Nevymlouval se. Dobře věděl, co způsobilo chybu, která ho ve sprintu biatlonistů na úvod Světového poháru v Novém Městě na Moravě stála umístění v top 10. „Přiznám se, že mě to tu semlelo,“ povzdechl si Michal Krčmář. „Už na nástřelu jsem se trápil, chtěl jsem se tu předvést, až mě to svázalo a nebyl jsem to já,“ vyprávěl. Skončil sice na 20. místě, v sobotní stíhačce ale bude jen necelých 40 vteřin od medailové pozice.
Takže první rána byla ovlivněná nervozitou?
„To byla spíš celá ta položka. Ve finále mohu být ještě rád, že to takhle dopadlo.“
Trenér Zdeněk Vítek říkal, že byla rozházená. Vnímal jste to také tak?
„Jo, prostě jsem to na té ležce nebyl úplně já. Tak to ale je a já si tím teď prošel. Je to strašně krásný zážitek závodit před takovými fanoušky, takže věřím, že jsem se teď uvolnil a o víkendu už si tu atmosféru dokážu mnohem víc užít a vstřebat ji.“
Na lyžích jste se pak cítil jak?
„Myslím, že to bude spojené s tím vším. Necítil jsem se špatně, ale jak člověk chce, je takový... Druhé kolo, když už jsem jel za Pfeiferem a pak za Johannesem, to už jsem jel, co to šlo. Ale v tom prvním kole mi chybělo trochu lehkosti.“
V závěru jste se udržel i vítěze Johannese Thingnese Böa. Jak tohle bolelo?
„Ano, v jednu chvíli jsem si říkal, že už to neudržím, byl jsem totálně na své hranici. Pak jsme se ale dostali přes vršek, tak jsem si řekl: Do konce jsou už jen dva kopce, to musím! A zvládnul jsem to, což mě svým způsobem trochu těší. Na druhou stranu je tam ale pořád rozdíl minuty, o kterou mě předtím dojel.“ (směje se)
Naopak co říct k Martinu Fourcadovi, který nechal čtyři trestná kola. Také ho to semlelo?
„Myslím, že Fourcade jel dokonce s námi, a když šel Johannes do finiše, on mířil na stojku. To tempo však bylo vražedné a jeho to opravdu trochu semlelo. Možná to přepálil. Navíc věděl, že Johannes šel dvě nuly, což je další věc. Prostě to úplně nezvládl.“
S Fourcadem to ovšem vy letos už máte 3:3…
„To je sice pěkné, ale já se těším, až předvedu svůj výkon a budu moci v cíli říci: Jo, teď to bylo super, všechno mi to sedlo. Tenhle závod takový ještě nebyl, takže toho chci dosáhnout. Nejlíp tady o víkendu.“
Jak se tedy hodláte revitalizovat na stíhačku?
„Standardně. Už ze mě spadne to prvotní očekávání publika, lehce se vyjedu a připravím se. S Ondrou jsme kousek od sebe, je to otevřené a do šestky tam je půl minutky, možná ani ne. Těším se a věřím, že to budeme zase trošku víc my.“
Může vám pomoci i Kateřina Emmons, která je tu teď s vámi?
„Ne, ta je tu spíš od toho, aby nás poznala, jak fungujeme při závodě, aby si to nakoukala a pak bychom se mohli pobavit, jak pracovat s emocemi a tlakem. Je to element, co se tu pohybuje, a když je potřeba, zasáhne. Zatím ale spíš pozoruje.“
