Nachlazený Moravec přišel o elitní desítku: Hrábnul jsem si pořádně
Myslel si, že to je jeho poslední závod v sezoně. Tak špatně se český biatlonista Ondřej Moravec cítil před čtvrtečním sprintem na SP v Oslu. Nakonec však dojel do cíle po dvou chybách na střelnici na 28. místě a hlásil: „Čekal jsem to horší.“ Sice se mu pod prsty protéká šance bojovat o umístění v nejlepší desítce SP, ale i on sám nad tím mávl rukou. „To už jsem vzdal předevčírem.“
Cítil jste tedy nějak při závodě zdravotní problémy, které máte?
„Právě že ani moc ne. Až mě to překvapilo. Kdybych na tom byl možná líp, ale to je kdyby a to mi teď nepomůže, tak si myslím, že by to byl hodně dobrý závod. Ráno jsem byl skoro rozhodnutý, že nepojedu, pak jsem si říkal, dobrý, zkusím to, nemám co ztratit, a nakonec mě to nějak extrémně neomezovalo. Myslel jsem si, že to sotva dojedu, ale pocity byly docela dobrý. Zrychloval jsem, takže navzdory pocitům ráno to bylo relativně ještě dobré.“
Co vás tedy přesně trápí?
„Mám docela dost zacpané dutiny a bolelo mě v krku. Dneska už ani ne, ale měl jsem takové pocity slabosti a jako když se o vás pokouší nějaká nemoc. Při tom závodě to ale nebylo tak hrozné, myslel jsem si, že to bude větší trápení. V buňce jsem si ještě říkal, že to je poslední závod, protože mě to položí, ale možná, že se tak nestane.“
Takže jak sobotní stíhací závod, tak nedělní závod s hromadným startem pojedete?
„Zdá se, že se tělo kouslo, tak snad jsem z něj nevyždímal poslední kapku. Zatím ale nemám pocit, že bych byl totálně na dně. Třeba mi ještě pomůže zítra to volno a ještě si tu zazávodím.“
Utěšujete se třeba i tím, že je ještě, že teď než během olympiády?
„Nevím, jestli je to štěstí, já jsem to chtěl přečkat zdravej celý. To je pro mě nejdůležitější, protože jsem ten typ, který když má byť malé problémy, tak ho to sráží. Nepodařilo se to, a ani nechápu příčiny, nevím, z čeho by to mohlo být. Ještě v poledne v Kontiolahti jsem na tom byl dobře a o tři hodiny později mě bylo tak špatně…nevím. Nejsem si vědom, že bych udělal nějakou blbost nebo nastydl.“
Jste tak poslední z medailové štafety, který po Gabriele Soukalové, Veronice Vítkové a Jaroslavu Soukupovi onemocněl…
„Tak takové rýmy, to já radši ani neříkám. Ale tady už jsem si říkal, že to něco je. Ve chvíli, kdy si zajdu pro teploměr, tak je zle.“
Na střelnici jste pak udělal dvě chyby, v čem to bylo?
„Nesmysly jsem tam dělal. Nejprve mě rozhodilo, když startoval Bjoerndalen, já jsem zrovna střílel a nesmyslně jsem začal vnímat ten rachot. Tak jsem ji odložil, pak jsem ji předržel a ani nevím, kde byla. Prostě blbost, totální blbost. A ten stoják to byla těsná nahoře, viděl jsem ji. Když už je člověk tak trochu kouslej, což jsem byl, protože jsem na tom nebyl zdaleka stoprocentně fyzicky, tak se to tam projeví. Když si hrábnete, tak koncentrace a stabilita už není taková, jaká by byla potřeba. Ale co, na bodech budu a ten boj o desítku, to už jsem vzdal předevčírem, nedá se nic dělat.“
