantastické olympiádě také Sakalovi za práci a podporu na sociálních sítích děkovala.
Sama se mimochodem zasloužila i o to, že jméno Bogataj už bude v historii skoků na lyžích zapsáno i jinak, než jen jako jeden z největších karambolů historie. Děsivý pád Vinko Bogataje z Oberstdorfu z roku 1970 mrazí i po letech. „Ne, nejsme příbuzní, je to jen shoda jmen,“ dodala s úsměvem nová slovinská hvězda.
Související články
