Martin Hašek
20. května 2022 • 12:00

Krásné kajakářce radí přítel Dostál, má zajímavou zálibu: Vždy se někdo otočí

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Od smutné fotky ke slovenskému snu: Česko je pragmatičtější, říká Smetana
Je nedotknutelnost Třince pryč? Dynamo a Spartu táhnou schovaní lídři. Překvapí Litvínov?
VŠECHNA VIDEA ZDE

Byl to tehdy doslova vodácký festival. Před pěti lety při světovém šampionátu v Račicích nadšený ryk ze zaplněných tribun bubnoval na hladinu kanálu, na němž Češi vydolovali parádních šest medailí. Dnes se špičkoví rychlostní kanoisté vrací díky víkendu Světového poháru. A kromě hvězd typu Josefa Dostála a Martina Fuksy pojede i Anežka Paloudová, Dostálova přítelkyně a loni čtvrtá z MS ze závodu K1 1000 metrů.



Budí pozornost. Už jenom svou usměvavou tváří studentky architektury, kterou občas trochu skrývá pod svými oblíbenými klobouky. Blondýnka Anežka Paloudová má za sebou hvězdnou minulost ve sjezdu na divoké vodě, kde získala na kánoi stříbrnou medaili na mistrovství světa. V posledních sezonách ale letí nahoru v olympijském sportu a dnes ji na Světovém poháru v Račicích začíná první velká domácí událost kariéry.

Začněme u těch vašich klobouků, v jednom z nich jste přišla na tiskovku. Kolik jich doma máte?
„Klobouků mám víc, tohle je klobouk českého výrobce Tonak, který jsem dostala k narozeninám, dostala jsem ještě další dva. Byl to takový hrozně příjemný den, kdy jsme šli u nás v Krumlově do takového malého kloboučnictví. Paní prodavačka z nás byla nadšená, téměř jsem dostala kontrakt na to, jestli jim nechci nafotit fotky na nové webovky, vyzkoušela jsem tam asi všechno, co tam prodávali.“

Nosíte klobouky často?
„Ze začátku jsem na to asi neměla odvahu, první klobouk jsem měla v době, když jsem měla boreliózu. Brala jsem antibiotika a nemohla jsem na sluníčko, chodila jsem nejdřív pod deštníkem, pak jsem dostala první slaměný klobouk, abych nemusela po Krumlově chodit neustále s tím deštníkem. Musela jsem si zvyknout na to, že to není úplně obvyklý módní trend dneška. I když jedu v Praze metrem, tak se na mě vždycky někdo otočí. Ale už jsem s tím docela sžitá.“

Jak jste nastavená před Světovým pohárem doma v Račicích?
„Já se těším moc. Ani nestíhám být ve stresu, začíná mi zkouškové. A je toho na mě v hlavě tolik, že se těším, až tohle skončí, vypnu a budu moc jen závodit. V Roudnici vedle Račic tou dobou probíhá ve sjezdu na divoké vodě, což je sport, který jsem dělala, než jsem přešla k rychlosti. A slíbilo mi plno sjezdařů, že se přijedou podívat. Já se moc těším na tu atmosféru, kdy budu mít svoje známé na závodě.“

V Račicích kromě singlu na kilometr závodíte i v olympijském čtyřkajaku na 500 metrů, jak vidíte do budoucna šance v téhle lodi?
„Je to komplikované. Nominace je asi schůdnější přes čtyřkajak než přes singlkajak, kde je těch nominačních míst málo. Na druhou stranu jsme v Čechách všechny mladé. Já jsem druhá nejstarší kajakářka v republice, a když jsem vloni závodila na mistrovství světa, v závodě na pět set metrů jsem byla suverénně nejmladší. To je náš problém, že jsme ještě mladé a relativně slabé. Rozhodně se budeme snažit udělat to nejlepší, abychom se na olympiádu nominovaly, ať už já na kajaku nebo my na čtyřkajaku. Samozřejmě nejen nominovaly, ale když už tam pojedeme, tak podaly i co nejlepší výkon…“

Česká rychlostní kanoistka Anežka Paloudová má netradiční módní zálibu
Česká rychlostní kanoistka Anežka Paloudová má netradiční módní zálibu

Co jste dělala před pěti lety, kdy se v Račicích konal památný světový šampionát?
„Upřímně šla rychlostní kanoistika docela mimo mě. Pamatuju si, že někdy před tím mistrovství světa jsme byli na soustředění v Roudnici a bavili jsme, že se pojede mistrovství světa a napadl nás skvělý nápad, že bychom se tam mohli jet podívat po vodě. A já až v tu chvíli zjistila, že ten kanál není postavený na Labi, ale mimo Labe, a že se tam proti proudu nedostaneme. Tolik k tomu, jak moc jsem se zajímala o rychlostní kanoistiku…“ (smích)

