Přímo z Rakouska | Jméno si udělal v Kanadě, svém novém domově. Před sezonou se ale servisman Tomáš Žídek vrátil do Česka a v pátek odpoledne přispěl ke zlatému vyústění prvního individuálního závodu Gabriely Koukalové na biatlonovém světovém šampionátu v Hochfilzenu.
Brzy vstával a piplal se s lyžemi českých závodnic. Když slunce nad Hochfilzenem házelo blahodárný stín na rozpálenou trať, stál na posledním kopci a ze všech sil křičel na Gabrielu Koukalovou, které zbývalo ještě několik perných okamžiků k cíli.
„Křičel jsem, co jsem mohl, aby věděla, že musí přes ty vrchy přejet,“ líčí Žídek. „Měla náskok sedm sekund, pořád se to motalo. Bylo to nahoru dolů. Bylo to těsný, ale skvělý.“

Před sezonou se Žídek vrátil do Česka po letech v Kanadě a na světovém šampionátu hrál důležitou roli ve zlatém příběhu Gabriely Koukalové. Český tým vsadil všechno na předpoklad, že odpolední stín přikrývající tratě v Hochfilzenu zrychlí sníh a přinese výhodu závodnicím s vysokými startovními čísly. Bylo na Žídkovi, aby z plánované výhody vykouzlil trumf v podobě rychlých lyží.
„Nezrychlilo to tak drasticky, jak jsme doufali, ale neublížilo to. Můžeme říct, že to určitě neublížilo,“ usmívá se Žídek.
A když uslyší nalejvku „Povedlo se, ne?“ Opáčí uvolněným smíchem.
„Neuvěřitelný. To je super. Bomba!“
Muži z buněk většinou triumf závodníků slaví brzkým spánek a brzkým vstáváním, aby ráno mohli být zase ve službě.
„Totální úleva,“ připouští Žídek. Ale dál?
„Makáme pořádně pořád stejně. Pořád se musí zkoušet a je jedno jestli máte mistryni světa, nebo ne.“
Speciální příloha: Vše o MS v biatlonu 2017, Hochfilzen - čtěte ZDE >>