Ondřeje Moravce, čerstvě vyhlášeného nejlepšího biatlonistu uplynulé sezony, začátek tréninku bolí víc, než na co býval zvyklý. Čtvrtý muž z vytrvalostního závodu na MS v Novém Městě totiž jaro prolenošil. To se mu ještě v životě nestalo. Pokud se tedy svatba a svatební cesta do Malajsie dá zahrnout do nicnedělání...
Na svatební cestu do Malajsii jste s manželkou vyrazili jen s batohem na zádech. Bylo to velké dobrodružství?
„Nic jsem neměli dopředu zařízeného, věděli jsem jen, kam se chceme dostat. Ani jsme moc nevěděli jak. Ve vnitrozemí to bylo o dost složitější než ve městech. V džungli jsme putovali tři hodiny po vodě, z města pak nic dál nejelo. Zachránili nás až nějaký kluci, kteří si půjčili auto od táty. První týden jsme se pořád přesouvali, co bylo náročný. Druhý jsem odpočívali u moře.“
Nezastřílel jste si tam náhodou na něco?
„Ne, to fakt ne. Zvířata jsem ale potkávali, varany, opice i něco v moři.“
Máte za sebou skvělou sezonu, stal jste se biatlonistou roku. Který okamžik jste prožíval nejsilněji?
„Vítězství v závodě Světového poháru na Holmenkolenu jsem si užil nejvíc. Od začátku jsem jel vepředu, pořád jsem se motal do pětky, ke konci jsem věděl, že vyhraju. Na ten pocit člověk nezapomene.“
A na co byste nejradši zapomněl?
„Zpátky bych vzal všechny vytrvalostní závody. Na posledním svěťáku i to nepopulární 4. místo na mistrovství světa. S tím už teď nic neudělám, musím si z toho vzít něco pozitivního. Zůstal jsem sice jako první bez medaile, ale za mnou skončili ještě další, že?“
Je moc těžké je vrátit se do tréninku, když jste si dal na jaře pohov?
„Jaro jsem měl teda fakt neuvěřitelný. Nevydržím dlouho nic nedělat, ale letos jsem lenošil. Doufám, že to nebude někde vidět. Nikdy předtím sem tohle neudělal, takže začátek přípravy mě docela dost bolí. Ale tak je to vždycky. Vrátit se k tréninku nikdy není moc příjemný.“
