Boss Jizerské 50: Zázrak, vidím souvislost s horolezci, Sabine nás vystrašila
S Jizerskou 50 strávil patnáct let života, ale něco takového nepamatuje. Populární lyžařský závod minulý týden znovu pobavil Česko, přesto, že na horách bylo ještě pár dní před závodem zeleno. Když nasněžilo, pořadatelé se zase lekli blížícího orkánu Sabine. „Stal se zázrak,“ usmívá se Marek Tesař, člen organizačního výboru ČEZ Jizerské 50.
Jak blízko bylo tomu, aby se závod nekonal?
„Týden před Jizerskou padesátkou tam opravdu nebyl sníh, najednou z úterka na středu nachumelilo třicet centimetrů a nakonec vyšlo i počasí. Za patnáct let jsem nic podobného nezažil. Týden před závodem jsme měli v sobotu organizační schůzku, kde bylo patnáct lidí a atmosféra byla hodně depresivní. Polovina z nás si myslela, že se ročník odjede na minimálním kole, nebo ho budeme muset zrušit.“
Věřil aspoň někdo?
„Mezi rolbaři jsou lidi, kteří na horách žijí, počasí znají, vědí, jak se sníh při určitých teplotách chová. I oni byli rozděleni na dvě půlky, jedna věřila, druhá myslela, že budeme muset osmi tisícům běžkařů oznámit, že se tenhle ročník nepojede. A nebo, že se pojede na nejkratším kole, což bylo něco kolem 3,7 kilometru. Z patnácti lidí byli jen dva optimisti, hlavně kvůli tomu, aby atmosféra nebyla úplně negativní.“
Co elitní závodníci, byli nervozní?
„Poslední týden byla krizová komunikace. Nechali jsme všech osm tisíc lidí zaregistrovat na nový start v rámci startovních bloků. Atmosféra nebyla moc pozitivní. Závod máme pojištěný, ale za každou cenu jsme chtěli akci zrealizovat. Spousta lidí nám na sociálních sítích nadávala, že realizace na kratším okruhu je v zásadě vyhnutí se vyplacení pojistného. Ale nakonec jsme to zvládli. Partneři i spousta závodníků nám vyjadřovali podporu, věřili, že se zvládne.“
Nakonec nasněžilo, ale zase se objevila hrozba orkánu Sabine…
„Když jsem se poprvé, někdy v polovině soboty, dozvěděl, že se na nás chystá nějaký vítr, tak jsme trošku nerovzní byli. Na stadionu je spousta materiálu, stanů, bannerů, kteří při větším větru těžko odolávají. Nakonec to nekomplikovalo ani pondělní sklízení, protože bouře přišla, ale na Liberecku nebyla tak silná, stačili jsme to sbalit. Vystrašilo nás to, ale nakonec nám to situaci tolik nezkomplikovalo.“
Celý závod probíhal jako velká vzpomínka na tragickou horolezeckou expedici Peru 1970, klaplo to podle vašich představ?
„Byl to padesát let od tragédie, říkali jsme si, že tenhle ročník tomuto připomenutí dáme velký akcent. Připravili jsme řadu aktivit. Závodníci měli na čísle jména horolezců, před elitou mužů vystartovalo patnáct horolezců s dobovým vybavením, s mincovnou jsme udělali pamětní medaili. Po pravdě si vysvětluju, že zázrak, který se odehrál s počasím, měl malou souvislost s tím, že jsme mohli uctít památku zakladatelů Jizerské padesátky…“
Těšíte se už teď na další ročník?
„Jasně. Jak to skončí, máme týden oddech, kdy se všichni musíme vypsat, a už přemýšlíme o dalším ročníku, jak ho posuneme. Letos měli prvně sprint ve velkém rozsahu, za účasti Northuga i elity Ski Classics. Plánujeme, že něco dalšího musíme vymyslet na příští rok, nápady přichází…“
