Kanaďan se bál, že ochrnul, teď jede na ZOH. Tekly mi slzy, řekl po nominaci
Pohled na sportovce zraněného v akci není nikdy příjemný, to dá rozum. Ale pak jsou taky taková zranění, ze kterých jde člověku až mráz po zádech. To byl případ například Wojteka Wolskiho, kanadského útočníka s polskými kořeny, který si v říjnu 2016 v KHL v dresu Magnitogorsku zlomil dva krční obratle. Sezona tehdy sotva začala, ale pro něj už skončila. Jenže rodák ze Zabrze se nevzdal, ze zranění se zotavil a podívá se na ZOH v Pchjongčchangu.
Olympiáda ještě pár týdnů nezačne, ale už teď se dá zaručit, že příběh rodáka ze Zabrze bude patřit k těm nejhezčím. Metrákový útočník, který má také na kontě téměř 500 utkání v NHL, v říjnu 2016 určitě neměl na turnaj pod olympijskými kruhy ani pomyšlení. Když ležel v nemocnici, pomlácený a takřka nehybný, přál si spíš, aby mohl ještě v životě normálně fungovat.
Jeho střet s mantinelem byl hodně bolestivý, hráče na půl minuty úplně znehybněl a všem účastníkům a fanouškům utkání mezi Metallurgem a Astanou vehnal pohled na paralyzovaného forvarda hrůzu do očí. V první chvíli si on sám myslel, že ochrnul. V nemocnici už mohl pohybovat všemi končetinami, ale cesta za uzdravením, která ho čekala, měla být hodně dlouhá. Ale se sladkým koncem.
V létě už trénoval, následně podepsal smlouvu s Kunlunem a pak už začal snít. O olympiádě. Mohl si to dovolit, jeho výkony byly nadmíru dobré a než se v prosinci přesunul zpět do Magnitogorsku, stihl si připsat 28 bodů ve 32 zápasech.
VIDEO: Takhle se Wolski v roce 2016 zranil
Včera, když se dozvěděl, že bude členem olympijského týmu, připravil pro své příznivce na sociální síti Instagram dojemný příspěvek.
„Přesně před rokem touhle dobou jsem ležel v nemocnici po operaci, která mi dala dohromady zlámané obratle. A dnes jsem hrdým a nadšeným členem kanadského olympijského výběru," psal jedenatřicetiletý útočník, který má za sebou mimo jiné působení v Coloradu, Phoenixu, New York Rangers, Floridě či Washingtonu.
„Když se teď podívám na svou fotku z nemocnice, nemůžu si pomoct, ale tečou mi slzy. Ale jsou to slzy štěstí, jen jsem zkrátky plný emocí, když si vzpomenu na to, čím vším jsem si musel projít," zavzpomínal.
„Nikdy by mě nenapadlo, že o rok později budu tak moc šťastný," dodal ještě.
