Koukalová dře, ale taky je trochu bohémek, říká šéftrenér Rybář
Mistrovství světa v rakouském Hochfilzenu se rychle blíží a národ už se nemůže dočkat cinkotu biatlonových medailí. Co na to Ondřej Rybář, reprezentační šéftrenér a nejrespektovanější biatlonový odborník v zemi? „Budu mít šimrání v žaludku,“ usmívá se v obsáhlém rozhovoru pro páteční Sport Magazín.
Řekne-li se jméno Gabriely Koukalové, většina lidí si okamžitě vybaví roztržitost. Jenže ona musí být i vnitřně hrozně silná a pracovitá.
„Když se někdo pohybuje takhle ve špičce, silný a pracovitý musí být. Je vidět, že svoji práci dělá dobře. Na druhou stranu je taky trochu bohémek.“
Není to její deviza?
„V určité fázi ano. Někdy je potřeba taky hodit sport za hlavu. Ale rozumně, tedy nedělat kontraproduktivní věci. Ona to dokáže. Dělá věci, které se sportem tak úplně nesouvisí a zároveň nejsou kontraproduktivní. Takže si umí od sportu odpočinout. I když si myslím, že těch chvil má čím dál míň. Možná jí teď malinko chybí možnost ventilu pro uvolnění činnostmi, které byla zvyklá dříve dělat. Ale s tím se člověk musí naučit zacházet, pokud chce být nejlepší.“
S čím se speciálně ona musela naučit zacházet?
„Nejvíc diskutované téma je u ní popularita. Pokud budete stejně populární jako ona, nebude to jednoduché. Když vás lidi poznávají na ulici nebo když večer jdete do restaurace, není to dlouhodobě příjemná situace. První efekt, že vás lidi poznávají, že se jim váš sport líbí a že oceňují vaši práci, je hezký. Ale pak je toho, chtě nechtě, kolikrát hodně. Každý to myslí dobře, ale kdyby za vámi přišlo denně 150 až 200 lidí s tím, že vám gratulují, tak za chvíli začnete být k tomuhle apatický.“
Kdysi jste říkal, že ji obdivujete, ale že byly i chvíle, kdybyste ji, v nadsázce řečeno, přizabil. Čím vás nejvíc vytáčela?
„Trenéra nejvíc rozčílí, když v někom vidí potenciál, a ten sportovec ho nechce využívat. Vy pak hledáte cestu, jak dotyčnému dokázat, že na to má. Přesvědčit ho o tom, že mu může prospět, když bude dělat, co po něm chcete. Pokud tomu tak není, trenéra to rozhodí. Víte, že sportovec si sám škodí, a vy s tím nemůžete nic moc udělat. Nejvíce znají tenhle pocit asi rodiče. Vidí, že se jejich děti ženou do slepé uličky, ale nemůžou s nimi hnout.“
Byla slepá ulička i u Gabriely Koukalové?
„Slepou uličku má každý. Mám ji já i vy. Kolikrát pak až zpětně oceníte radu, kterou jste dostal. Čím dřív ji pochopíte, tím je to pro vás lepší. Moje rčení, kterým se v životě snažím řídit, je: Poučit se z chyb druhých a sám je nedělat. Ale nejcennější je vždy vlastní zkušenost.“
Jaká pravidla nastolil pro chování v biatlonové reprezentaci?
O čem se sportovci nerad diskutuje?
Proč střílí Eva Puskarčíková rychleji než Gabriela Koukalová?
Kompletní rozhovor s Ondřejem Rybářem najdete ve Sport Magazínu
Co také přináší páteční Sport Magazín
Rozhovor: Kamil Herák, první český fotograf na utkání NFL
Uniklo z facebooku: Tiémoko Konaté
Můj první gól: Michal Horňák
Vysoká hra Zdeňka Haníka o Rogeru Federerovi a uměleckém díle
Speciální příloha: Vše o MS v biatlonu 2017, Hochfilzen - čtěte ZDE >>
