PŘÍMO Z NĚMECKA | Nebyl to vůbec jednoduchý úkol. V nohou už měla Ester Ledecká páteční trénink sjezdu a sobotní závod Světového poháru. V něm skončila třetí, což přináší řadu povinností včetně večerního vyhlašování na náměstí. A ráno přišla na sjezdovku, kde zjistila, že trať super-G je místy rozbitá a místy jsou to obrovské ledové plotny. „Bylo to trošku takové rodeo. Jsem ráda, že jsem v cíli,“ prohlásila po závodu na jedné ze svých oblíbených tratí, kde jí v neděli patřilo 17. místo.
Statistiky nedělního super-G. 54 závodnic ve startovní listině. Dvě nenastoupily, 17 jich nedojelo. Mezi nimi i vítězka sobotního sjezdu Viktoria Rebensburgová, která skončila v záchranných sítích. Do cíle tak dorazilo 35 žen.
Vítězství brala Švýcarka Corinne Suterová. Ester Ledecké patřilo 17. místo. Pro českou hvězdu je ale mnohem důležitější třetí příčka ze sobotního sjezdu. Disciplíny, kde je i díky tomuto výsledku stále ve hře o malý křišťálový glóbus. Na vedoucí Suterovou ztrácí 64 bodů.
Jak nyní hodnotíte celý závodní víkend v Ga-Pa? Panuje spokojenost?
„Myslím, že ano. V sobotu se závod povedl výborně a v super-G, na ty podmínky, které panovaly, to byla taky dobrá jízda. Rozebereme to zase s Tomasem a Ondrou (Bankovými, lyžařskými trenéry) a řekneme si, co vylepšit do příště. A naberu z toho co nejvíc zkušeností, co budu moct.“
Po dojetí super-G jste se v cíli usmívala. Je to známka spokojenosti a také úlevy?
„Jo, bylo to trošku takové rodeo. Byla jsem ráda, že jsem v cíli a myslím, že každé super-G je obrovská zkušenost, hlavně ve svěťáku Jezdit s nejlepšími holkami na světě a na nejtěžších tratích, které se dají jet. Jsem ráda, že tady můžu být a sbírat zkušenosti. Žádný trénink nedokáže nasimulovat svěťákové podmínky.“
Byla trať hodně ledová?
„Bylo to půl na půl. Už na prohlídce tam byly v některých bránách docela díry. Robert Trenkwalder, jeden z lidí z Red Bullu, který se o mě stará, tvrdil, že to je na hraně, jestli to pustí. Už na prohlídce se to zdálo nebezpečné a díry se jen prohlubovaly a zbytek prolili vodou. Buď to byla jedna velká plotna, nebo měkká díra. Bylo těžké se s tím poprat a jsem ráda, že jsem v cíli a zdravá.“
Vnímala jste na startu, že hodně soupeřek před vámi vypadlo?
„Kluci se mě snaží vždycky od obrazovky někam odtlačit, abych to neviděla. Ale já se radši dívám, abych věděla, kde chybu udělaly. Obě, Viktoria Rebensburgová i Sofia Goggiaová, udělaly chybu ve stejné bráně, a chtěla jsem vědět, jak tam najet, aby se mi nestalo něco podobného. Tak jsem se ptala, co tam udělat. Ale nebylo to tak, že bych z toho měla respekt. Zajela jsem nejlepší jízdu, na kterou jsem v tu chvíli měla a rozhodně jsem to nebrzdila.“
Byla to nejtěžší trať v sezoně?
„Nevím, bylo to úplně jiné než všechny ostatní závody. Tím, že tam byly už na prohlídce ty díry. Říkala jsme si, že je to zvláštní, že to asi budou ještě prolívat vodou, nějak to spravovat. Snažili se, klobouk dolů. Měli tady dva týdny strašné řehole, co si budeme povídat. Makali od rána do večera, aby se vůbec dalo jet. Moc sněhu tady letos nemají a stejně s tím kouzlí. Dělali maximum. Na druhou stranu jestli to bylo bezpečné nebo ne... Já myslím, že jo. Pustili to, letos na to docela dbají. Přijde mi to zvláštní, protože ve Val d´Iserre (zrušený závod před Vánoci) mi přišla na prohlídce trať lepší než tady, připadala mi míň nebezpečná. Tady v těch rychlostech, když najedete do nějaké takové nerovnosti, je to daleko nebezpečnější.“
Jste kamarádky se Slovinkou Ilkou Štuhecovou. Ta jela v super-G se startovním číslem 10, vy jste měla 22. Radila vám do vysílačky, na co si dát pozor?
