Český skokan na lyžích ještě žije. Roman Koudelka jde příkladem s vírou, že se klasická zimní disciplína dere ze dna. V neděli se ve Willingenu po dlouhých čtyřech letech, během nichž prodělal vážnou operaci kolene, opět dostal do top ten Světového poháru. Po devátém místu a veleskoku 145 metrů v druhém kole se neubránil dojetí.
Konečně se zase jednou proletěl tak, jak byl zvyklý dřív. Roman Koudelka si v neděli v promočeném Willingenu užil pořádnou euforii a pak i trochu chlapských slz, když se pod můstkem potkal se slovinským koučem Gajem Trčkem. „Obejmuli jsme se a byl to jeden z nejemotivnějších momentů kariéry. Oběma nám pár slz ukáplo,“ usmívá se Koudelka.
Fakt vás ten moment takhle dostal?
„Gaj mi říkal, že brečel už pět minut nahoře. To mě dodělalo ještě víc. Já jsem tohle v minulosti zažil i s jinými trenéry. Když výsledky mají přijít, závodník i trenéři tomu musí dát sto procent. Pak výsledky postupně půjdou nahoru, to je zákonité. Je to o tom být trpělivý a vydržet.“
To se ale snadno řekne. Připomeňme, že na operaci s kolenem jste byl před třemi lety, ale koleno jste dal pořádně dohromady až tuhle zimu. Neměl jste myšlenky, jestli to má všechno smysl?
„Určitě. Měl jsem jich hodně, to k tomu patří. Jde o to neutápět se v tom. Teď je to krásný pocit, pro mě je to malinká odměna. Asi jen manželka ví, čím jsem si musel projít. Bylo to hodně těžké, teď si to hodně užívá. Nějaké věci se v minulosti staly, nešlo mi to, nedařilo se. Nebral jsem to ale tak, že je něco strašně špatně. Bral jsem to jako výzvu, překážku, kterou musím překonat. Hlavní byla samozřejmě podpora rodiny. Musím se snažit mít klidnou hlavu. Od toho mám manželku, svoji zpovědnici. Hodit to za hlavu, vzdávat se umí každý. Mě naplňuje to ze sebe dostat. Když vidím výsledek, je to sladká odměna.“
Jaké to je se po čase zase takhle proletět?
„Bylo to docela nečekané. Ty podmínky nebyly úplně jednouché. Skokan nevěděl, do čeho zrovna vylítne. Ani jsem nebyl nervózní ze skoku, spíš z toho, aby nepřišel poryv větru. Nakonec to sedlo výborně. I já jsem byl zaskočený, kam až to takhle letělo.“
Pomohlo vám, že jste před týdnem vynechal světový šampionát v letech na lyžích v Kulmu a absolvoval soustředění v Planici?
„V Planici jsem skákal velmi dobře, úroveň byla vysoká. Ale závody jsou něco jiného než trénink. Říkal jsem si, že kdyby to bylo do patnáctého místa, bylo by to super. Tohle bylo nad plán. Potřeboval jsem si vyzkoušet nové boty. Pro skokana změna není jednoduché, nové boty jsou tvrdší. Ale od prvního skoku jsem si na ně relativně zvyknul. Potěšilo mě to, měl jsem obavy, aby se neztratila koordinace. Naštěstí se všechno povedlo výborně.“
Jak jste na tom teď technicky?
„Cítím, že se technika stabilizovala. Musím říct, že i proti začátku zimy nejsou skoky odlišné. Měsíc před začátkem zimy jsem cítil, že forma jde nahoru. Gaj Trček říkal, že ten moment přijde. Že stačí být trpělivý, začít si věřit a výsledky začnou stoupat nahoru. Jeho slova se potvrdila.“
Jaký vliv mají na vaše výkony noví slovinští trenéři Trček a Jure Sinkovec?
„Je to ještě i Lukáš Hlava, ten taky odvádí obrovskou práci. S těmi třemi je to něco úžasného, generačně jsme si dost blízcí. Všichni jsou plní energie, je vidět, že mají touhu český skok někam posunout. Jsem vděčný, že u nás jsou, že je vedení přivedlo. Věřím, že se pod nimi zvednou i ostatní a české skoky půjdou pomalými krůčky nahoru.“
Koleno vás po operaci dlouho trápilo, jak jste problémy vyřešili?
„Trenéři nejdřív koukali, jaký jsem člověk, kde mám chyby, mezery. Usoudili jsme, že je pro mě důležité, abych dal koleno do pořádku. Na tom jsem pracoval s Jurem. On má taky za sebou asi tři operace kolen, mohl jsem čerpat z jeho zkušeností. Bylo to až otravné. Nedal mi oddychnout, tréninků na stabilizaci a protahování kolene bylo hodně. Ale sám jsem cítil úlevu, že mě to přestává bolet. Pak jsme se zaměřovali na techniku. Imitačních cvičení, kdy odskakuju na trenéra, jsme dělali víc než za celý můj život. Ale věděli, co dělají. Utvrdili jsme se, že jsme se vydali správnou cestou.“
Kam vás současná euforie ještě může vynést?
„Myslím, že všichni kolem počítají, že to takhle bude dál. Všichni se namlsali, nějaké pětadvacáté místo už neberou. Pro mě je důležité zůstat na zemi a pokračovat v práci. Kraft taky ve Willingenu první den nepostoupil do druhého kola, to jsou skoky na lyžích. Musím zůstat trpělivý, makat na sobě. A když přijde neúspěch, tak jít dál.“
Nebude vám teď jako velkému fanouškovi Slavie brát pozornost start jarní části fotbalové ligy?
„Musím říct, že jsem si od fotbalu docela rád odpočinul. Mám fotbal rád, ty emoce a všechno kolem. Docela se na to těším. Ale za chvíli budou dvě derby po sobě, ty nervy nesnáším, mám je větší než na můstku. Vítězné emoce jsou ale krásné. Kvůli nim to dělám. Takhle sport funguje.“
