O víkendu startuje Světový pohár v alpském lyžování, Šárka Strachová u toho však po patnácti letech poprvé nebude. Někdejší světová šampionka ve slalomu se těší na sledovačku z gauče, naplno pracuje ve vlastní klinice sportovní medicíny a je maximálně šťastná. „Vítězství jsou krásná, medaile potěší, ale neúspěchy a těžké momenty vás naučí mnohem víc,“ pochvaluje si přidanou hodnotu z dlouhé sportovní kariéry v obsáhlém rozhovoru pro páteční Sport Magazín.
Někteří sportovci se těší, jak si po konci odpočinou, užijí volna, ale ono to tak není. Zdá se, že tohle je i váš případ.
„Vždycky záleží na nás, kolik si uděláme času a jak si životní rytmus uzpůsobíme. Mám zaměstnání, které mě baví, stejně jako předtím. I když už nemám kancelář na horách. (usměje se) Záleží na mně, kdy přijdu do práce, na druhou stranu spousta lidí pochopí, co myslím, když řeknu, že jsem sice pánem svého času, ale pracuju neustále. Víkendy, večery, pořád to mám v hlavě. Vymýšlím koncepty, jak kliniku posunout. Jsou lidé, kteří dělají od osmi do pěti, když chtějí volno, musejí si vzít dovolenou. Ale potom přijdou domů a mohou vypnout.“
Při sportu jste byla mimořádná perfekcionistka. To platí pořád? I při řízení zaměstnanců?
„Ano, to se táhne se mnou dál. Hlavně smysl pro detail. Nejde už jenom o mě, takže v některých věcech musím slevit. I když slevuju nerada. (usměje se) Jinak je vrcholový sport úžasná škola života, dá se to uplatnit také při podnikání. Člověk se naučí disciplínu, ví, jak si jít za svými cíli. Jak se zvednout, když upadne, nevzdat se hned, jakmile se něco nepovede. Jak vstávat brzo ráno, když se mu nechce. Pokud chcete vybudovat firmu a někam ji dotáhnout, jsou potřebné podobné principy jako při vrcholovém sportu. Důležité je jít si za svým cílem a mít kolem sebe dobrý tým.“
Co je to nejkrásnější, co vám lyžování dalo?
„Mě samotnou. Taková, jaká jsem teď, jsem díky tomu, co jsem během své kariéry zažila. Nedokážu vystihnout jeden moment. Vítězství jsou krásná, medaile potěší, ale neúspěchy a těžké momenty vás naučí mnohem víc. Je jednoduchý se usmívat, když všechno šlape. To zvládne každý. Ale zůstat pozitivní, nepřestat věřit, když to nejde, je mnohem náročnější. Podívat se na celou situaci a říct si, proč to nejde, v čem je problém. To jsou momenty, které vás posouvají.“
A co vám lyžování vzalo?
„Dětství.“
Stále je to citlivé?
„Beru to tak, že mi ho vzalo proto, aby mi dalo něco jiného. Všechno, co se stalo, mělo nějaký důvod. Nic bych neměnila. Určitě bych se nechtěla do svého dětství vracet a prožívat některé věci znovu, ale všechno, co jsem si prožila, mě dovedlo tam, kde jsem dneska. Jsem spokojená, šťastná, mám se krásně a dělám to, co mě baví.“
Nostalgie vás přepadá?
„Ani ne. Spíš teď, když se blíží sezona, si oddechnu, že se mě to netýká. (usměje se) Není to tak, že bych si řekla: Je škoda, že nejsem v Söldenu a netrénuju tam. Spíš je to naopak. Říkám si: Uf, je super, že už u toho nemusím být, jezdit někam za sněhem. Sednu si na gauč, dám si čaj, přikryju se dekou a užiju si to u televize.“
Kompletní rozhovor najdete v tradiční páteční příloze deníku Sport.
Z obsahu pátečního Sport Magazínu
Rozhovor: Šárka Strachová
Téma: Panama a Island nováčky na fotbalovém MS
Uniklo z facebooku: Andrej Babiš
Světový fotbal: proč kraluje Neapol
Můj první gól: Martin Fillo
