Doktor z Pekingu: Steleme postele, pro náhradníky nemáme ubytování navíc
Šéf české olympijské mise v Pekingu už je uprostřed hygienické bubliny přímo v hlavní olympijské vesnici. Poznává první drobné problémy, ale o tom základním nemá pochyb. „Bublina funguje, odsud se ven nikdo nedostane, pouze na místa, kam je to možné,“ vysvětluje Martin Doktor.
Jaké jsou vše první dojmy?
„Vesnice vypadá hezky, je to takové sídliště, ale apartmány, byty jsou pěkné, prostorné. Konkrétně tady v Pekingu je každý ubytován sám na pokoji, apartmány jsou po dvou, po čtyřech. V horských vesnicích, tam je to trošku menší, s ubytováním je to na hraně. Nicméně jsou to taky pěkné, nové stavby. Na všechno mají hodně lidí, ale někdy hodně lidí dělá furt tu jednu věc. Je to prostě jiná kultura, jiná mentalita, jiné vnímání, my se s tím musíme malinko srovnat.“
Co už jste v tomhle směru zažil?
„Když řeknete jednomu z těch lidí, že potřebujete zkontrolovat pokoj, jestli je tam opravené okno, sebere se jich pět a jde se jich tam podívat pět. Jsou zvyklí, že jim ta práce je zadaná přesně. Nejsou zvyklí řešit problémy, které jim nepřísluší. Stojí u zavřené brány, před ní je dvacet lidí. A dokud jim neřeknou, tak konec... Prošli jsme Japonskem, ta mentalita je podobná.“
Jak se dbá na opatření proti covidu?
„Naši asistenti chodí nejenom v respirátorech, mají i štíty. Co se týče úklidových čet, techniků, ti chodí většinou v bílých skafandrech i se štítem. Oni tady, chudáci, nesmí vůbec nic jíst, pít. Místo, kde se mohou občerstvit, mají relativně daleko. Ale nikdo to extrémně neřeší.“
Co říkáte na informaci, že od začátku olympijské bubliny v ní bylo už 72 pozitivních testů?
„Tohle nemám čas sledovat. Rozhodně tady nikde nevidím žádnou paniku, všichni dodržují opatření. Kdybyste si na chvíli sundali roušku, byť z opodstatněného důvodu, tak vám slušně řeknou, že si ji máte nandat. Bez respirátoru tady nikdo nefunguje.“
Co můžou očekávat sportovci na letišti v Pekingu?
„Naše zkušenost je velice dobrá, do hodiny jsme byli pryč z letiště, včetně všech procedur, které byly podobné těm v Tokiu. Tady ten rozdíl tkví v tom, že vás dovezou do místa určení, teprve tam se dozvíte výsledek testu. Nebylo to tak, že by člověk sbalil bágl a byl za dvacet minut na hotelu, ale měl jsem z toho o hodně lepší pocit než v Tokiu. Pozítří máme mítink šéfů misí, tam nám řeknou čísla, detaily. Je jasné, že jak jsou všichni testovaní před odletem, záchyt je zatím relativně malý. Ale ty největší nájezdy přijdou.“
Čemu se zatím v Pekingu věnujete?
„Jak chceme zajistit servis na maximum, dost si na sebe pleteme bič. Přehazujeme všem sportovcům matrace (ČOV tradičně českým olympionikům poskytuje speciální matrace – pozn. red.) ve dvou, pak je musíme i oblíkat. Oni mají jasně řečeno: Co se týká postelí, to si řešíte vy. Je to drobně svazující.“
V posledních dnech se objevila možnost náhradníků pro hokejové týmy...
„To samozřejmě řešíme. Je to takové hezké řešení od hokejové federace ve spolupráci s olympijským výborem. Ale oznámí vám, že sem může přijet navíc v našem případě dvanáct sportovců. Ale nemáte možnost už navíc pořídit ubytování, to není úplně značka ideál...“
Co s tím?
