Nedůvěřují nám ani čtyři roky po Neumannové, říká šéf MS juniorů
Čtyři roky po největší sportovní akci na území Česka v historii, kterou bylo mistrovství světa v roce 2009, míří do Liberce další šampionát v klasickém lyžování. Areály ve Vesci a na Ještědu v lednu přivítají Mistrovství světa juniorů a závodníků do 23 let, kde se utkají budoucí hvězdy světového lyžování.
Dospělá verze MS pod vedením Kateřiny Neumannové skončila ostudnými dluhy přesahující 120 milionů korun.
A podle šéfa organizátorů juniorské varianty Romana Kumpošta (kterého nahradila v roce 2007 v roli šéfa pořadatelů MS 2009 právě Neumannová) se pořadatelé pořád potýkají s negativním odkazem, které čtyři roky stará akce pod Ještědem zanechala.
Setkáváte se při přípravě s nedůvěrou kvůli MS 2009 i čtyři roky po jeho skončení?
„V zahraničí ne, ale doma se s tím samozřejme setkáváme, protože historie v Liberci zůstala a bude ještě trvat několik let, než veřejnost na tuto akci zapomene. Myslím, že je to otázka času a pořádání akcí, které proběhnou opravdu dobře, bez problémů a bez jakýkoliv finančních následků.“
Můžete být konkrétní?
„Když například jednáme s partnery či se sponzory, vyptávají se, kdo to pořádá a jakým způsobem je garantované, že neproběhne něco podobného. Je jasné, že nechtějí, aby jejich jméno bylo spojováno s nějakým deficitem, který by po akci mohl eventuelně vzniknout. Ale nejvíce jsme to cítili v době, kdy jsme pořádali EYOWF 2011 (zimní olympiáda mládeže), protože to bylo v tu dobu aktuální a bylo to víceméně po skončení mistrovství světa. Ale poté, co EYOWF proběhl a byl vysoce hodnocený, se situace zlepšila.“
Jak velký je rozpočet juniorského mistrovství?
„Jeden milion euro (zhruba 25 milionů korun, pozn. red.). Polovina jde z rozpočtu kraje, polovina z lyžařského svazu.“
Přestože juniorské mistrovství je s dospělým šampionátem neporovnatelně menší akcí a snadnější na uspořádání, nehrozí, že opět skončí dluhy?
„Rozpočet máme víceméně pravidelně kontrolován a přezkušován, aby nedocházelo k tomu, že se na něco zapomene. Mechanismus kontroly je stejný jako u EYOWFu, má několik kontrolních stupňů. Pravidelně jednou a někdy i dvakrát za měsíc se kontroluje, jestli nedošlo k čerpání něčeho, co nemělo. A nepředpokládám, že by došlo k nějakému neočekávanému navýšení rozpočtu. Mohou samozřejmě nastat výjimečné stavy. Ale počítám i s tím, že pokud by ve Vesci například nebyly kvalitní podmínky, přesuneme se do Bedřichova.“
