Pusa v cíli. Po nemoci beru závody jinak, tvrdí Záhrobská
PŘÍMO Z FLACHAU | Dostala od přítele pusu na helmu, spoustu poplácání od lyžařských kolegyň a lidí kolem Světového poháru, zaskákala si s fyzioterapeutkou. Sjezdařka Šárka Záhrobská si osmým místem ve slalomu ve Flachau připsala nejen nejlepší výsledek po letních velmi závažných zdravotních problémech, ale také poprvé od února 2011 umístění v desítce slalomu SP.
Chtěla jste po návratu po velkých zdravotních problémech a operaci nádoru na hypofýze nejprve stabilizovat pozici kolem patnáctého místa. To se vám s výjimkou 22. míst na přelomu roku povedlo. Tohle je další krok?
„Takhle se to asi nedá hodnotit. Jsem nadmíru spokojená, mám z toho radost, je skvělé, že z toho byla i desítka, i když pomohlo pár výpadků. Nepřemýšlela jsem o výsledku, ale chtěla jsem lyžovat rychle z kopce. To je lepší metoda, než se upínat na výsledek.“
Vychutnáváte si teď, po nemoci, závody jinak?
„Určitě. Nejde to popsat, je to o vnitřním rozpoložení, nastavení. Také tím, co jsem si prožila v létě a na čem pracuju, jsem jiná, než jsem byla dřív. Ale to jsme všichni. Není to jen tím, co bylo v létě.“
Jste po nemoci, která člověku přerovná životní hodnoty, na startu méně nervózní?
„Jsem mnohem víc v klidu než dřív. Nikdy jsem nebyla strašně nervózní, ale loni tam ještě drobná nervozita byla. Ta teď úplně opadla. Jsem naprosto klidná. A nemám pocit, že by mě něco zvenku na startu rozptylovalo.“
Jak to jde dohromady s tím, že se musíte vyrovnávat mladým, dravým slalomářkám, jako je třeba sedmnáctiletá Američanka Mikaela Shiffrinová?
„Holky neskutečně riskují. Nemohou mít pojetí jako muži, ale přesto se velmi posunulo. Nesmíte jedinou bránu zaváhat nebo jet opatrněji, protože vám okamžitě ujede vlak. To je něco, co se musím učit. Je pro mě zásadní, že musím riskovat.“
