V Harrachově to bude ode dneška při MS svátek. Skokanský svět má Turné čtyř můstků nebo olympijské medaile. Kdo se ale jednou postavil na můstek, chce létat, nebo to aspoň zkusit. Strašidelný výhled z věže mamutího můstku do údolí pod Čertovou horou si může užít kdokoli, kdo se sveze vedlejší lanovkou. Ale spustit se dolů a letět můžou jenom ti, jejichž mozek je chlazen vzduchem, jak se kdysi poeticky vyjádřil Pavel Ploc.
Tenhle zážitek vám žádná pouť nenabídne. A že je to na mamutím můstku pořádná porce adrenalinu. „Kubovi Hlavovi kdysi dali na srdce tepoměr. Na lavičce měl sto třicet, když přijížděl k hraně, měl sto osmdesát, při výletu měl dvě stě dvacet, a když dojížděl, měl kolem sto padesáti,“ říká reprezentační trenér David Jiroutek. „V těchto podmínkách se moc přemýšlet nedá. Dochází tam k šoku, na který jsou ale kluci zvyklí.“
Když se skokan spustí z harrachovského mamuta, na odrazové hraně jede přes sto kilometrů v hodině, pak vystoupá až do pětimetrové výšky a na dopadu jede stejně rychle jako auto na dálnici.
„Když je skok daleký, je to větší tlak, jak se profil rovná,“ vysvětluje reprezentant Antonín Hájek. „Skokan dopadá nějakých sto třicet kilometrů v hodině, takže tlak je velký. Dojezd musí být tvrdý, protože propadnout se někam do sněhu by asi bylo nebezpečné. Když se nespadne, tak to nebolí.“
Obecně platí, že i na mamutích můstcích se daří skokanům, kteří jsou právě ve formě a bodují i v běžných závodech Světového poháru. Při loňské letecké generálce v Harrachově to dokázal příklad Jana Matury, který své tehdejší pohody využil k dvěma umístěním na stupních vítězů.
„Jak se říká: Když to jde na normálních můstcích, i na mamutu bývá výsledek dobrý,“ říká Roman Koudelka.
Na mamutích můstcích ale špičku většinou doplňují i závodníci, kteří těží ze schopnosti plachtit. Ta je na mamutu důležitější než dynamika na odrazu, jež často rozhoduje na menších můstcích.
„Když letím, prostě cítím, kde a jak se uvolnit, kde se vytáhnout. Naopak když to někdo ve vzduchu zkazí, oproti mně nebo jiným dobrým letcům může ztratit třicet až čtyřicet metrů,“ vysvětluje Antonín Hájek, s výkonem 236 metrů z Planice 2010 český rekordman.
Kdo letěl nejdále? Jako rekord stále platí 214,5 metru
Tak daleké skoky se však kromě Planice dají dosahovat jen na současném největším světovém můstku v norském Vikersundu. V Harrachově před rokem doplachtil Slovinec Jurij Tepeš na hranici 220 metrů, skok ale neustál, a tak se za rekord oficiálně uznávají výkony 214,5 metru, které na Čertově hoře v minulosti předvedli Fin Hautamäki a Rakušan Morgenstern.
Harrachovský mamut byl zkonstruován před 34 lety kvůli prvnímu světovému šampionátu v Krkonoších v roce 1983. Od té doby prošel rekonstrukcí a v současné době je považován za jeden z nejbezpečnějších mamutích můstků.
„Dřív se létalo ve dvanácti metrech, teď v pěti, to je nic…“ říká Jiroutek, který si na harrachovském mamutu taky třikrát skočil.
„Když jsem přijel poprvé, tři metry přede mnou zůstal ležet Bulau. Sám jsem pak na něm dal tři skoky a už jsem tam nikdy nešel,“ vzpomíná Jiroutek. „První skok jsem šel potom, co to můj kamarád Franta Rydvalů zrovna zapíchl. Já jsem na to koukal skrz okno, když jsem si zavazoval tkaničky, a říkal jsem si: Má to cenu?“