Teď je všechno jinak, kanoistiku děláte profesionálně a jarní přípravu jste poprvé strávila s týmem Josefa Dostála v Kalifornii. Jaké to bylo?
„Pro mě to byla absolutní novinka. Od té doby, co jsem přišla do světa rychlostní kanoistiky, trénuju se skupinou v USK Praha, a když jsem odjela do Ameriky, bylo to poprvé, kam jsem odjela sama bez skupiny. Co mi hodně dalo, že se mi tam věnoval kouč Jerzy Dziadkowiec, který tam byl v tu chvíli jen pro mě.“

Proč to pro vás bylo důležité?
„Od doby, co jsem začala pádlovat a naučila se udržet v lodi, jsem všechny tréninky absolvovala se skupinou. Moje technika a základy dost pokulhávaly. A tohle soustředění bylo zaměřené ve velké míře na to, abych si ve dvou týdnech aspoň částečně prošla pádlovací přípravou. Třetí týden už jsem měla závodní najíždění traťového tempa. Strašně mi pomohl ten individuální přístup.“

Radí vám s technikou i váš přítel Josef Dostál?
„Ze začátku mi Pepa dával rady k pádlování. Bylo to v době covidu. Já jsem bydlela v Praze na loděnici, musela jsem opustit sportoviště, takže jsem jela domů. A u mě doma nejsou podmínky na provozování kanoistiky. Tak jsem si vždycky navázala loď na střechu auta a v době, kdy jsem nemohla nikam jezdit, jsem odjela na Lipno. Tou dobou jsem začala s Pepou řešit techniku pádlování, kdy jsem mu třeba poslala video, jak pádluju, jelikož to byl jediný člověk, který se na mě nějak mohl podívat a říct mi, co a jak. Od toho jsme spíš už ustoupili, debaty o technice už jsou minimální, ale nějaký hovor na tu kanoistiku padne denně.“

Jak jste na tom ve srovnání s loňskem, kdy jste byla v zimě zraněná, a i přesto z toho byla sezona s úspěchem na mistrovství světa a medailí z MS do 23 let?
„Věřím, že jsme na tom líp. Strašně špatně se to porovnává. Pro mě je to čtvrtá sezona v rychlostní kanoistice. První byla taková začátečnická, kde jsem přicházela na to, co a jak. V Čechách jsem nebyla první, takže jsem na mezinárodních závodech jela disciplíny, které na mě zbyly, když už jsem se nominovala. Rok 2020 byl covid a mezinárodní závody vypadly. A loňský rok už jsem se stala českou jedničkou a mohla si vybírat, co pojedu.“

Na mistrovství světa jste ale nakonec jela na kilometru i na olympijské pětistovce, kde jste se dostala do finále…
„Jela jsem co nejvíc závodů jsem mohla odjet, i když trenéři se na to moc netvářili. Říkali, že z toho budu unavená. Myslím, že se to na konci roku vyplatilo, když jsem ten závod na 500 metrů zvládla solidně. Letos si připadám sebejistější. Jsem určitě silnější, než když jsme přicházela do minulé sezony, kdy jsem se potýkala se zraněním a úplně jsem vynechávala posilování. A zároveň vím, jak se na té trati mám chovat, kdy přichází jaká krize, kdy bych měla zrychlovat. Mnohem víc se soustředím na to, jak to provést, než co provést.“

Jak vám na kempu v Kalifornii pomohla přítomnost vašeho přítele Josefa Dostála?
„To pro mě bylo moc příjemné. My sice netrénovali spolu, ale měli jsme stejně nastavené tréninky a dny volna. Pepa jezdí do Kalifornie už několik let a je stejně jako já akční o volnu. Někteří lidé jsou o volnu rádi, že můžou vypnout a mít klid na lůžku, Pepa byl docela rád, že mi může ukázat, co kde tam je, a já byla ještě nadšenější, že mě tam někdo provází. Kromě tréninkových výhod byl celý kemp pro mě velkým zážitkem.“

Co vám ukázal?
„První den, co jsem měla volno, jsme jeli na ryby, samozřejmě… (směje se) Jeli jsme na oceán s Pepou a trenérem Karlem Leštinou, kde jsem je přechytala, to se musím pochlubit. To jsem byla velmi spokojená. Jednou jsem se chtěla podívat do centra San Diega hlavně skrz architekturu, tak jsme se podívali na mrakodrapy, na staré jádro města. Byli jsme na pláži, v mořském světě, všude možně.“

PALOUDOVÁ V RAČICÍCH

K1 1000 metrů

K4 500 metrů

MEDAILE Z MS 2017 V RAČICÍCH

C1 500 metrů  Martin Fuksa  zlato

K1 500 metrů Josef Dostál    zlato

C1 1000 metrů           Martin Fuksa  stříbro

K1 1000 metrů           Josef Dostál    bronz

K2 1000 metrů           Jakub Špicar, Daniel Havel    bronz

K4 500 metrů Jakub Špicar, Daniel Havel, Jan Štěrba, Radek Šlouf          bronz

Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud