Martin Hašek
4. února 2025 • 18:20

Jizerská 50 se pojede naplno. Enormní úsilí pořadatelů, říká Bauer

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
ZOOM s Martinem Nešporem: Klokaní skok tabulkou, krize Pardubic. Co Slovácko?
Nová aplikace pro iSport Fantasy! Odteď koučujte mnohem jednodušeji
VŠECHNA VIDEA ZDE

Na ČEZ Jizerskou 50 se chystají tisíce nadšenců, ale big boss je jen jeden. Lukáš Bauer se na legendární závod poprvé chystá v pozici závodního ředitele laufařské série Ski Classics a pořadatelé mu udělali radost. Velkým úsilím zajistili sníh i na kritickém úseku Krásná Máří a hlavní závod se tak v neděli pojede na klasické trati. „Vidím enormní úsilí,“ chválí Bauer.



Jizerskou 50 zažil jako závodník i šéf profesionálního týmu. Tentokrát je v Jizerských horách jako nejvyšší muž laufařského seriálu. V létě vystřídal Švéda Davida Nilssona a poprvé s celým svým cirkusem dorazil domů.

Jak zatím hodnotíte přípravy?
„Vidím enormní snahu pořadatelů dokázat, že po loňském zrušení jsou připravení. Inovovali sněhový systém, byli dopředu připraveni na další varianty, kdyby byly problém se sněhem. Bojovali s teplejším počasím, větrem. Chtějí, aby se Jizerka po roční pauze uskutečnila v nejlepším možném světle. Držím palce. Jsem rád, že je takový český závod v seriálu.“

Co všechno před závodem čeká vás?
„Mítinků je hodně, měli jsme je tři měsíce, dva měsíce, měsíc, čtrnáct dní i týden před závodem. V říjnu jsme si trať objeli. Jsem přesvědčen, že to mám pod kontrolou. I já chci, aby to opravdu bylo v co nejlepším světle. Úředničina začíná už týden dopředu, řeší se změny v týmech.“

Jak se na Jizerskou 50 dívají ve světě?
„Pokud se budeme bavit o závodnících, jsou tam lidi, kteří to berou jako standardní závod a třeba jim profilově nevyhovuje. Ale většinou lidi vypichují skvělé podmínky, spoustu rozdílných sněhů, což je výzva i pro servismany. Má to svoje specifikum, většinou jsem slyšel velmi kladné hodnocení. Top závodníci potvrzují, že Jizerská 50 jednoznačně patří do Grand Classics, čtyř největších závodů seriálu. Spoustu lidí fascinuje, že dole je velké aglomerace. Bydlí se na okraji Liberce, Jablonce. A dost vypichují práci pořadatelů. Loni je mrzelo, že byla Jizerka zrušená. Ale loňská sezona byla tragická, kromě Skandinávie, v celé střední Evropě. Hezká akce je páteční sprint, kde pořadatelé chtějí mít hvězdy. I v předchozích sezonách si ředitelé týmů pochvalovali, že je to fakt hezká show, pro sportovce na rozehřátí.“

Sprint je veřejně přístupný, nezkusíte si ho taky?
(smích) „Ne, určitě ne. Já patřím mezi velmi mizerně fyzicky připravené sportovce. Mě baví a pohlcuje tahle práce. Zatím to pořád mám jako výzvu, že nechci usnout na vavřínech. Dvakrát už jsem vedl celý svůj ansábl, že se to povedlo. Pořád vím, že v něčem bych mohl být rychlejší. Na La Diagonele jsem si říkal, že je všechno v pořádku, hodinu a půl před mítinkem se mi to sesypalo a měl jsem velké hoňky.“

Jaký máte zatím ze svého nového angažmá pocit?
„Já si myslím, že si to relativně užívám. Mám pocit jistější a jistější. Samozřejmě je to hodně učení nových věcí, z pozice závodníka i ředitele týmu jsem nebyl schopen všechno vidět. Osobně to beru jako dokončení kolečka. V lyžování jsem si prošel vše jako závodník a trenér, teď je moje náplň zajišťování sportovní stránky ze strany pořadatelů.“

Jak rychle jste si zvyknul?
„Na začátku jsem z toho byl docela vykulený. Před sezonou i na prvních dvou víkendech jsem měl k sobě supervizora, předchozího race directora, zkušené lidi, kteří dohlíželi, abych nedělal z nějaké nezkušenosti chybu. Jde o to najít časový rytmus. Věcí, které potřebuju před závodem udělat, je strašně moc. Někdy mám pocit, že bych potřeboval být třikrát. Marcialonga byl druhý víkend za sebou, kdy jsem na to byl kompletně sám. Doufám, že navenek nebylo vidět, že by závody byly po organizační stránce nedotažené. Mám z toho dobrý pocit.“

