PŘÍMO Z RUSKA | Chystala se vyjet na trať, ale když se kvůli větru dozvěděla, že se závod s hromadným startem kvůli větru ruší a viděla, jak i na střelnici spadl jeden ze sloupů umělého osvětlení, zakryla si rukou pusu. „Teda, to bych nevěřila, že zrovna tenhle sloup spadne,“ říkala Gabriela Soukalová. Aniž by tak sebrala lyže a flintu, vyhrála i poslední malý křišťálový globus.
Jak se to tedy ve vás mele, že se závodit nebude?
„Bezvadná zpráva je, jak to dopadlo, ale mrzí mě, že jsem se nemohla rozloučit se sezonou a s ostatními prostřednictvím posledního závodu. Je to trochu škoda, těšila jsem se, že to bude vtipná střelba v tom větru. Říkala jsem si, že se mi ještě nepoštěstilo jet dvacet trestných kol: Tak se mi to nepodaří asi ani teď.“ (směje se)
Jaké to tedy bylo, když jste se to dozvěděla?
„V první chvíli jsem začala hystericky brečet, jak mi to bylo líto. (směje se). Ba ne je dobré mít další globus ve sbírce, protože dneska by to byl velmi těsný souboj s Marií, která byla za mnou jen pět bodů což je skoro nic. Nejsem jistá, jak by to dopadlo, ale těšila jsem se na ten poslední závod.“
Jak tedy strávíte zbytek dne do slavnostního večera, který se nakonec i kvůli tomu větru uskuteční?
„Myslím, že i když nezávodíme, tak ten program je nabitý. Sbalit lyže, věci, absolvovat několik focení s globy a galavečer, který teda nakonec prý bude. Ne, že ne. Bude to se potřeba na to ještě připravit, jak to ženský dělávají, než někam jdou. Ale alespoň se člověk nenudí.“
Obléknete tedy na předání velkého globu přeci jen ty šaty od Beaty Rajské?
„Těším se na to moc. To je vždy, takové to dámské nošeníčko v podobě krásných šatů. Je to taková příjemná změna po půl roce tepláků a elastického oblečení na trénink.“
Není to ironie, že IBU to zrušila a vítr na Sibiři organizátory přinutil ke změně?
„Já už s tím byla smířená, že to nebude, ale je to hezčí. Člověk si to užije jinak než v cíli.“
Vezmete si tam i své dosavadní globy?
„Nevím, jaké dostanu instrukce od fotografů, ale když to bude nezbytné tak jo. Raději bych ale šla bez nich, protože jsou docela těžké. Říkám si, čím méně toho budu mít sebou, tím menší je riziko, že toho zapomenu. Asi z toho důvodu to bude lepší je nechat tady.“
A jak bude vypadat ta obávaná párty? Bratři Boeové slíbili drsnou oslavu.
„Já rozhodně budu opatrná, ale za ty dva se nemohu zaručit. To je mazec, když s nimi někam vyrazíte. Petrovi jsem ale psala, ať se nebojí, že jestli budu absolvovat galavečer po boku Tarjeiho, tak se rozhodně zítra nevrátím.“ (směje se)
V pět ráno už totiž máte být na letišti že?
Tak nějak. Většinou to tu řada lidí vždy stíhala jen tak tak. Ale loni už to bylo docela učesané, už to není jako před pár lety, kdy jsme byli vyjančení, že někam můžeme jít. Teď už to bude spíš takové, že snad bude prostor prohodit pár slov v okruhu biatlonistů. Takový konferenční večer než nějaká velká divočina.“
