Probuzený Janda: Jsme staří, ale nepatříme do starého železa
Ve své poslední sezoně si skokan na lyžích Jakub Janda po čase opět vyzkoušel, jak se bojuje o stupně vítězů ve Světovém poháru. Ve švýcarském Engelbergu, kde sbíral úspěchy už před lety, byl po prvním kole třetí a nakonec skončil pátý, což bylo jeho nejlepší umístění za téměř sedm let.
Máte radost?
„Je to jeden závod, nepředbíhejme. Samozřejmě, že to potěší, ale já se nedokážu radovat. Analyzuju, co tam bylo špatně. Druhý skok nebyl tak fantastický. Začíná mi to vycházet ve vzduchu. I když to úplně nevyjde, dokážu se tam posunout.“
Co chybělo druhému skoku?
„Tady není stoprocentně rovná stopa, je tam zatáčka před obloukem, trochu to se mnou hodilo. Zasedl jsem si a šel jsem trochu přes zadek. Odraz nešel přes boky do dálky, ale spíš vertikálně. Ale já se teď dokážu za hranou rychle vytáhnout a chytit rychlost.“
Přemýšlel jste po třetím místě v prvním kole o stupních vítězů?
„Vůbec jsem si to nepřipouštěl. Byl jsem po prvním kole třetí a po druhém jsem mohl být klidně třicátý. Samozřemě, kdyby to šlo na bednu, bylo by to skvělé. Ale jsem rád i za to páté místo.“
V Engelbergu se vám docela daří, že? Vyhrál jste tady v roce 2005 a rok předtím byl dvakrát na stupních…
„Takhle to nemůžete brát. Tenkrát byla jiná doba, jiné kombinézy. Měl jsem jinačí délku lyží, vážil jsem jinak. Sport je za osm let úplně jinde. Všechno jde kupředu, i skoky na lyžích.“
Jak se díváte na to, že se letos vysoko objevují veteráni typu vás, Fina Ahonena, Švýcara Ammanna, Japonce Kasaie, či Rakušana Loitzla, který se dnes také vešel do desítky?
„Řeknu vám to tak: Letošní sezona je zajímavá, že nevyhrává pořád jeden. Může se to vyměnit. Není to tak, že přijde nadvláda jednoho a nedá se na to dívat jako na F jedničku. Je to zajímavé, pěkné. Je vidět, jak je ten náš sport hrozně vyrovnaný, když v pěti bodech může být dvacet lidí. Tady je možné všechno. Taky jsme se bavili s Loitzlíkem na kontrole, že jsme staří, ale ještě nepatříme do starého železa.“
Jak se těšíte na nedělní závod?
„Uvidíme. Dneska je dneska, zítra je zítra. Může to být všechno jinak. Já nejsem typ člověka, který by říkal: Je to super a zítra to bude ještě lepší. Nechávám tomu volný průběh. Hlavně si zajdu na trénink, protože teď jsem celý týden proležel. Minulý týden v Neustadtu jsem skákal s horečkou, pak jsme jeli do Oberstdorfu, ale byl jsem úplně mimo. Tady se z toho dostávám, pořád beru kvanta prášků. Věřím, že do Turné budu zdravotně v pohodě a všechno bude fungovat.“
