V jednu chvíli se pohybovala i na druhém místě. Po dvou střeleckých položkách měla dvě nuly, což ji mohla řada elitních závodnic závidět. „Byla jsem ale klidná, věděla jsem, že se může stát cokoli,“ vyprávěla Eva Puskarčíková. O senzační špičkové umístění ve vytrvalostním závodě v Östersundu ji ale kromě větru připravila až položka číslo tři a čtyři trestné minuty. I tak skončila patnáctá.
Jak byste tedy ten divoký závod popsala?
„Abych řekla pravdu, tak jelikož jsem tu jela dlouhý závod už potřetí a poprvé jsem tu dala tři nuly a čtyřku a pak jinou lepší střelbu a trojku, byla jsem ponaučená, že dokud to není celé za námi, dá se leccos změnit. Ta čtyřka teď byla zase nepříjemná, ale jsem ráda, že jsem se zmátořila a dala alespoň tu poslední položku čistou.“
Co se při té druhé ležce stalo?
„Asi foukalo jinak než při nástřelu a Bleky říkal, že to bylo vše na pátou hodinu. Ale mimo! Těžko říct, já si moc ty pocity při položkách nepamatuju, asi jsem to dělala automaticky. Asi tam ten vítr dělal problém. Měla jsem na něj možná víc zareagovat.“
Na druhou stranu, čím to bylo, že jste střílela dobře ve chvíli, kdy to i jiným nepadalo?
„Já jsem byla úplně v klidu. Ono se mi už stalo kolikrát, že jsem měla tři nuly a pak se něco stalo, takže mě ty dvě nuly nechávaly chladnou. To bylo v pohodě. Nervy nebo hlavou jsem byla úplně v pořádku, nebyly tam žádné kolapsy.“
Co jste si pak říkaly s holkami?
„Že to byl docela mazec. Taková trochu loterie. A že jsme rády, že jeden z těch tří dlouhých co máme za sezonu, máme za sebou. Je to trochu neoblíbený závod.“
Po běžecké stránce vám to nechutnalo?
„Moc se mi nedařilo. Až poslední kolo bylo lepší. Já mám problém, že na ty dlouhé si neumím rozvrhnout síly a mám strach, abych někde nevykysla a dostřílela to. Tělo mě prostě nepustí rychleji. Až v posledním kole jsem trochu hrábla.“
Trenér Zdeněk Vítek vám vyhrožoval i hodinou tréninku navíc…
„Ano, on si ze mě dělá srandu. Já tenhle problém mám u těchto závodů strašně dlouho. Koukám na něj s respektem, protože kdybych přepálila to první kolo nebo dvě, tak bojovat ten zbytek na dně sil by bylo nepředstavitelné.“
Berete tedy patnácté místo jako nadějný vstup do sezony?
„Pro mě to je určitě motivace. Dost mě to navnadilo a patnácté místo v dlouhým je můj nejlepší výsledek. A vůbec v kariéře to patří k těm nejlepším. Je to super.“
