Bod obnovy: dno už bylo, věří skoky. Vzhůru s novou krví a snad i můstky
V posledních letech nezálohovali a čeští skokané nemají k dispozici žádnou digitální identitu, k níž by se mohli vrátit, jako hrdinové oceňovaného sci-fi filmu Bod obnovy. Někdejší klenot strádá a krize vrcholila v posledních letech, kdy oporu Romana Koudelku trápilo zranění, a zmizela celá generace nadějných závodníků. Až o víkendu ve finské Ruce začne Světový pohár, na startu nebude jediný Čech. Možná ale někde hluboko už hnutí narazilo na dno. Naději nesou noví slovinští reprezentační trenéři a taky kvas v Harrachově, kde se má brzy zrekonstruovat velký můstek.
Byl to vtipný bonmot, skoro jak z dílny fotbalového trenéra Ladislava Škorpila. Jenže úsměv mrzne na rtech. „Slýchal jsem něco o klinické smrti, ale když jsem se díval na definici klinické smrti, která trvá pět minut, tak s tím úplně nesouhlasím,“ říká Vít Háček, od jara nový předseda úseku skoku na lyžích.
Ještě dávno předtím, než se Češi pobláznili do biatlonu, ujížděli na jiném zimním sportu. Už v šedesátých letech zářili slavní Remsa Boys v čele s olympijským šampionem Jiřím Raškou. Přišla velká éra Pavla Ploce či Jiřího Parmy, vzduchem vlály kučeravé vlasy geniálního letce Jaroslava Sakaly, Jakub Janda oslavil zlatý pat na Turné čtyř můstků a celé desetiletí bojoval na špici Světového poháru Roman Koudelka. To vše je ale dnes jen prachem ze skal.
Současný stav? Koudelka zbyl ve svých čtyřiatřiceti letech jediným skokanem pro Světový pohár, ač úvodní víkend ve větrné finské Ruce z taktických důvodů vynechá. Nadějní borci minulých let jsou mimo. V posledním olympijském cyklu se předčasně loučili
