Kam na biatlon podle Soukalové: Druhý domov, sobí koule i svařáček
Patří k postavám, díky kterým se v Česku stal biatlon zimním sportem číslo jedna. Gabriela Soukalová, šampionka s přesnou muškou a odzbrojujícím úsměvem, umí přilákat ke své disciplíně davy. I proto pořád víc fanoušků vyjíždí i na závody do zahraničí. Zde je její průvodce areály Světového poháru, v němž členka zlaté smíšené štafety z mistrovství světa prozrazuje, co vás čeká, když se ji a její kolegy vypravíte podpořit.
1. Östersund: Jíme sobí koule
Termín: 29. 11.— 6. 12.
Vzdálenost: 1803 km (Praha), 2008 km (Brno)
Cena vstupenek (na 1 den): 320 Kč
„Radím, ať na tohle místo lidi nejezdí. V téhle části Švédska je pořád tma, hrozná zima a hrozně fouká. Navíc v Östersundu fakt hnusně vaří. Celý týden obvykle jíme hlavně masové kuličky, kterým už říkáme ze zoufalství sobí koule. Dělám si z toho samozřejmě trochu legraci, ale ze všech dějišť Světového poháru je to nejméně atraktivní místo pro diváky a ani město ničím netáhne. Taky chodí na závody málo lidí. Sever má své kouzlo, ale obvykle je to spíš studené místo. Atmosféra se dá naladit v případě, že je hodně sněhu a člověk se ubytuje ve srubu a užívá si, že je tak trochu opuštěný. Pro nás je dobré, že jsme tu v posledních dvou letech uspěli nějakým zázrakem se smíšenou štafetou, takže toto by mohlo být pro diváky z Česka největší lákadlo.“
2. Hochfilzen: Přehledné pole
Termín: 11.—13. 12.
Vzdálenost: 441 km (Praha), 496 km (Brno)
Cena vstupenek (na 1 den): 250-670 Kč
„Mekka biatlonu. Kdo chce zažít pravou biatlonovou atmosféru, měl by se zajet podívat právě do Hochfilzenu. Částečně proto, že je v Rakousku hodně fanoušků z Německa, kteří dělají kulisu. Mezi lidmi je to velmi oblíbené a vyhledávané místo. Trať je velmi přehledná a díky tomu, že je celý okruh na polích, člověk pořád ví, co se děje. Je toho k vidění mnohem víc než jinde. Celé místo je obvykle slunečné, lidé se chovají slušně a je vidět, že v Rakousku vládne pořádek.“
3. Pokljuka: Druhý domov
Termín: 17.—20. 12.
Vzdálenost: 600 km (Praha), 515 km (Brno)
Cena vstupenek (na 1 den): 270-400 Kč
„Pokljuka je takový náš druhý domov, protože sem často jezdíme na soustředění do hotelu Šport přímo u trati. Trávíme tu i několik měsíců v roce a máme to tam rádi. Čím víc míříte k jihu, tím jsou lidé komunikativnější. Ve Slovinsku sice není biatlon tak populární jako v Česku nebo v Německu, ale povaha tamních lidí je otevřená a přátelštější. Z diváckého hlediska tam nejezdí tolik lidí, tak je to ideální místo pro toho, kdo nemá rád davy. Navíc musím říct, že v hotelu Šport vaří nejlíp ze všech míst ve Světovém poháru. Ať si dáte cokoliv, je vše prvotřídně připraveno.“
4. Oberhof: Svařáčky podél trati
Termín: 7.—10. 1.
Vzdálenost: 344 km (Praha), 552 km (Brno)
Cena vstupenek (na 1 den): 1050-1350 Kč
„Povánoční Světový pohár, který mám hodně spojený s alkoholem. Podél trati pořád cítíte svařáčky a horké alkoholické nápoje. Hodně lidí tam nevydrží moc dlouho ve střízlivém stavu. Je to taky slavné biatlonové místo, ale já ho mám spojené hlavně s mlhou, vlezlým počasím a vlhkem. Furt tam prší a já obdivuju lidi, kteří nám fandí v dešti. Je trochu vidět, že tohle místo leží ve východním Německu, symbolizuje to velká betonová tribuna. Na druhou stranu jsou pro české fanoušky levnější služby než v západním Německu.“
5. Ruhpolding: Pěkné, ale nepřehledné
Termín: 13.—17. 1.
