Čerstvou zbraní českého běžeckého lyžování pro boj se světovou špičkou je blonďatá Rychlá rota. Třiadvacetiletá Kateřina Janatová a dvaadvacetiletá Tereza Beranová na sebe výrazně upozornily na Světových pohárech v Davosu a Drážďanech a každá s jinými úkoly rozjela tradiční Tour de Ski. Spolu se jim rýsuje velká budoucnost v týmových sprintech. A to přesto, že jsou jako oheň a voda.
Jsou jako dva blonďaté blesky. Jenže když se dva blesky potkají, je z toho bouřka. Kateřina Janatová a Tereza Beranová nejsou zrovna na stejné vlně. Ale každá po svém se tlačí mezi elitu.
Před Vánoci v Drážďanech Janatová senzačně vyhrála kvalifikaci bruslařského sprintu Světového poháru, obě pak poprvé v kariéře postoupily do semifinále. A v týmovém závodě skončily ve finále páté, jen dvě sekundy od medaile. Spolu můžou být za hvězdy. Pokud se tedy nepobijí hůlkami... „Já bych řekla, že jsme se na začátku úplně nesnášely. Ale hodně,“ říká otevřeně Kateřina Janatová.
Fakt jste se nesnášely?
Beranová: „Jako bytostně… Ale ono to přetrvává, tohle je jenom kulisa…“
Janatová: „Takhle, nikdy bych si nepředstavila, že s ní budu trávit čas na pokoji. To už jsme taky zvládly. A že spolu po sezoně pojedeme na skialpy…“
Beranová: „Víte, co jsem dneska našla? Já jsem našla lodičky, které jsem si koupila, pečlivě vybrala. Červené, takové třpytkaté. A když jsme byly na plese, tak tys je tam měla, ale v bílé barvě. Tak to mě mohlo! To jsem opravdu nemohla rozdýchat. A beru si je s sebou na Tour. Tak si je vezmi taky!“
Proč jste si vlastně nesedly?
Janatová: „Já jsem po chvíli zjistila, že Terka má takové narážky na všechny. A když je přijmu, že mi vlastně bude líp. A že to je vlastně docela vtipný, že jsme dost podobné, jenom mi to nešlo přijmout předtím.“
Beranová: „Tak… Věkem se to Káča naučila přijmout. A všechno je dobrý…“ (smích)
Takže vy jste taková rýpalka, chápu to správně?
Beranová: „Né…“
Janatová: „Jo, je. Hodně.“
Beranová: „Takhle. Každý má své mouchy. Sranda…“
Teď už se ale zdá, že jste na tom spolu trochu lépe. Kde se to zlomilo a jaký je váš vztah teď?
Janatová: „Třeba mi před závodem plete cop. A občas si napíšeme a jdeme spolu na kafe. Občas se i navštívíme na pokoji…“
Beranová: „Ale, Káťo, do takových intimností… Nech toho zase… Ale kde se to zlomilo? Já si myslím, že postupem času nenávidíte někoho jiného. Pak se to v tom týmu tak prolne, že si to sedne. Věkem, moudrostí, dospíváním…“
Poprvé ve Světovém poháru jste spolu jely v únoru 2019 v Lahti. Jak jste to tehdy zvládly?
Beranová: „To jsme se ještě neměly rády.“
Janatová: „Vím, že jsme si ani nechtěly předat.“
To je v závodě trošku problém…
Janatová: „Je to blbý, no.“
Beranová: „Já mám trošku laxnější přístup než Káťa, v tom to tkví, bych si dovolila podotknout.“
Nebylo pro vás tehdy trochu psycho jet závod spolu?
Janatová: „Prostě jsme se viděly až chvíli před závodem.“
Ono se říká, že v ženském týmu to nikdy není jednoduché…
Janatová: „Ale to je i mezi chlapy, jenom to nesdílí…“
Beranová: „Každý má své. Někdy si to sedne, někdy ne. Je teda pravda, že já těm ženským taky nerozumím. My si budeme radši rozumět s chlapama. Je to složité. S Káťou na tu ženskou mentalitu máme stejný názor.“
Když jsme u ženské mentality, obě máte hezké vlasy, řešíte, jak vám při závodě poletují?