Jak jste se vlastně k tomuhle angažmá dostal?
„Byl jsem sedm let aktivní jako ředitel maratonského týmu, předtím jsem dva roky závodil. A posledních pět let jsem působil i polského mančaftu. Dlouhodobě jsem měl výsledky, to Davida Nilssona přesvědčilo, že z kandidátů, kteří se mu hlásili, vsadí na mě. Byli jsme v kontaktu, i když jsem trénoval v Polsku. Já jsem neměl čas Ski Classsic sledovat, ale on mi napsal, když si všimnul, že Poláci zajeli dobrý výsledek. Jsem docela pyšný, co jsme tam dokázali.“

Po minulé sezoně jste tam ale předčasně skončil…
„Před posledním svěťákem jsem dal na sociální sítě informaci, že Falun bude můj poslední závod Světového poháru. V průběhu sezony jsme se s polským svazem domluvili, že by to chtěli oživit, dát týmu jinou jiskru. Skoro okamžitě se ozval David Nilsson s popíchnutím: Vítej znovu do Ski Classic. Já jsem byl v sezoně 2018/2019 vyhlášen jako nejlepší Pro Team director, což je docela hodnotné ocenění. Ale Davidovi jsem napsal, že jestli si myslí, že se vrátím do Ski Classsic a otevřu tým, že ho musím zklamat. Můj tým byl postavený na českých závodnících a neviděl jsem tu návaznost. David mě s odstupem asi měsíce znova kontaktoval, že bude mít jednání v Praze, že bychom se mohli potkat. Z toho se vyvinulo dlouhé povídání, kde to dost směřoval k tomu, že bude hledat nového race directora, a že bych se mu tam hodil.“

Byla to pro vás atraktivní nabídka?
„Nechtěl jsem se vázat. Nejdřív jsem se snažil najít jiný tým, kde bych pokračoval ve Světovém poháru. Anders Nyström, team leader Švédů, už mě rok předtím ponoukal, abych se o to ucházel o trenéra ženských. Měl jsem vizi, že přeskočím do top teamu. Jednal jsem s Italy a Němci. Převážilo, že  je dobré být po těch letech chvíli doma. Mates na jaře dostal šanci v reprezentaci, Aneta půjde příští rok do juniorek. David měl velký zájem. Jsme domluvení na jednu sezonu. I já jsem tlačil: Nechme to otevřené, jak se osvědčím.“

Co vše máte během závodů na starosti?
„Strašně moc, ale jsem součástí většího celku. Není to celé o Lukášovi Bauerovi, jsem tam ten, co je oficiálně zodpovědný za sportovní část. V nějakém období před závodem přebírám přihlášky, které mi zázemí Ski Classics připravuje. Nejpozději týden před závodem si přeberu databázi a připravuju startovky. Do úterý musím mít připravený informační mail pro teamy - popsat vše k závodu, kde parkovat, kdy jsou otevřené tratě pro trénink, mapu, včetně vyznačených servisních zón… Týmy můžou závodník dohlašovat, měnit jména ještě den předem. Startovku dělám třikrát, čtyřikrát. Komunikuju s pořadateli, mám na starosti hlavní komunikaci s šéfem závodů.“

Co závodní trať?
„Řešíme, jestli odpovídá pravidlům. Řeším branding, vrchařské prémie. V pravidlech je dané, kdy mají začít a skončit reklamy. Na Marcialonze pršelo, musel jsem objíždět trať, jestli nebude plán B. Na inspekci si trať většinou objedu, udělám si poznámky, kde by ji rolbař měl najet trošku jinak. Když je problém většího kalibru, lidi se obrací na mě. Většinu závodů je ředitel přenosů Karel Jonák. Česká stopa je i u lidí, kteří natáčí ze skútrů.“

Během závodů pak mimo jiné hlídáte, zda závodnicí neporušují pravidla. V posledním závodě na Marcialonze jste vyloučil slavného Pettera Northuga…
„Celý závod sleduju na všech dostupných kamerách. Vidíme v reálném čase záběry z kamer i z dronů. S technickým delegátem sedíme, diskutujeme, jestli došlo k porušení pravidel, jak je závažné, jestli bude slovní napomenutí, žlutá karta, nebo až diskvalifikace. Jako v Northugově případě na Marcialonze. Ke všem těmto krokům jsme sahali.“

Odpočinete si aspoň po závodě?
„Hodinu po závodě bych mohl mít padla. Když to opadne, mohl bych jet domů, ale ještě tam pomáhám s balením závodů. Pak se přesouváme, nebo frčím domů. V pondělí už máme online mítinky s dalšími pořadateli. Byť vidím celý závod z mnoha pohledů, pak jsem rád, že jedu domů a vím první tři, které jsem dekoroval…“

Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud