Byl to dojemný moment, jenž zase jednou ukázal rozpustilou a nepředvídatelnou spontánnost hlavní české biatlonové hvězdy. Rozbít, či nerozbít? Darovat! „Mějte rádi své mámy,“ vzkázala Gabriela Koukalová, když se krátce poté, co vyhrála anketu Sportovec roku 2017, rozhodla věnovat vítěznou trofej své mamince Gabriele – bývalé úspěšné běžkyni na lyžích. A ta se neubránila slzám.
Pózovala s ní, jako by se pro ni narodila. Zamyšleně si ji prohlížela, položila si ji také na hlavu…a děkovala. „Přemýšlela jsem, že bych tu korunu rozbila a kousky rozdala všem ostatním sportovcům pro štěstí,“ žertovala Gabriela Koukalová . Nakonec ale zvážněla: „Rozhodla jsem se, že ji věnuju své mamince, která pro mě byla vždy inspirací,“ uvedla v zaplněném sále pražského hotelu Hilton, kde se právě stala poprvé v životě českou Sportovkyní roku.
Publikum strnulo a maminka Gabriela v bílém kostýmku na tribuně přímo proti jevišti si jen dojatě položila ruce na tvář. „Mami, nebul,“ smála se na ni Koukalová na dálku.
Jenže proč ne? Bylo to jímavé gesto. A spontánní. U české biatlonistky - jak jinak!
„Měla slzy v očích. Já už to na ní poznám i na dálku. Doufám, že to byl i pro ni skvělý zážitek,“ přála si. Sotva pak celý galavečer skončil, na maminku, stříbrnou olympijskou medailistku ze štafety ze Sarajeva, mávala.
Později k ní i seběhla. Fotila se s ní. Děkovala jí. „Mějte rádi své mámy,“ vzkázala všem. Gabriela Soukalová, dříve Svobodová, pak jen stěží hledala slova.
„Ač už ji trošku znám, stejně mi vyrazila dech. Bylo to hrozný překvapení. Ani sama nevím, kam tu korunku dám, protože mě tím šokovala. Hlavně jsem se bála, aby ji nerozbila. Nicméně slza ukápla. Co se dá dělat, někdy nám to děti takhle dělají,“ vyprávěla o své dceři, jejíž čas vládnutí právě nastal.
V roce 2014 byla Koukalová coby dvojnásobná olympijská medailistka pátá. O rok později jako dvojnásobná medailistka z MS šestá. Vloni zase s titulem královny SP skončila třetí za olympijskými hrdiny Lukášem Krpálkem a Josefem Dostálem . Až nyní se tak Koukalová s kompletní medailovou sbírkou z MS a dvěma malými křišťálovými glóby ze SP dočkala.
„Taková trofej je rozhodně pochvala. Je to super a doufám, že to není poslední slovo, které jsem ve své sportovní kariéře řekla, snad to budu moci ještě potvrdit. Trochu jsem si až vzpomněla na jeden glóbus, který jsem vyhrála nějak mimochodem,“ připomněla Chanty Mansijsk 2016, kdy poslední závod Světového poháru s hromadným startem zrušili kvůli spadlému sloupu a jí tak malý glóbus připadl automaticky, jelikož disciplíně průběžně vévodila. „Říkala jsem si tedy, že je vlastně vtipný, že ty nejhodnotnější ceny jsem vlastně vyhrála z postele,“ narážela tentokrát na své aktuální zdravotní potíže s lýtky.
Zdraví je na prvním místě, někdy řekne organismus dost
Ty ovšem tentokrát zůstaly tabu. Už před začátkem tiskové konference totiž moderátor Michal Dusík jasně reflektoval její přání mířit otázky jen na téma vyhlášení Sportovce roku. „Co se týče zdravotního stavu, bude v polovině ledna vydáno prohlášení a uvidí se, jak to bude s olympijským startem. Do poloviny ledna proto poprosíme o klid a čas na přípravu,“ vzkázal.
Zda bude hlavní česká biatlonová naděje skutečně připravená do Koreje odcestovat, to se uvidí až po závodech v Oberhofu, Ruhpoldingu či Anterselvě. Lze očekávat, že tam Koukalová zkusí startovat a otestovat, co bolavá lýtka povolí. V opačném případě by musela ohlásit vynucenou pauzu. Ať bude rozhodnutí jakékoliv, její rodiče v tom mají jasno.
„Zdraví je na prvním místě a myslím, že dělá dost, aby se mohla vrátit a startovat. Někdy si ale organismus řekne dost. Uvidíme, všechno se rozhodne během ledna,“ řekla Soukalová, která se snaží dceru psychicky podporovat. „Za pět let se jí povedlo udělat tolik radosti a výsledků, že může být už teď spokojená, protože tohle se někomu třeba nepovede ani za celou kariéru,“ připomněla bývalá štafetová parťačka Květy Jeriové-Peckové.