Janatová: „Jedno nám to rozhodně není. Mně ten culík dost vadí. Protože když máte delší vlasy, tak se vám secvaknou do podpaží, když třeba jedete do zatáčky, což není příjemné. Jo, mám ráda, když mi Terka před závodem plete cop. Přináší mi to štěstí.“
Beranová: „To bych tam zmínila. Tučně bych to tam zdůraznila!“
Janatová: A chtěla bych říct, že já se taky snažím jí uplést cop. Moc mi to nejde, ale vždycky se o to pokusím. Ale Terka si to pak znova rozplete a jede radši v tom culíku.“
Beranová: „Já se radši namaluju, abych ty krátké vlasy nějak zazdila, aby si toho nikdo nevšimnul. Koupím si většinou něco v drogerii, nějaké výrazné třpytky. To je celé moje umění, co udělám před závodem. Ale když teď jezdíme top deset, tak nemůžeme vypadat, jak já nevím kdo… Já Kátě nejenom pletu cop, ale já jí barvím vlasy!“
Opravdu?
Janatová: „Já jsem jako malá byla blondýna. Pak mi v pubertě vlasy dost ztmavly, šla jsem ke kadeřnici a udělala mi melíry. Katastrofa… Hned jsem si šla koupit barvu a celé jsem to přebarvila. Od té doby si barvím hlavu sama, nechodím ke kadeřnici. Terka je teď moje kadeřnice.“
Tereza Beranová |
|
Narozena: 23. listopadu 1998 (22 let) Jak se jí říká Kde se vzala Co už dokázala Jak se vidí po kariéře |
No, ono to v době současných koronavirových omezení snad ani jinak nejde…
Beranová: „Mně třeba teď zrušili kadeřnici, zase musím jet na svěťák a vypadám, jak vypadám.“
Tak ještě že máte Kateřinu…
Beranová: (smích) „Ta to akorát zhyzdí! Ještě hůř to vypadá. Ale snaží se…“
Vaše vlasy jsou ostatně pořád víc vidět, před Vánoci v Drážďanech jste se ve sprintu dostaly do semifinále a zazářily i v týmovém závodě, jak na tenhle průlom po pár dnech vzpomínáte?
Beranová: „Byla to velká show, celkem mě to překvapilo. Ale nebyla to zas taková show jako v Davosu. Po pravdě bych od Davosu čekala víc. Drážďany jsou super, ale nepřipadá mi to jako plnohodnotný sprint.“
Jak to vidíte vy?
Janatová: „Já mám Drážďany moc ráda a je to jeden z mých nejoblíbenějších sprintů. Takže pro mě to je plnohodnotný sprint… (smích) Mně se to líbí. Jak říká Terka, je to taková show. A výsledkově? Pro ostatní je to víc než pro mě, já bych asi chtěla ještě výš.“
Už jste si zvykly na to, že na sprinterskou elitu dorážíte? Terezo, vy jste po závodě v Davosu vyprávěla, jak jste ve čtvrtfinále dostala do hlavy blok, že jedete proti velkým jménům…
Beranová: „Ano, překvapilo mě, že jsem vepředu. Jéžišmarjá, co tu dělám? Pryč! Zpátky! Asi kdybych měla větší zkušenosti, tak se toho nebojím, jdu tam dopředu, prostě si jedu a nepřemýšlím nad tím, kdo vedle mě je. A pak bych ještě kopla nohu do cíle. Davos, to je zapeklitost. Tam se to semifinále musí do budoucna prolomit, takhle by to nešlo…“
Kateřino, vy jste po Drážďanech zase zmínila, že semifinále závodu Světového poháru je jiná liga. Mně ale připadá, že se v ní začínáte zabydlovat, ne?
Janatová: „Je to tak. Ale musíme jezdit rozjížďky. Občas se toho člověka zaleknete, přitom výkonnost máte v daný moment lepší. Ale nejdu do toho tak, jak bych do toho jít mohla. Potřebujeme mít větší sebevědomí a jít do toho ostřeji. V Česku se pustíme, ale ve světě nás nikdo nepustí.“
Co se musíte naučit, abyste byly v tvrdých rozjížďkách úspěšné?
Janatová: „Nejdřív asi vychytat rozcvičení po kvalifikaci. Když hned po dojezdu kvalifikace vypijete tři kafe, jste unavený. Mít připravenou taktiku. Každý sprint se jezdí jinak. Je potřeba znát ta místa a mít je nakoukaná.“
Terezo, jaký recept máte vy?
Beranová: „Já si myslím, že na tohle je nejlepší závodit a závodit. Trénink vám tohle nedá. Musíme furt závodit. Desítka, patnáctka, tým sprint, sprint… Prostě všechno. Jak říká Káťa, po kvaldě musí člověk sám zregenerovat. Musí vědět, co je pro něj nejlepší.“
Už se vám stalo, že vás něco vytrestalo?
