Ali a Frazier. Lauda a Hunt. Brady a Manning. Teď má svou velkou rivalitu svět dlouhé bílé stopy. Těžko říct, jestli jednou skončí navzdory rozdílným povahám jako přátelé, tak jako slavní piloti z formule 1. Budou mezi sebou chovat vzájemný respekt jako věhlasní quarterbeci. Nebo mezi nimi až do smrti bude stát nenávist, jakou cítil Frazier k Alimu. V běžeckém lyžování jsou teď rivaly Nor Johannes Høsflot Klaebo a Rus Alexander Bolšunov. A střet sto metrů před finišem padesátky na mistrovství světa mezi ně jen nasypal něco chilli papriček.
Jestli jste po odchodu spratkovitého Pettera Northuga v bílé stopě postrádali lákadlo pořádné show, tak si na další zimy k televizi sežeňte pořádnou zásobu dřeva. Běžecké lyžování má teď hned dva velké hrdiny, macho šampiony, kteří mají všechny předpoklady vládnout světu, který chtějí ovládnout. Klaeba a Bolšunova.
Problém je, že si navzájem stojí v cestě, jak symbolicky dokázal incident, jenž se udál sto metrů před cílem nedělního závodu na 50 kilometrů klasicky na světovém šampionátu v Oberstdorfu. Mimochodem, stále není jisté, jak tahle kauza dopadne. Vstupní data známe. Bolšunov se v zatáčce do cílové rovinky snažil Klaeba vytlačit na kraj trati. Pak došlo ke kontaktu, při němž Klaebo soupeři zlomil hůlku. Klaebo pak dojel cílem první před krajanem Emilem Iversenem, Bolšunov dojel třetí a pak se rozplakal. Jury po dlouhém zkoumání obvinila Klaeba z obstrukce při předjíždění a diskvalifikovala ho. Iversen dostal zlato, Bolšunov stříbro.
Případ však stále žije, protože norský svaz podal odvolání k mezinárodní federaci FIS, jehož komise má tři dny na to, aby případ znovu posoudila. Ale ať už to u zeleného stolu dopadne jakkoli, běžecké lyžování má o náboj do dalších let postaráno.
„Tahle rivalita je výborná, myslím, že oba jsou fantastičtí závodníci. Oba jsou super, mistrovství světa bylo fantastické. Bohužel, tímhle závodem a závěrem to má divnou pachuť,“ hodnotí Martin Koukal, bývalý reprezentant a světový šampion na padesátce z roku 2003, který v současnosti pracuje jako trenér reprezentace juniorů a do 23 let.
Zapomeňte na Northuga, který proslul svými žertovnými kousky, kdy se v cíli posměšně otáčel na soupeře a na novináře házel sněhové koule. Teď tu proti sobě stojí dva vážní sportovci, kteří se místo legrácek baví přímo ve stopě. Oba talentovaní, velcí dříči, věkově je dělí jen dva měsíce. Předurčení, aby se spolu rvali o úspěchy minimálně na třech dalších olympiádách.
Na sociálních sítích má samozřejmě navrch Klaebo, sportovní hrdina moderního střihu, který si fanoušky (i sponzory) získává vlogy ze svého života nebo třeba svými rozpustile růžovými hůlkami. Bolšunov je prostě „moloděc“. A je to Rus, takže po skandálu kolem státem organizovaného dopingu na olympiádě v Soči musí poslouchat jízlivé poznámky.
„Těžko mě někdo může podezírat z extrémní lásky k Rusům, ale on byl výborný od juniorů, kategorie do 23 let. Je výjimečný. Nikdy ani náznakem neměl s dopingem problém. Teď se na něj strhla vlna kritiky, ve spoustě věcí ale nemůžu souhlasit,“ zastává se ho olympijská šampionka Kateřina Neummanová.
Reálnější podklad má kritika, která směřuje k Bolšunovově chování na trati. Během posledních dvou měsíců se dostal do dvou nepříjemných kolizí. Kromě střetu s Klaebem ve finiši mistrovské padesátky se koncem ledna v Lahti potkal ve štafetě s Finem Jonim Mäkim. Soupeř ho v tvrdém souboji nepustil před sebe, načež ho Bolšunov přetáhl hůlkou a ještě do něj v cíli vrazil, což mu vyneslo podmínečný trest.
„V lednu jsem ho viděl v Livignu a myslím, že se do těch nepříjemných situací dostává i proto, že všechny tréninky jezdí sám. V závodě jsou pak kolem něj lidi a on v tom není úplně vyježděný,“ říká Koukal. „Rivalita s Klaebem je dobrá, ale nevím, jestli to z Bolšunovovy strany není až moc. Malinko vypadá, jako když neumí prohrávat. Nemůžu si pomoct, když skončil čtvrtý ve sprintu, bylo vidět, jak je kyselý. Když byli v tým sprintu třetí, ani za Glebem Retyvichem nezašel. Skoro bych řekl, že rivalitu bere víc osobně než Norové.“
Jeden důvod k Bolšunovově hořkosti a podrážděnosti se nabízí. Klaebo má už v kapse tři olympijská zlata a šest titulů mistra světa. Od roku 2018 totiž na vrcholných akcích pravidelně vyhrává sprinty, týmové sprinty a štafetu. Bolšunov je sice dvojnásobným vítězem Světového poháru i Tour de Ski. Ale z olympiády či mistrovství světa má zatím jediné zlato. Získal ho před pár dny v Oberstdorfu ve skiatlonu. Zatímco Klaebo doluje zlato, Bolšunov má doma devět stříbrných medailí a dva bronzy.
„Klaebo si na vrcholných akcích vždycky vyhrál to svoje. Bolšunov v distanci vždycky prohrál s někým z dalších, ať to byl Krüger, Cologna, Niskanen či Röthe. Vždycky se vyloupl někdo, kdo ho odsoudil ke stříbrné medaili,“ říká Koukal. „Bolšunov mi částečně připomíná Sundbyho, který vyhrával Světové poháry, ale na vrcholné akci se vždycky někdo připravil líp a porazil ho. Do letoška v distančních závodech na vrcholné akci nebyl soupeřem Bolšunova Klaebo, ale byli to jiní.“
Jenomže to se mění. Klaebo uměl distanční závody zajet vždycky, před dvěma lety ostatně vyhrál i Tour de Ski a ovládl celkové pořadí Světového poháru. Svou sprinterskou rychlost neztrácí, ale v distančních závodech udělal skok dopředu. Začátkem sezony vyhrál klasickou patnáctku v Ruce, na mistrovství světa svůj vzestup potvrdil nejen výkonem na padesátce, ale i čtvrtým místem ve skiatlonu.
„Ukázal, že jeho výkonnost jde nahoru. Na padesátce to bylo jasně vidět. Bylo nezvyklé, že poslední kolo nebyl Bolšunov ten, kdo to táhne. Byli to Norové, Bolšunov šel až do závěru,“ líčí Koukal. „V distančních závodech spolu oba určitě můžou soupeřit. Klaebo je ale v distanci jednoznačně lepší v klasice. Postupem času se dostává na vyšší úroveň. Jako v Oberstdorfu padesátku nikdy nejel. Teď nebyl okamžik, kdy by měl problém. Do budoucna budou souboje Klaebo – Bolšunov tahákem běžeckého lyžování.“
