Jako šéf organizačního výboru mistrovství světa v Novém Městě na Moravě a současně prezident Českého biatlonu se musí Jiří Hamza na právě skončený šampionát dívat z několika pohledů. Z toho pořadatelského může být maximálně spokojený. Ovšem výsledky reprezentantů ani jemu moc velkou radost neudělaly.
Jaké je vaše první hodnocení šampionátu?
„Jak to bylo úspěšné, musí hodnotit jiní. Já smekám před těmi lidmi, kteří to tu odmakali. Není to o nás bafuňářích nahoře, ale lidech dole. A to, co tady traťaři, stadioňáci, rolbaři a další předvedli… I přesto, že to bude o hodně víc nákladů, všichni říkají, že to je neuvěřitelné a že jinde by se mistrovství ani celé neodjelo. Z mého pohledu absolutní díky celému štábu. Musíme jim dát velké prémie. Plně si je zaslouží, strávili tu 14 dní. Je úžasné mít takový mančaft.“
O kolik peněz nepříznivé počasí navýšilo rozpočet?
„To se teď nedá říct. Bavíme se ale řádově o milionech korun. Doprava se musela dva dny před závody předělat. Měli jsme i tuto variantu v rozpočtu, plán B, takže s tímto by problém být neměl. Pro mě je ale stěžejní nejbližší okolí jako Vlasta Jakeš, Ota Binder, Honza Skřička, Michal Zicháček a mohl bych jmenovat desítky a desítky dalších. Jsem z toho až naměkko. Odmakali to tu neuvěřitelně.“
Bude mistrovství světa v plusovém rozpočtu?
„Máme hospodařit s vyrovnaným rozpočtem. Určitě nebude minusový.“
Nemáte strach, že za 12 let, kdy by se tady třeba mohlo pořádat znovu, to bude bez sněhu?
„Spousta lidí mi nadávala za zásobník sněhu, obviňovala nás kdoví z čeho. Myslím, že se ukázalo, že pokud budeme chtít garantovat závody i v budoucnu, do výšky 1500 metrů to bude nezbytnost. Dnes v Evropě leží sníh od 1500 metrů nad mořem výš. Takže jedině v Anterselvě, možná ještě v Pokljuce. Ale ta zase nemá tak silný systém zasněžování. Kdyby nebylo zásobníku, museli bychom mistrovství zrušit.“
Bál jste se, jestli k tomu nakonec přece jen nedojde?
„Ne, vůbec jsem nepochyboval, že by se to neodjelo. Měl jsem spíš strach, aby vydrželi pořadatelé. Nápor na ně byl obrovský. Spousta nás polehala, chřipková epidemie, covid, kdeco. Lidi padali, slušně řečeno, na ústa, takže tohle jsou ti největší vítězové mistrovství.“
Tribuny byly zaplněné, takže Češi se naučili chodit na biatlon, i když se domácím závodníkům nedaří.
„Myslím, že se z toho stal druhý národní sport. I čísla sledovanosti, co mi říkali kluci z televize, jsou obrovská – o 200 až 300 tisíc větší než při loňském mistrovství světa. Obdivuju to, určitě naše výsledky nejsou dobré. Jsem rád, že se zlepšily proti předchozímu průběhu sezony. Je ale jasné, že nemůžeme pořád jenom říkat, že jsme perspektivní. Mikys (Tomáš Mikyska) ukázal, že může jet, Jonáš Mareček, pokud bude úplně zdravý, věřím, že se do špičky zařadí také velmi rychle. Máme tam pořád Mikuláše Karlíka, Kubu Štvrteckého. Progres u nich pořád čekáme, u obou střelecký není. Musíme se zamyslet, co je dobře a co není.“
Co to tedy je?
„V této sezoně ani tak nehoříme na lyžích jako při střelbě. Což v sobotu v mužích neplatilo, ale je třeba reálně vidět, kde je výkonnost Víti (Horniga). Jel s vlčáky, jako je Doll, Fillon Maillet, Samuelsson, Christiansen, Giacomel… Ti jezdí absolutní špici hlavně na lyžích, to nemůžeme Víťovi vyčítat. Na druhou stranu z toho naši závoďáci udělali v sobotu nádhernou show. Nějaký potenciál jsme ukázali.“
Řekněte něco i k ostatním Čechům.
„Jess (Jislová) byla v sobotu od začátku zatažená, měla toho plné zuby a šampionát ji na lyžích nezastihl v plné formě. Lucka (Charvátová) byla nervózní. Ale jak Norové ovládají chlapy, Francouzky jsou zase v ženských odskočené na lyžích i ve střelbě. Komukoliv se bude těžko prosazovat proti Francouzkám a komukoliv proti severské nadvládě. Vidíte na Němcích, jak na začátku jezdili, a tady mají stříbro a dva bronzy. Ne každému se to podaří načasovat. Určitě jsme jeli líp než v sezoně, ale že to není, jak jsme chtěli, je jasné.“
Jde o nejhorší výsledky na velké akci za posledních zhruba 14 let. Co z toho vyvodíte?
„Musíme to zanalyzovat a říct, jak dál. Neděláme asi vše dobře, když se nedaří. Ale může to být o detailech, nastavení hlav lidí v realizačním týmu i sportovců. Věřím, že to zvládneme, protože talenty máme. Terka Voborníková, Mikys, Makula (Davidová) ještě není tak stará, abychom se bavili, že už se nemůže zlepšovat. Musí si k tomu říct své Ondra Rybář z pozice sportovního ředitele. Nechci rozebírat, jestli máme dobrou techniku na lyžích nebo blbou techniku střelby, to mi z mé pozice nepřísluší. Ale určitě se tím zabývat budeme. Chtěli jsme se vrátit už tady, to se nepodařilo, musíme se připravit na olympiádu, abychom byli konkurenceschopní. Je vidět, že ve všech štafetách můžeme jezdit do šestky úplně pravidelně, ovšem potřebujeme udělat další krok – posunout se k medailím.“
Budete to řešit už teď?
„Nejsme fotbal. Zaprvé na to nemáme peníze ani lidský potenciál. Nedává smysl to dělat dřív než po sezoně.“
Nějaké změny ale nejspíš přijdou, ne?
„Nechci teď říkat, uvidíme. Vyřešíme to nejlíp, jak umíme.“
Je kde brát, kdybyste chtěli vyměnit třeba některého trenéra?
„To je otázka, kterou teď úplně řešit nechci. Nebylo by to fér vůči závodníkům ani trenérům. Po sezoně vše zanalyzujeme a přijmeme opatření, která by měla být ta správná.“
Návštěvnost z roku 2013 byla překonána. Co byste vzkázal těm, kteří přišli?
„Chci jim poděkovat. Samozřejmě jsme to, jako na minulém mistrovství, kombinovali se školními dny, protože v hluché dny bychom arénu nevyprodali, ale to nikdo na světě. Víkendy se prodají samy. Myslím, že je nepodstatné, jestli přišlo 190 tisíc nebo 204 tisíc, to je jenom číslo. Ale fanoušci jsou neuvěřitelní. Na to, že jsme opravdu do šampionátu jezdili špatně, nedařilo se nám, tak v sobotu bylo peklo.“
Bude tady za 12 let zase světová akce?
„To nevím, myslím, že to už nebude asi otázka pro mě. Ale určitě se aréna nestavěla proto, aby tady závody nepokračovaly.“
