Janda málem přišel o MS: Měřím se jako ženská, když chce otěhotnět
Příběh Jakuba Jandy se na mistrovství světa v letech na lyžích rozhodně neubírá po cestách růžových. Nejzkušenější reprezentant není fit a včera byla po nevalných tréninkových kolech v ohrožení jeho nominace do kvalifikace pro závod jednotlivců. Nakonec se ale Janda v sestavě ocitl a trenéru Davidu Jiroutkovi se odměnil osmým nejlepším skokem kvalifikace.
Jak blízko jste byl vyřazení z nominace?
„Na nájezdu je trošku zatáčka, já se s tím biju. První dva skoky jsem se vůbec nemohl postavit do pozice. Rozhodovalo se, jestli do toho vůbec nastoupím. David mi dal menší proslov, jestli do toho půjdu naplno. Nakonec mě tam nasadil a vyšlo to. Posadil jsem se do nájezdu, byl to asi nejlepší skok. Ještě jsou tam chybičky, není to stoprocentní. Až tam ty chybičky nebudou, tak skočím přes dvě stě.“
V posledních třech závodech jste byl třikrát do desítky, jak dlouho vás trápí zdravotní problémy?
„Začalo mi to někdy v Kuopiu. Po závodě už jsem byl horší, slaboučký. A v Trondheimu se to rozjelo naplno. Tam jsem skákal s třicet devítkou horečkou, byl jsem prostě mimo. Pak jsem přijel na Holmes a nějak to vyšlo.“
Jak se teď cítíte zdravotně?
„Byl jsem u doktora, chtěl mi nasadit antibiotika. Říkám: V žádném případě! To by mě asi zabilo. Nejsem na tom furt nejlíp, horečka už je za mnou. Už jsem na nějakých třiceti sedmi. Pravidelně se měřím. Jsem jak ženská, když si hlídá teplotu, když chce otěhotnět. Teplota je dole, mám trochu kašel.“
Jak vám bylo, když jste se po čase zase postavil na harrachovského mamuta?
„Když jsem přijížděl, říkal jsem, že je to nějaké velké, ať ten nájezd tlačí co nejníž. Když jsem viděl, že se jezdí pod sto, říkal jsem si: To je OK. Při prvním skoku je opatrný každý, co si tady budeme nalhávat. Tak, jsou bezmozci, co do toho chodí naplno. Ale je to takové vyčkávací.“
Šampionát otevřelo velkolepé slavnostní zahájení včetně koncertu Michala Davida, nenapadlo vás se zdržet?
„Jsem z toho všeho hrozně unavený. Jedu do postele ležet. To je moje náplň. Postel, můstek, postel, můstek. No, mrzí mě to, zdržel bych se. I bych si s ním zanotoval…“
Jakou písničku?
„To asi nikdo nezná… Po cestách růžových, nebo tak nějak se to jmenuje. Poupata, to bylo… Ještě ten klip k tomu. Ona je taková trošku propagandistická. Ale prostě byla zlatá…“
