Ivo Pospíšil
3. února 2016 • 21:24

Symbolický návrat Soukalové: Tady zjistila, že biatlonu nechce nechat

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Je nedotknutelnost Třince pryč? Dynamo a Spartu táhnou schovaní lídři. Překvapí Litvínov?
Spor o Kováče: kouč budoucnosti a opravdová trefa, nebo jen bublina?
VŠECHNA VIDEA ZDE

Její příběhy z mládí znáte. Jak na truc rodičům odmítla startovat. Jak zahrabávala startovní číslo do sněhu…Tady ale nastal zlom a dnes útočí na velký křišťálový glóbus. „I servisman Danielo Müller říká: Zvláštní, že jsi byla takové střevo a teď jsi tak profesionální,“ říká Gabriela Soukalová před závody v kanadském Canmore. Před 7 lety zde byla juniorskou mistryní světa – teď tady hájí post lídra SP.



Moc se jí sem nechtělo. Stejně jako ostatním v týmu. Ta dálka (7800 km). Ten časový posun (-8 hodin). „I z hlediska diváků to nebude nic slavného. Biatlon tu skoro nikdo nezná a sedm let zpět bych je spočítala na dvou rukách,“ říká Gabriela Soukalová o Canmore. Svět se ale od té doby změnil. Už není jen juniorská naděje, která by mohla vládnout. Ona už vládne.

Vzhledem ke zlaté medaili ze štafet tedy převažují ke Canmore příjemné vzpomínky?
„Asi jo. Ten úspěch byl asi do té doby největší a kvůli němu jsem začala biatlon dělat vážně. To byl ten okamžik, kdy se to ve mně zlomilo, a věděla jsem, že u toho chci zůstat. Z osobního hlediska a lidského to však moc příjemné nebylo.“

Co se dělo?
„K tomu bych se raději nevracela. Samozřejmě jsem některé věci vytlačila, ale když se někdy stane něco tak velmi zásadního, tak na to asi člověk nikdy nezapomene a vždy si vzpomene. Teď už však je lepší doba.“

Gabriela Soukalová si udržela pozici zaručující žlutý triko pro nejlepší závodnici SP.
Gabriela Soukalová si udržela pozici zaručující žlutý triko pro nejlepší závodnici SP.

To každopádně, jste třeba stále ve žlutém dresu vedoucí závodnice.
„Ano, tohle je skvělé.“

Kde se aktuálně ta řada žlutých dresů nachází?
„Doma, mám je všechny po kupě. Jeden už jsem darovala Verče Zvařičové (bývalé parťačce ze štafety, která se stále vrací po zranění) a mám to i rozdělené, že jedny chci dát servismanům, jedny trenérům a zbytek bych chtěla věnovat na nějaké dobré věci. Když o to tedy bude někdo stát.“

Svazující myšlenky ohledně lídra Světového poháru se vám už podařily vypudit?
„Zatím musím říct, že to vypuzovat nemusím, protože tomu jednoduše nevěřím, že by to tak mohlo dopadnout. Je teprve po půlce sezony a člověk nikdy neví. Jednou bude nemoc, vynechám dva závody a vše bude jinak. Podle mě to bude napínavé až do konce.“

Jak se snažíte v tomto období před nemocemi hlídat?
„Začala jsem s tím už během podzimní přípravy. Třeba náš servisman Danielo Müller mi i nedávno říkal: To je zvláštní, takové střevo a ty se teď chováš tak profesionálně. To mi taky hrozně polichotil.“ (směje se)

Co tedy v sobě to hlídání nese?
„Snažím se jíst zeleninu, ovoce, hodně spát, dodržovat životosprávu mezi tréninky a kvalitně odpočívat, protože to ten organismus nejvíc posílí. To je jiná liga, než když ponocujete. Snažím se i vyvarovat prostor, kde je víc lidí a tak.“

A jak sezona pokračuje, zvyšují se i ta bezpečnostní opatření?
„Myslím, že ne. Všichni si to musíme hlídat, každý svého štěstí strůjcem. Nikdo jiný mě nekontroluje a nehlídá, protože jsem v tuhle chvíli ještě opatrnější než trenéři. Snažím se nic nepodcenit. Jíst hodně jogurtů s čerstvým ovocem, ráno džusy podomácku dělané, šťávy z pomerančů, grepu, kde je hodně vitamínu C, zázvorové čaje, bylinky, ostropestřec, heřmánkové čaje… Vše přírodní nejraději.“

I proto jste raději před odletem zůstávala co nejdéle v Anterselvě?
„Ano, a bylo to bezvadné, protože byly skvělé podmínky a počasí vydrželo skvěle. Přijela tam za mnou mamka a říkala mi, že je to bezvadný tah. Slyšela jsem, že v Česku prší, dostávala jsem hodně zpráv, že to stálo za bačkoru, tak jsem ráda, že jsem tam najela nějaké kilometry. Cílila jsem to k té cestě do zámoří a využila jsem každý den, jak to šlo. Mám z toho dobrý pocit.“

Co s vámi udělal ten časový posun minus osm hodin oproti Česku?
„No, já jsem člověk, který spánek nemá podchycený ani v Evropě, takže to je trochu problém. Snad se do toho dostanu a za pár dní se vrátím do toho správného režimu.“

Prášky na spaní jste si případně zakázala?
„Nemám je moc ráda, ale když už není zbytí a člověk by měl být celou noc vzhůru, tak možná aby se s tím srovnal, to nemusí být špatné. Uvidíme.“

Co se vám ještě vybaví v souvislosti s Kanadou před sedmi lety?
„Pamatuju si, že tam byla taková zima, že se nedalo moc vylézt ven. Jeden den to bylo tak, že jsme snad trénovali jen my a Rusové, jak byli všichni zalezlí. Bylo možná až -26 a to bylo náročné jen dojít z auta do buňky. Přemrzlý sníh vám vrzal pod nohama, stálo to na místě a lyže se musely tlačit pomalu i z kopce.“

To se nic nezměnilo. I na vaše závody hlásí další mrazy.
„Přesně tak a při závodech to příjemné není. Kdysi mi to nevadilo, ale teď mám hrozný problém, že mi mrznou ruce a kolikrát ta manipulace a střelba v mrazech není pro každého. Není to příjemné střílet, když necítíte prsty a nevíte, jestli držíte zásobník nebo ne.“

Máte tedy nějaký speciální recept jak na to?
„On je hlavně nejhorší ten pocit vdechování mrazivého vzduchu. My tak proti tomu máme speciální trubičky, které ohřívají vzduch. Ty si skousnete, a ač je to nepříjemný, mít celý trénink otevřenou pusu, je to lepší než aby vás bolely průdušky. Hodně se to používá, když trénujeme v Oberhofu v tunelu. Máme to vyzkoušené a je to jedna věc z výbavy, kterou nikdy nenechám doma.“

Vstoupit do diskuse
0
Aktuální události
Články odjinud


Články odjinud