Janatová: „Dát si oběd. Já jsem si myslela, že na startu usnu.“
Beranová: „Mně asi chyběla jen výkonnost, jinak nic.“
A pak by to možná chtělo mít trochu štěstí, ne? Terezo, vy máte za sebou pěknou sbírku smolných historek. Už na MS 2019 v Seefeldu jste ve čtvrtfinále upadla po kolizi s Američankou Kernovou, na MS do 23 let v Lahti vám uniklo finále o setinu, podobně jako nedávno semifinále v Davosu. K tomu jste v Drážďanech zlomila hůlku. Co za tím stojí?
Beranová: „Já už nevím. Já nevím, co dělám špatně. Modlím se každý den, odříkám všechno. Uklízím po sobě…“
Janatová: „To je její karma, nic jinýho… Musí kopnout do cíle tu nohu, protože kvůli tomu čtyřikrát nepostoupila. Na mistrovství světa minulý rok si myslela, že je už v klidu, a najednou ji to překvapilo, už to vypustila. Nesmí to nikdy vypustit.“
Beranová: „Tak bych to úplně nenazvala…“
Janatová: „Ty mně můžeš říct úplně to stejný, ale já jsem u toho stála.“
Beranová: „Jo, to se trošku nepovedlo. Holt, chybami se člověk učí. Teď už vím, že tu nohu kopnu, i kdybych tam měla přijít o tříslo. Je mi to jedno, prostě to tam střelím. A když zlomím hůlku, to ještě nevím… Ale děda říkal, že mi na sběrném dvoře sehnal takové hole, že ty se nezlomí. Pak s nimi zlomím i tu holčinu…“
Jak se nejlíp zkoncentrujete před závodem? Terezo, vy prý občas máte ve sluchátkách Karla Gotta…
Beranová: „Chtěla jsem se tehdy nějak rozptýlit. Poskakovala jsem, dělala jsem, co před závodem musím. Šla proti mně Maiken Fallaová. A když jsem ji viděla s těmi obrovskými sluchátky, tak jsem si vybavila toho Goťáka, jak jí tam hraje, protože hrál zrovna mně. Mně se líbí takové vykopávky. Já mám hrozně ráda old school, jak rap, tak hip hop. A strašně mám ráda symfonie, třeba se mi hrozně líbí Vltava. Bez muziky bychom to nebyly my. Na hudbě aspoň u mě záleží.“
Janatová: „Já si většinou před závodem nic nepouštím. Dřív jsem měla ráda atmosféru fanoušků, líbil se mi ten hluk. Nemám ráda, když mám sluchátka a nevnímám tolik, že do mě někdo vrazí. Jsem na to úplně alergická…“
Beranová: „Když tě někdo před závodem strčí? Super! (smích) Pokračuj, promiň…“
Janatová: „Takže se na to musím psychicky připravit, že mě to čeká… Mám ráda taky šedesátá, sedmdesátá léta, možná i ta osmdesátá. Karel Gott je klasika.“
Na Tour de Ski budete mít po Silvestru každá svůj úkol. Terezo, vy jste si dala jen úvodní sprinterské etapy. Není vám líto, že si nezkusíte drastický výšlap na Alpe Cermis, který čeká tradičně na závěr Tour?
Beranová: (smích) „To bych chtěla. Asi bych tam pošla, ale já bych ji předjela, tu Janatovou, do toho kopce! Já jsem ještě mladá, tak si můžu ještě jednou dovolit mistrovství světa do 23 let. Takže Tour nemůžu jet celou, ne že bych na to neměla. Pojedu první závody, uvidíme, co to udělá, a pojedu domů.“
Kateřino, vy jste byla před rokem jediná Češka, která se na vrchol Alpe Cermis dostala. Jak na ten zážitek vzpomínáte?
Janatová: „Nechce se mi to jet znovu. Já jsem s tím totiž nepočítala, že to dojedu, měla jsem odstoupit. Předtím jsem trénovala, nečekala jsem, že pojedu, takže se mi ta bolest už nechtěla akceptovat.“
Dá se popsat, co se s člověkem při cestě nahoru děje?
Janatová: „Strašně vás bolí nohy a prostě se vám nechce. Furt jedete jeden styl. Pak začnete Šumaváka, jenže já jsem zjistila, že mi vůbec nejde, jsem v tom hrozně pomalá.“
Plánujete letos zase vydržet až do závěru?
Janatová: „Jo, já to chci určitě dojet. Pak jsou dva týdny volno. Určitě chci jet až do konce. Samozřejmě, když to někde pokazím, tak to zvážím.“
Kateřina Janatová |
|
Narozena Jak se jí říká Kde se vzala Co už dokázala Jak se vidí po kariéře |
