12. února 2018 • 04:55

Krčmář s Moravcem otevřeně: o sobectví, dětech či ponorkové nemoci

TOP VIDEA
Gólparáda v podání Nicolae Stancia - učebnicový přímák i nechytatelná dělovka Gólparáda v podání Nicolae Stancia - učebnicový přímák i nechytatelná dělovka
5 důvodů úspěchu Komety: Zábranského hokejová rodina i fanoušci 5 důvodů úspěchu Komety: Zábranského hokejová rodina i fanoušci
VŠECHNA VIDEA ZDE

Bydlívají spolu na pokoji pravidelně. V Östersundu, Oberhofu, Ruhpoldingu… a teď i v olympijské vesnici v Pchjongčchangu, kde spolu mohli oslavit životní úspěch mladšího z nich. „Však se ani netajím, že je Ondra můj učitel,“ říká biatlonista Michal Krčmář, který v neděli přidal na české konto stříbrnou medaili ze sprintu, o Ondřeji Moravcovi. A ten je s tím, že žák pomalu přerůstá učitele, spokojený.



„Tak to má být. Nebudu tu věčně a je potřeba i takové lidi vychovat. I za to jsem strašně rád a těší mě to, protože si myslím, že i já na tom mám trochu toho, že to dokázal. Ono je to však vzájemný, postupně zjistíte, že ne všechno děláte dobře a že jsou i lidi, co dělají různé věci líp. Vždyť i já se od něj taky můžu učit,“ má jasno Moravec, který se už před olympiádou rozpovídal spolu s Michalem Krčmářem v dvojrozhovoru pro deník Sport. Vypráví v něm nejen o sobě, ale i o rodině, zálibách, dětech, ponorkové nemoci či o tom, jak být „sobec“.

Medailové pořadí zemí na olympiádě »

3. den na ZOH: stříbrné slzy, Koukalová u moře a konstrukčně špatné běžky
720p 360p

Jak byste se vzájemně charakterizovali? Jeden perfekcionista, druhý smíšek?
Moravec: „Myslím, že každý sportovec, který dosahuje takovýchto výsledků a patří k topce, má někde vevnitř svůj řád, na kterém staví. Možná jsou ti lidé divní, zvláštní nebo sobci... Je jedno, jak si to pojmenujete... Někdy to není příjemné a za sebe vím, že takový jsem, jenže to k tomu patří. A když se podíváte kolem sebe a vidíte ty nejlepší, u každého najdete něco, co není ideální. Na druhou stranu, kdo je?“

Museli jste si tedy řadu věcí vyjasnit?
Moravec: „To ne, myslím, že spolu vycházíme dobře. A pokud se něco děje, chlapi mají tu výhodu, že si to řeknou a dál to neřeší. Nepitvají se v tom dlouho a vyjdou spolu snadněji než ženský. Navíc když je třeba člověk s někým dlouho, tak to ani nemusí být tím druhým jako spíš lidmi okolo. Jsme pořád s těmi samými lidmi, ke konci si již nemáte co říct. Co je ale super, že když se zase pak po určité pauze sejdeme na prvním svěťáku, zase je o čem se bavit.“

Pokračování článku patří k placenému obsahu Staňte se předplatitelem a získejte přístup k exkluzivnímu obsahu







Klasická verze
Mobilní verze