Hemský se Američanů nebojí: Vletí na nás, na zadek si nesedneme
PŘÍMO ZE SOČI | Najíst se, vyspat, na poradu, oběd, spánek a zase do práce. Po úterním přeskoku přes slovenskou překážku měl program českých hokejistů jasně daný scénář. Prostor na regeneraci minimální, na rozdíl od Američanů, kteří si mohli dopřát den volna. Může to něco znamenat, nemusí. Stejně jako rozdané role, v nichž Česko je outsider. Ale pořád to jsou jen papírové předpoklady… „Z Ameriky si nesedneme na zadek,“ tvrdí odhodlaně Aleš Hemský.
„Teď nemáme co ztratit. Osmifinále jsme, možná se štěstím, zvládli. Když podáme další týmový výkon a znovu nám v brance skvěle zachytá Ondra Pavelec, může se stát cokoliv,“ burcuje křídlo druhé formace.
Bude Amerika jasným favoritem?
„Asi jo, ale nám to nevadí. Hraje celý turnaj dobře, má mladé, rychlé a technicky skvěle vybavené mužstvo. Hodně kluků umí dát gól z každé pozice a jsou hodně silní na puku. Pro nás to bude další velká zkouška, doufám, že se na ně dobře připravíme.“
Nejspíš na vás Státy zkusí pořádně ďábelský nástup...
„Kanada i Amerika hrají hned od začátku, nevypustí jedinou minutu. My musíme hrát svoji hru a taky se do ní tlačit. Je potřeba taky diktovat tempo, nemůžeme si ho nechat vnutit od nich.“
Zbyly vám po Slovensku ještě nějaké síly?
„Tenhle zápas byl hodně náročný, ale to je turnaj a s podobnými věcmi prostě musíte počítat. Nejhorší je vždycky usnout, když se hraje od devíti, dostanete se na hotel v jednu, ale s tím se musíme nějak vyrovnat.“
Slováky jste skvěle rozložili, ale po čtvrtém gólu nastal útlum. Co se stalo?
„Trochu jsme přestali hrát a nechali aktivitu Slovákům. Dlouho se nám dařilo je pukem tlačit, jenže najednou jsme začali být hrozně statičtí ve středním pásmu. Dali nám gól a začali jsme se bát, karta se obrátila. Byly to nervy, to vám řeknu. Dlouho jsem něco takového nezažil. Nakonec nám to ale vyšlo.“
Plánovali jste, že na Slovensko vletíte?
„Říkali jsme si, že na ně zkusíme skočit, úplně stejně, jako to s námi udělali Švédi. My jsme v tom zápase taky docela koukali a celkem nám to potom vyšlo. Byli jsme aktivní, tlačili se do branky, stříleli... Jenže pak jsme svoji hru hrát přestali. My si přitom musíme pořád jet svoje a ne se neustále podřizovat někomu jinému.“
V prvních čtyřiceti minutách vaše řada s Krejčím a Michálkem vypadala výborně…
„Vytvářeli jsme si hodně šancí, myslím, že se nám dařilo hrát i docela dobře dozadu. Řekl bych, že to bylo lepší než v posledním zápase.“
