Rozhodl se ji vyjít vstříc. A ve chvíli, kdy česká biatlonistka Gabriela Soukalová projevila zájem o to, aby trénovala s mužskou částí reprezentace, trenér Ondřej Rybář kývl. „Jasně jsme si ale řekli, že musí akceptovat naše pravidla,“ vypráví o spolupráci respektovaný kouč. Zároveň ji však chválí. A to nejen za to, že seká dobrotu, tvrdě trénuje, ale i že podle něj učinila správné rozhodnutí.
Nebude to pro vás tak trochu jiná sezona? Trénovat vedle mužů i Gabrielu Soukalovou?
„Pro mě se nic nemění. Jediné, co vnímám jako změnu je, že je to olympijská sezona a s takovýmto týmem má člověk sny a přání. U Gábiny se snad jen bojím, aby se to její rozhodnutí nepřekroutilo a někdo neříkal, že zvolila špatně. Z mého pohledu to tak není, kouká dál než jen k olympiádě.“
Jak ji tým přijal? Michal Šlesingr třeba přiznal, že měl trochu strach, Ondřej Moravec se zase netají, že si z ní často dělá srandu.
„Ještě než Gabča přišla, tak jsme to probrali s trenéry. Nebylo to tak, že by všichni křičeli: Jo, hurá, přišla Gabča. Je to skupina a každý se bojí, že něco nového ovlivní toho druhého. Pravidla jsou ale nastavená a mužská skupina tím nesmí být dotčená. Že je větší sranda u oběda, že si z ní kluci utahujou a ona také přispěje nějakou hláškou, to je jen dobře. Na druhou stranou je řadovou členkou týmu, což je něco jiného než měla třeba u žen, kde byla lídrem a vše se točilo kolem ní.“
Je tam něco co musí speciálně dodržovat? Hodně se mluvilo o jejích pozdních příchodech.
„Je to tak, to jsou ale interní věci. Třeba když něco řeknu, tak to platí, že jsme zvyklí na férové jednání, a když se nám něco nelíbí, tak to řeknu na rovinu. A Gabča takto funguje. Jako chlapi si řekneme cokoliv, ale je to tak, že si to řekneme a víme o tom. Neprobíhá to za zády toho druhého.“
A jak to Soukalová zvládá po sportovní stránce?
„Myslím si, že toho má plné zuby. Ale přišla s tím ona a maká na tréninku tak, že ji nemůžu nic vytknout. Kromě těch pár pozdních příchodů, za které dostala černé puntíky.“
V minulé sezoně byla navíc náchylná na virózy. Jak bude těžké tu sezonu před olympiádou zvládnout, aby se nedostavily zdravotní komplikace?
„Z toho mám asi největší strach. Nikdo neodřízne ty sportovce od rodin, ale pak se přijede do prostředí, kde přijde tetička nebo strejda popřát vše nejlepší na olympiádu a ty rýmy pak lítají. Jenže v tomto směru musí být sportovec silný, připravený a mít lepší imunitu. Zároveň to ale nechci přeceňovat, nejhorší je smrt z vystrašení. Také Gábina musí udělat maximum, aby se toho vyvarovala. Sportovec musí být za sebe zodpovědný.“
Biatlon si minulý rok vybudoval pozici české olympijské naděje. Cítíte na sebe i větší tlak?
„Ne. Já jsem ta poslední osoba, která by měla mít strach z mediálního tlaku. Když se nedaří, tak za všechno může trenér. A když se daří, tak je výborný sportovec. Prostě s tím do té profese jdeme. Pozice trenéra týmu není, aby vše nadiktoval, ale spíše je to poradce a konzultant. Mým zájmem je, aby ti sportovci byli co nejlepší a co si řeknou média, s tím můžu mít osobní problém, ale to je vše.“
Jak tedy vidíte českou šanci na medaili?
„Já o ní nemluvím, protože tam je padesát lidí, kteří mají stejně jako my. Tým ale sílu má a budeme se snažit předvést co nejlepší výsledky.“