V létě ho křísnul koronavirus, ale dnes je za to rád. „Bylo mi fakt blbě, zrovna když jsem si připadal nesmrtelnej,“ říká Kryštof Krýzl (34), který v neděli vstoupí do své šestnácté sezony ve Světovém poháru. Přípravu na ni přesto považuje za nejlepší, co kdy absolvoval, i když musel hodně improvizovat. „Na lyžích se cítím super, od Söldenu ale moc nečekám,“ vzkazuje.
Sotva se v září vrátil z náročného tréninkového bloku ve švýcarském Saas-Fee, sedl do auta a místo naplánované kondiční přípravy mazal zpátky. Dorazil den předtím, než vešla v platnost karanténa pro české občany přijíždějící do země. „Kdybych přijel v pondělí, musel bych čtrnáct dnů jen sedět v hotelu,“ říká Kryštof Krýzl.
Ve Švýcarsku zažil přípravu, kterou označuje slovem super! „Asi nejlepší, co jsem kdy měl. Výborné sněhové podmínky, počasí vycházelo perfektně, všechno do sebe suprově zapadlo. Najezdil jsem víc dnů, než bylo v plánu, a byly hodně kvalitní.“ Vyplatilo se, že už loni se s trenérem Miroslavem Kolářem rozhodli zůstat přes léto v Evropě. Objednali pisty, ubytování… „Když se pak nemohlo do Chile ani jinam a ostatní museli jet taky tam, vznikl v Saas-Fee docela přetlak. My jsme to měli dávno zajištěné, takže super!“
Jednou z mála, zato dost velkou komplikací bylo pro Krýzla onemocnění COVIDem uprostřed léta. „Bylo mi fakt docela zle, a přitom jsem si zrovna připadal nesmrtelnej. Asi si to fakt nevybírá,“ připouští. Vidí však i lepší stránku věci. „Stejně bych to asi někdy chytil. A kdyby se to stalo teď nebo v průběhu sezony, důsledky by to mělo daleko horší. Člověka to zasáhne, fyzička brutálně spadne.“
Teď už v Söldenu vyhlíží nedělní start v obřím slalomu. Před příjezdem závodníků tam zavřeli hotely a pečlivě je dezinfikovali, všechno probíhá za přísných opatření. „Člověk musel nejdřív prokázat, že je negativní, a teprve pak se mohl ubytovat, získat akreditaci a vůbec se tady pohybovat,“ líčí Krýzl. Po nemoci si nechal testovat protilátky na COVID-19. „Mám je a mám na to doklad, takže jsem v pohodě. Navíc šance, že se nakazím znovu, je v tuhle chvíli výrazně menší.“
Právě v rakouském středisku absolvoval před patnácti lety svůj první závod Světového poháru, od té doby jich nasbíral 196 a v české reprezentaci je dnes jasně nejstarší. V Söldenu však od sebe neočekává příliš a nechce se nechat svazovat. „V tomhle závodě se mi nikdy nedařilo, nikdy jsem to tady neměl rád. Kdykoli jsem se na to soustředil, byl jsem na startu hrozně nervózní,“ uvědomuje si.
Zranění kolena ho připravilo o olympiádu v Pchjongčchangu, loni pauzíroval kvůli kotníku. „Teď jsem v pohodě. Nějaké bolístky by se sice našly, ale ve srovnání s tímhle je to nic. Celé léto jsem si strašně užíval, lyžování mě bavilo, bez bolesti, bylo to super,“ opakuje. „Na lyžích se cítím skvěle a na sezonu se strašně těším. Budu startovat někde vzadu, s šedesátkou třeba, a je přede mnou kus práce. Chci se prokousávat výš, vydobýt si lepší startovní čísla, aby se mi líp útočilo.“
