Je to pro něj návrat na místo činu. Tam, kde před dvanácti lety v chumelenici bral pro Česko druhé individuální zlato z mistrovství světa v historii. „Žádná nostalgie mě nepřepadla, jen jsem si udělal fotku s Greissem po dvanácti letech,“ smál se Roman Dostál. Dnes bude pro ČT komentovat svou tehdy vítěznou disciplínu – vytrvalostní závod… a také se snaží na dálku vést svou horskou chatu.
Kde tedy máte uložené své medaile?
„Teď právě na té chatě. Aby je lidi viděli. Mají to tam u vchodu pro ubytované hned na ráně. Mám tam ty vzpomínkové věci. Doma by to asi někde leželo ladem, takhle to alespoň někdo vnímá.“
Jaké funkce na chatě máte?
„Od a až po z. Vedeme to jako rodina se ženou a ještě je tam jedna holčina. Pomáhají nám rodiče, je to rodinný podnik. Já jsem takový správce, manažer, všechno. Letos jsem použil i síly traktoru ale ta práce tam je. Když padalo, šest hodin jsem trávil venku. Někdy je to i víc než čtrnáctihodinový pracovní den.“
Co jste si pak i řekli s
Gabrielou Koukalovou
, když v Hochfilzenu vyhrála jako vy zlato?
„Já ji viděl až druhý den na tréninku. Pogratuloval jsem jí. Napsal jsem ji, ale ona toho má tolik, že ji říkám, ať to nevnímá. Že mi jen stačí vědět, že ji to přijde a ona se zpětně jednou za čas ozve. Ta gratulace přímo proto byla až druhý den. Žádné ale pošťouchnutí nebylo, ani jsem od ní nevyzvídal. Na ní je vidět, jak se soustředí na celý šampionát. A jako bývalý sportovec bych se s ní radši bavil o něčem jiném než o sportu, protože to ten sportovec potřebuje.“
Pro vás je tedy komentování co? Koníček? Odreagování?
„Spíše koníček, který přidělává práci, protože když zrovna nejsem na té chatě, tak si člověk z toho má nervy, jak to má udělat. Když jsem tady, tak jsem nervózní, co se doma sype. A také že jo, zabouchnete dveře a najednou tohle nejde, tamto nejde. Klasika.“
Je to teď jiný životní styl než sportovní život?
„Je to jiný život, ale chtěl jsem vyzkoušet něco jiného. Od biatlonu jsem, ne že bych utekl, ale chtěl jsem si odpočinout. Bylo toho hodně a kvůli rodině jsem cítil, že bych měl být chvíli doma. Sice jsem doma a v podstatě pořád na chalupě, ale jsme si alespoň nablízku.“
Zastřílíte si nicméně ještě někde někde?
„Když jsem jezdil s juniory. Dva roky jsme rekonstruovali, tak jsem měl trošku víc času a jezdil pomáhat Vlastíku Vávrovi a občas si střelil.“
Měl jste nabídky k trénování?
„Ano, i Ondra Rybářů mě přemlouval, ale já už zjistil, že na to nemám čas a chci být doma. Neříkám, že bych se k tomu třeba v Jablonci nechtěl vrátit, ale zatím ne.“
Když se tedy porozhlédnete po Hochfilzenu, je vidět, že je jiný, než když jste zde před 12 lety vyhrál zlato?
„Postavili tu nějaké budovy, ale i když sem natekla spoustu peněz, zůstalo to na prvním pohled skromnějším areálem. Vypadá to, že se to hodí do přírody a není to nic bombastického. Tratě jsou profilově skoro stejné, došlo jen k drobným úpravám. A střelnice je též stejná.“
Co si z toho závodu teď nejvíce vybavíte?
„Už když jsme sem tehdy odjížděli, věděl jsem, že jsem v dobré formě a povedlo se mi to načasovat suprově. Měli jsme podobnou přípravu jako letos náš tým. Zůstali jsme v Anterselvě a pak v Obertilliachu – přes 14 dní ve výšce. Ke konci jsem se cítil dobře a věděl jsem, že jsem na tom běžecky dobře. Celou kariéru to byla jen otázka, jak to dopadne na střelnici a to se ten den zaplaťpánbůh sešlo. I po psychické stránce jsem tady byl pohodě, akorát ten den byl náročný. Byl jsem rozlosovaný na krevní doping, kam jde deset lidí a vytáhli mě tam brzy ráno. Tím pádem jsem byl ochuzený o čas na testování, protože ten den byly ty ´perfektní´ podmínky.“
I ten servis o závodníky se asi za tu dobu diametrálně změnil, že?
„Ano, dřív to nebylo jak teď, že tu mají spoustu servisáků, my jsme si lyže museli vytestovat sami. Takže já jsem v podstatě ani ten čas na to neměl. Něco jsem si vytestoval a pak dal na subjektivní dojem a víru v jeden pár, kterému jsem věřil, že v tomhle počasí půjde. Byla to správná volba, ten den v podstatě vycházelo všechno. A po závodě byl další doping, další zdržení a až v devět jsem se dostal na oslavu. Bylo to od rána do večera a pak jsem byl docela utahanej. Ale stálo to za to.“
Jak tedy čtvrteční závod mužů může podle vás dopadnout?
„Favoritů je hodně a počasí nevyzpytatelné. Jasný je Fourcade, o tom se bavit nemusíme, ale je tam pořád ta přirážka minuta, což je pak velký zásek, když se vám nepovede nějaká položka. I proto tam v individuálu vlítnou mnohdy závoďáci, se kterými se nepočítá, třeba i nějaký ten průměrný běžec, který předvede čtyři fantastické položky. Takže z favoritů určitě hlavní favorit Fourcade, pak Šipulin, Schempp, Pfeiffer… a z Čechů tu předvádí parádní výkony Ondra.“
Speciální příloha: Vše o MS v biatlonu 2017, Hochfilzen - čtěte ZDE »