„My jsme nějakou rezervu měli, hokejisti souhlasili, že budou muset snížit svůj komfort, být na dvojácích. Ti sportovci v režimu náhradníků se kromě hotelu a tréninku nedostanou vůbec nikam. Nemůžou ani do olympijské vesnice, musí je jenom odvést na trénink, když je zápas, zase se tam nedostanou. Je to samozřejmě náročná pozice, na druhou stranu jsou připravení, když se něco stane.“
Cítíte se v Číně pod dohledem, už proto, že musíte mít v mobilu speciální aplikaci?
„Kdybych tu aplikaci neměl, tak tady nejsem. Na ní se vyplňuje třeba i zdravotní stav. Ne, já ten pocit nemám. Tady to ani nejde, jsme v uzavřeném prostoru. Ne, doopravdy nemám pocit, že mě někdo sleduje. Za mě se cítím jako na každých jiných Hrách, kde začátek trávíme v uzavřeném prostoru. Tady je to víc znatelné, nemůžeme jít ani nikam nakoupit.“
Panuje v Pekingu podobná zima jako na úvod minulých Her v korejském Pchjončchangu?
„Mylím, že tak extrémní teploty nejsou. Umí být pěkná kosa, obzvlášť, když foukne. Nahoře bylo minus patnáct, minus sedmnáct. Je to velice podobné, je tady suchá zima. První dva dny byl relativně velký smog. Ale včera i dneska svítilo sluníčko. Když svítí sluníčko, zase fouká, ale bylo to relativně příjemné, začátek byl docela zamračený. Sníh tady máme. Musel napadnout těsně před námi, chodili tady s hrably a shrabovali sníh.“
Zprávy ze dne 13. února 2022
HOKEJ: Včerejší vítězství českých hokejistů nad Ruskem oslavilo tweetem také americké velvyslanectví v Praze.
HOKEJ: Byla to věc, kolem níž se strhnul velký humbuk. Robert Záruba v přímém přenosu připodobnil obrannou dvojici Klok – Knot k americké rasistické organizacI Ku-klux-klan. V sobotu už se za to omluvil při dalším živém vysílání, dneska po tréninku to osobně řekl i přímo LukášI Klokovi. „Říkal jsem mu, že jsem v pohodě, že se na něj na to nezlobím,“ uvedl sám obránce, který zaznamenal spoustu reakcí… Více čtěte ZDE>>>
HOKEJ: Obdivuhodně se zvedli. Sborná s českým týmem prohrávala 2:4, během pěti minut ale dala tři góly a otočila skóre. O to hůř pak hráči kousali prohru 5:6 v prodloužení. Rozhodly přesilovky. A právě klíčové fauly ruští hokejisté rozporovali. Čechy označili za simulanty a provokatéry. Překvapivě pozitivní byli i přes prohru novináři, největší kritiku schytává kapitán Vadim Šipačjov. Více čtěte ZDE>>>
HOKEJ: Čeští hokejisté ze sebe na ZOH v Pekingu snad definitivně shodili deku protrápené sezony a v závěrečném zápase skupiny B si v divoké přestřelce připsali triumf nad Ruskem (6:5 v prodloužení). Výbuch radosti trefil Libor Šulák, jehož výkony zápas od zápasu rostou, za posun do elitní přesilovkou formace se odvděčil i Tomáš Kundrátek. Šimon Hrubec naopak inkasoval dva spíše laciné góly. Jak výkony všech hokejistů (a trenéra Pešána) ohodnotil deník Sport zjistíte ZDE>>>
Zprávy ze dne 12. února 2022
HOKEJ: Zůstali na střídačce. Po vítězném gólu a gejzíru radosti vytvořili kolem mantinelu roj. Počkali, až poražení Rusové opustí jeviště. Pak naplno rozechvěli své hlasivky, dali průchod emocím. Pekingský Národní stadion se třásl při vítězoslavném pokřiku. „Chtěli jsme si společně zařvat, byl to spontánní nápad,“ usmíval se trenér Filip Pešán. Více čtěte zde >>>