„Jo jo, volala mi nahoru. Říkala, že mám jet hodně aktivně, že to je hodně rozbité, ale že ty díry jsou hodně velké, takže je uvidím včas a že se nemám bát. A mám zůstat aktivní a tlačit to dolů. Ono se tady na to ani nic jiného nedá poradit.“ (úsměv)
Co se tedy dá dělat s takovými podmínkami?
„Nic moc, platí, že musíte jet pořád aktivně a hrozně to mačkat, jet pořád po hraně. Dělala jsem, co jsem mohla, myslím, že jsem to zvládla docela dobře, a jízda mě docela bavila.“
Sprintovala jsem po červeném koberci
Po třetím místě v sobotu jste absolvovala i vyhlašování na náměstí v Ga-Pa. Jak jste si ho užila?
„Já to moc nečekala. Bylo to moc fajn, i když jsme to málem nestihli, protože tu byla strašná stau do města, kterou jsme večer vůbec nečekali. Tak jsme volali, přiběhla jsem na poslední chvíli a vyběhla jsem na ten balkón, kde ještě nikdo nebyl, nikoho nevyhlašovali a já tam byla úplně sama. To bylo divné, tak jsem zaběhla dovnitř, tam mě navigovali, že musím po nějakém koberci, tak jsem sprintovala po koberci. Bylo to zajímavé. Ale krásný zážitek a velká čest.“
Je to další zkušenost, že se člověk musí učit, že není ve své bublině, ale musí ještě někam do města, dělat něco jiného než by chtěl?
„S mamkou jsme říkaly, že až budeme dělat letní přípravu, uděláme to tak, že po tréninku budu ještě někde postávat, poslouchat nějaké nudné projevy, vždycky mi něco pustí. A já budu popocházet a tak, budu dělat nanečisto rozhovory s novináři, abych měla sílu až do konce.“
Teď jedete po dlouhé době domů. Jaké máte plány?
„Úplně nevím. Budu tak čtyři dny doma, ale i to je strašný úspěch, nejvíc dní za poslední čtyři měsíce. Úplně nevím, jak s časem naložím, protože jsem zapomněla, co mám v Praze dělat. Nebudu mít režim, tak budu asi docela vyřízená. Zkusím si něco naplánovat. Pak odjedeme trénovat někam do Švýcarska ke Crans Montaně, a doufám, že se dobře připravím na další závody.“
Když si musíte program v Praze naplánovat, znamená to, že jste ten typ, který nemá rád, když dopředu neví, co bude dělat?
„Já nevím, vždycky jsem si myslela, že jsem hrozně dobrá v improvizaci. Ale ve finále mám hrozně ráda takový ten režim, že vím, co se bude dít. Tady když jsem dva měsíce, tak přesně vím, co se bude dít další den. Vstanu, rozcvičím se, jdu na trénink, pak budu mít rehabku, oběd, pak další trénink. Mám to furt stejné a mám to docela ráda. A pak když přijedu do Prahy, tak než si zvyknu na ten rytmus, trvá to a čtyři dny mi na to rozhodně stačit nebudou. Takže si naplánuju nějaké rehabky, udělám si kolečko u oblíbených doktorů, jenom aby mě zkontrolovali, jestli je všechno v pořádku, promazali trošku robota.“
Crans Montanu, kde se příští víkend (21. a 22. února) pojedou další dva sjezdy, které budou hodně důležité v boji o malý glóbus, tolik neznáte, že?
„Jela jsem tam dva trénink před pár lety, pak závody zrušili. Co pamatuju, trénink se mi moc nelíbil, protože tam byly docela divoké podmínky, úplně jsem si to neužila. Každopádně aspoň nějakou jízdu tam mám, tak trochu vím, co tam očekávat. Každopádně se budu snažit v týdnu nakoukat videa ostatních holek ze závodů, jak to tam vypadá, kde tam jsou klíčová místa, trochu se připravím dopředu.“