Vzdálenost: 344 km (Praha), 473 km (Brno)
Cena vstupenek (na 1 den): 950-1350 Kč
„Tohle místo je hlavně pro toho, kdo chce nasát biatlonovou atmosféru. Areál je supermoderní, zázemí pro fanoušky na vysoké úrovni. Městečko je útulné a hodně sympatické. Je tu padesát tisíc fanoušků a vypadá to jako nějaký festival. Z hlediska sportovního to ale taková sláva není, hlavně kvůli nepřehledné trati. Je tam mnoho kopců, zatáček a zákoutí, kde stojí lidé, kteří v podstatě vidí jen to, že kolem nich někdo projede. Nemají podél trati velkoplošné obrazovky jako třeba v Novém Městě na Moravě. Kdo není v Ruhpoldingu na hlavní tribuně, nemá šanci vidět střelbu a ztrácí přehled o závodě, což beru jako velké minus.“
6. Antersalva: Biatlon i lyžování
Termín: 21.—24. 1.
Vzdálenost: 530 km (Praha), 650 km (Brno)
Cena vstupenek (na 1 den): 950-1080 Kč
„Do Anterselvy rozhodně jeďte! Je to nádherný kus Itálie, a kdybych byla fanoušek, spojila bych tuhle návštěvu i s lyžovačkou. Místo leží ve velké nadmořské výšce a kousek od biatlonového areálu je jedno z nejlepších středisek v Tyrolských Alpách. Městečko je krásné, hotely jsou pěkné, jídlo dobré a většinou je tam nádherné počasí, úplně modrá obloha. Není to přitom přelidněné, ale naopak sympatické prosluněné místo, kde je vidět na velkou část okruhu z jednoho místa. Kdo chce načerpat energii a užít si hory, je to skvělá volba.“
7. 8. Canmore Presque Isle: Zámořská záhada
Termíny: 4.—7. 2. + 11.—14. 2.
„Ta místa vůbec nikdo nezná, je to novinka. Sem by za biatlonem mohli jet jen úplní nadšenci, takže myslím, že to proběhne vyloženě v režii závodníků.“
9. Oslo: Sport i umění
Termín: 3.—13. 3.
Vzdálenost: 1336 km (Praha), 1541 km (Brno)
Cena vstupenek (na 1 den): 100-1000 Kč
„Další legendární místo, které letos umocní ještě fakt, že tu bude mistrovství světa. Oslo je moc pěkné a divácky jedno z nejzajímavějších. V areálu jsou velkoplošné obrazovky, závody se komentují v angličtině. Z tribuny je vidět na střelnici i na trať, k tomu má fanoušek výhled na celé Oslo a záliv. I město je moc pěkné, má bohatou historii. Zajímá mě kultura, tak jsem se byla dokonce před pár lety, i když tak trochu tajně, podívat v jedné galerii na známý obraz Výkřik od Edvarda Munche. To pro mě byl zážitek jako závody pro biatlonového fanouška.“
10. Chanty Mansijsk: Pro rozmazlené
Termín: 17.—20. 3.
Vzdálenost: 4514 km (Praha), 4401 km (Brno)
Cena vstupenek (na 1 den): 400-1200 Kč
„Doporučila bych jet do Chanty Mansijsku každému, kdo má rozmazlené děti. Tam by viděly, jak se máme hezky, a jak je potřeba si všeho vážit. Vždycky, když do této části Ruska přijedu, uvědomím si, jak se v Česku máme krásně a jak hodně lidí zbytečně skuhrá. Rozdíly mezi lidmi jsou až fascinující. Jedna žena tam vystoupí z fára v kožichu a vedle ní jde paní, co má nohy obalené v hadrech, aby neumrzla. Areál je trochu Potěmkinova vesnice. My bydlíme v normálním hotelu, ale jsou tam i takové se zlatými kopulemi a hned vedle nich je vesnice, kde běhají toulaví psi. Myslím, že pokud tam někdo opravdu pojede takovou dálku, zaujmou ho jiné věci než biatlon. Je tam strašná zima, fouká silný vítr a pro fanoušky to není úplně příjemné místo, naopak jedno z nejkrutějších.“
