PŘÍMO Z OSLO | Zažila toho hodně. Špatně počítaná trestná kolečka, rozklepané nohy při střelbě, omylem odcizené zbraně… ale spadnout při odjezdu ze střelnice? „Asi jsem typ člověka, co takové věci přitahuje jako magnet,“ přiznala česká biatlonistka Gabriela Soukalová po čtvrtečním sprintu na SP v Oslu. Kuriózní zdržení ji zřejmě stálo pódium. Na něj ztratila 4,1 vteřiny a skončila pátá.
Ihned po tom pádu jste nechápavě kroutila hlavou. Co jste si v tu chvíli říkala?
„Já? Byla jsem úplně, jako kdyby mi spadly klíče do kanálu. Hrozně jsem se divila, ale na druhou stranu mi to také přišlo docela vtipné.“
V čem tedy byl problém?
„Ono jak se snažíte co nejrychleji odjet z podložky, tak nahodíte zbraň a chcete se odrazit, aby se ta lyže co nejvíc rozjela. Jenže jak jsem rychle z boku nakopla nohu, podkopla jsem si lyži o okraj podložky, celá moje váha šla dopředu, lyže se mi kousla a už jsem chytala králíky po zemi. Ztratila jsem tam asi tři vteřinky. Sice jsem se zvedla, co nejrychleji to šlo, ale už to tak rychle nerozjedete. Deset metrů tam prostě chytíte.“
Stalo se vám někdy něco takového?
„Ne, byla to pro mě premiéra. Až mě to zaskočilo, když jsem se najednou ocitla tak rychle na zemi. Mrzí mě to, bylo to přede mnou o vteřinkách, ale já byla tak unavená, že už to nešlo. Čtyři vteřiny jsou docela kus. Navíc sníh byl tak hluboký, že by možná bylo rychlejší, kdybych jela pavoukem, než jak jsem se tam pokoušela jet. Jestli to teda jako jízda vůbec vypadalo.“
Od stupňů vítězů vás nakonec dělilo přesně 4,1 vteřiny. Byla ta ztráta právě v tom pádu?
„Asi úplně ne, i když kdo ví. Kdyby mi přesto řekli, že tady budu do pětky tak bych to brala všema deseti. Zázraky se nedějí a po té nemoci trvá, než se do toho dostanete. Na tu bídu je to úžasný výsledek.“
