PŘÍMO Z GLASGOW | Dvě česká esa zazářila na plaveckém mistrovství Evropy v Glasgow. Simona Baumrtová postoupila do večerního semifinále na 50 metrů znak v národním rekordu 27,78 sekundy, kterým o 11 setin vylepšila svůj loňský výkon z Říma. Krauler Jan Micka postoupil v závodě na 1500 metrů časem 14:58,94 minuty do finále.
Když vylezla z bazénu, s úsměvem procedila: „Tohle nedám ani kraulem…“ Start na evropském šampionátu Simoně Baumrtové vyšel. Na padesátce znakem na mistrovství Evropy bude mít ve večerním semifinále šanci poprvé od roku 2012 postoupit do boje o medaile.
„Já jsem hrozně ráda. Včera se to Franťákovi nepovedlo, to mě trošku znervóznilo. Tak jsem ráda, že se mi to povedlo,“ radovala se Baumrtová a připomněla páteční neúspěch talentovaného znakaře Tomáše Franty.
„Cítila jsem se dobře, byl to můj první start, bylo to nervoznější než obvykle. Jsem ráda, že jsem to zvládla takhle. Je to pajska, člověk se ani nezadýchá a pomalu je na konci. Jsem ráda, jak to skončilo,“ řekla Baumrtová.
O další český úspěch se postaral Jan Micka, který v rozplavbě na 1500 metrů popáté v kariéře zlomil hranici 15 minut. Časem 14:58,94 postoupil do nedělního finále. Většinu své rozplavby byl Micka čtvrtý, v závěrečných stovkách metrů se ale dostal před Itala Domenika Acerenzu.
„O Italovi jsem nevěděl, myslel jsem, že je celou dobu za námi. Věděl jsem, že jestli chci do finále, tak se musím držet Nora a případně ho porazit,“ vysvětloval Micka. „Nakonec se mi ho podařilo uviset, porazil mě jenom o vteřinku, což je na rozplavby dobré. Uvidíme zítra. Je to pod patnáct, jsem hrozně moc rád, to se neplave každý den.“
Micka zaplaval pod patnáct minut popáté. Poprvé se mu to podařilo dvakrát na ME v Londýně 2016, zvládl to i na olympiádě v Riu a na loňském MS v Budapešti.
Tentokrát ho na tribuně domluvenou signalizací hnali dopředu trenéři Jaroslava Passerová s Vlastimírem Pernou. Passerová na Micku mávala papírovými deskami, Perna ho tlačil s šálou českého týmu v ruce.
„Znamenalo to, že plavu pomalu, tak a ať přidám,“ vysvětloval Micka. „Já jsem je viděl už po stovce, po dvou stovkách. Tak jsem si říkal: Snad to nebude tak hrozný. Ke konci, když jsem je pořád viděl, měl jsem nervy, že to bude špatný čas, že doplavu a dostanu vynadáno.“
