Běžecké lyžování v bodu nula. Kožíšek a Koukal o obrodě i naději Havlíčkové
V bílé stopě spolu kdysi uměli překvapit svět. Běžkaři Martin Koukal s Dušanem Kožíškem byli významnými členy nedávné zlaté party, na jejíž slávu už zbývají jen příjemné vzpomínky. Teď jsou však oba znovu ve vřavě v boji se světovou špičkou. Jen už na druhé straně. Koukal pracuje jako šéftrenér juniorů, Kožíšek je od nové sezony sprinterským asistentem trenéra mužské reprezentace Vasila Husáka. Mají těžký úkol – pomoct probrat tradiční disciplínu. „Já to vždycky vidím v barvách růžových,“ směje se Koukal, který spolu s Kožíškem odpovídal v rozhovoru pro iSport Premium.
Už to bude čtrnáct let, co na mistrovství světa v Oberstdorfu světu společně vyvedli parádní kousek. Kožíšek byl tehdy ještě mladý bažant, Koukal sice už uznávaný mistr světa, ovšem v tu zimu to pro něj bylo velké trápení. V týmovém sprintu bruslením ale tehdy zvládli překvapivý bronzový útok. V podobné pozici jsou i na startu další éry českého běžeckého lyžování, kde nová generace začíná téměř od nuly.
Kdo by se nadál, že se sejdete jako klíčové postavy přerodu slavné disciplíny…
Koukal: (směje se): „Klíčová postava? To mi ještě nikdo neřekl, tak to děkuju…“
Kožíšek: „Ty jsi spíš takovej paklíč…“ (smích)
Já jsem zase slyšel výraz sluníčko českého lyžování, cítíte to tak?
Koukal: „Nikdy jsem nebyl negativně nastavený. Vždycky všechno vidím v barvách růžových. To mě naučil Honza Baranyk (bývalý Koukalův servisman a trenér – pozn. red.). Říkal: Prohráli jsme, vem to ďas, zítra jsme tu zas! Když je dobrá nálada, lidi to baví a je dobrá parta a pozitivní atmosféra, hned se vám líp pracuje.“
Dušane, vidíte to podobně radostně?
Kožíšek: „Martin má tu roli samozřejmě jednodušší, má mladší generaci, s kterou se v závodní stopě nepotkal. Takže má respekt větší než já, co trénuju závodníky, s kterými jsem se ještě loni potýkal v závodní stopě. Co se týče výsledků, doufám, že se nám podaří vyšplhat zpátky nahoru. Je dobré, že Martin je pode mnou, může mi připravovat závodníky, budeme mít na čem stavět. V současné situaci pozoruju, že lyžaři, kteří přišli do reprezentace, neumějí některé základní věci a my s nimi ztrácíme čas, abychom je naučili, co už by měli umět.“
Co třeba?
Kožíšek: „Třeba v posilovně techniku dřepu a mrtvého tahu, dynamické skoky. Tohle už by měli závodníci umět. Chtěl bych na tohle téma s trenéry mluvit, aby se to trénovalo už v mladších kategoriích. Aby k nám chodili závodníci připraveni a my jsme jim nakládali objem, váhu a intenzitu.“
Martine, souhlasíte, že do reprezentace nepřichází hotoví závodníci?
Koukal: „Já to vidím. A je dobře, že si to i trenéři začínají uvědomovat. My jezdíme pravidelně v srpnu na norské kempy. Když tam jedu jako hlavní trenér, tak se mnou vždycky jezdí trenér z SCM (sportovních center mládeže), aby to tam taky poznal. Je reálně vidět, že základní silová připravenost norských juniorů je na úrovni třeba našeho áčka.
