Lovili své soupeře, cupovali je na mantinelech. Kanaďané a Američané ve Vancouveru dominovali na svém ledě. Na úzkém kluzišti stvořeném pro show zvanou NHL. Teď si zahrají v Soči na ruském letišti. Má vyhovovat nám, Evropanům. Historie se však na rozměry moc neptá.
Rozšíří jim životní prostor, hokejisté fungující podle zámořských zvyklostí to najednou budou mít od střídačky k trestné lavici o více než čtyři a půl metru dál (4,572 m přesně). Což jim může v začátku turnaje způsobit lehčí problémy.
„Člověk musí být trpělivější, nebudeme tady mít tolik šancí jako v NHL,“ věděl Sidney Crosby, hlavní star Kanady. Kapitán obhájců zlata pokračoval: „Když se někde zaseknete, je strašně dlouhá cesta se vrátit zpátky do správné pozice. Především při bránění v rozích.“
Vzápětí však uklidňoval, že vše je jen o zvyku. Připravit se musí i jeho krajané v brankovišti. Přeci jen odrazy od mantinelů nepřicházejí pod stejným úhlem jako v severoamerické lize, střel nebývá tolik a přicházejí z jiných pozic.
„Pár tréninků a je vám to jedno. Zažívám to každé léto při trénování doma ve Švédsku, a pak po návratu do New Yorku,“ hlásil Henrik Lundqvist, jednička Tre Kronor. „Hráči mají trošku víc času na kombinaci, kličky. To je jediný výrazný rozdíl,“ dodával.
Změna je i ve velikosti jednotlivých třetin. Zatímco v modelu IIHF mají všechny tři shodně 17,7 metru, v modelu NHL má útočné pásmo 19,5 metru a střední pouze 15,2 metru. Což hraje poměrně velkou roli například při kombinaci v přesilovkách.
Velký význam změnám rozměrů přikládá například Jaromír Jágr. „Jedná se o úplně jiný sport!“ hlásil. „Když máte měsíc na přípravu, jste v pohodě. Ale tady dostanete sotva dva společné tréninky,“ upozorňoval.
Nedvěd? Na širším kluzišti může sehrát důležitou roli
Těžce si zvykal při návratu do NHL z mise v KHL a následném působení na Kladně během výluky. „Mnozí lidé se tady v Kanadě diví nominaci Petra Nedvěda. Jenže on je na širokém ledě perfektně zvyklý a může díky tomu sehrát hodně důležitou roli,“ připomínal.
Historie však dává zapravdu spíše teorii, že šíře mezi hrazeními o šampionovi nerozhodne. Už v roce 1972, kdy došlo k prvnímu měření sil sovětských „amatérů“ a kanadských profesionálů, dopadlo vše předpokladům navzdory.
Muži srpu a kladiva na území soupeře ve čtyřech kláních dvakrát zvítězili a jednou remizovali. V domácích Lužnikách naopak třikrát s javorovými listy padli. V novodobější historii tu máme šampionát z roku 2008 – úzký led, triumf Ruska po čtrnácti marných útocích na zlato.
Kanaďané naopak zvládli ovládnout olympijské hry v Salt Lake City, kde se hrálo podle pravidel IIHF, druhé byly Spojené státy. Stejné pořadí se opakovalo i ve vzpomínaném Vancouveru před čtyřmi lety.
Hymnu nakonec tak jako tak uslyší ti nejlepší. Nezbývá než doufat, že Češi zvládnou vyrovnat se nejen s podmínkami ale především se svými soky.
