PŘÍMO Z PCHJONGČCHANGU | Na svém prvním úseku musela třikrát dobíjet a předávala na čtvrtém místě. To horší pro Veroniku Vítkovou ale nastalo po dojezdu a sotva předala štafetu Markétě Davidové, letěla k zemi. „Při předávce mi Susan Dunkleeová dupla na lyži a já spadla,“ vyprávěla česká biatlonistka o střetu s americkou soupeřkou. Což o to, žádné zranění neutrpěla, ale když se zvedla zpět na nohy, měla svou malorážku na tři kusy.
Co k tomu říct?
„Nevím, zbraň to dost odnesla. Bylo to v nulové rychlosti. Nevím co s tím teď dělat. Náhradní nemám. Takže tak.“
Už se vám někdy takhle malorážka zničila?
„Asi nikdy.“
A převládá z toho spíš smutek nebo zlost?
„Nevím, co k tomu říct. Trenéři se s tím musí pokusit rychle něco udělat. Na nic nemyslím, spíš už ji chci dát někam doprčic. Přijde mi, že mě tady docela provází smůla.“
Když tedy přejdeme k závodu, jaké to bylo z vašeho pohledu?
„Na trati to bylo hodně dobrý, V posledním kole jsem se snažila co nejvíc a vynulovat svá zbytečná dobíjení. Už ležku to chtělo dobít napoprvé, když už to tam zůstalo.“
Zbytečná dobíjení byla proč?
„Protože to nespadlo.“
A ta jedna chyba při stojce?
„Tam jsem utrhla první ránu, ta byla hodně zbytečná. Vleže ale nevím, kde byly.“

