Jdeme na pivo. Trenér platí, chystala se zlatá Sáblíková na oslavu

„Když jsem odcházela na trať, říkala jsem si: Přece mě někdo neporazí v posledním závodě, nemůžu jim to jen tak dát. A před startem výraz trenéra Petra Nováka mluvil za vše. Podíval se na mě tak, že jsem se ho chvilku bála, takže jsem byla připravená, že musím bojovat.“

Na ledě jste vypadala v ohromné pohodě, souhlasíte?
„Říkala jsem si, že začátek nesmím přepísknout. To se vyplatilo, pak se mi jelo náramně. A když jsem začala jezdit kola rychleji, lidi byli úžasní a já se koncentrovala jen na ně. Počítala jsem: už jenom čtyři, už jen tři, už to bude…“

S časem 6:50,46, jedním z nejrychlejších mimo vysokohorské dráhy, jste si mohla věřit na vítězství, ne?
„Říkala jsem si, že to je nejrychlejší čas sezony, ale stejně to mohla Stephanie Beckertová zajet. Čekala jsem až do poslední chvilky, ale někdy na trojce jsem si říkala, že už by nemusela…“

Němka se kus závodu držela vašich mezičasů, v jednu chvíli ztrácela jen 45 setin. Zatrnulo vám?
„Byla jsem strašně nervózní. Chvilku jezdila kola rychleji než já. Když náskok spadl asi na čtyři desetiny, říkala jsem si, že už je to hodně těsné, ale pak náskok narostl.“

Ještě než Beckertová dokončila závod, na ploše vám s trenérem ukazoval něco rozhodčí. Co se dělo?
„No to bylo strašný. Vždycky přijde ke mně, ale nešel. Říkala jsem si: Co se děje? Já jsem asi přejela čáru. To se zblázním, takovej čas, já jsem to snad pokazila. Ale oni tam měli takovej program, kde ukazovali moji rychlost a jak by musela jet Beckertová. Byly to takové čáry a oni se jen koukali.“

To byla jistě velká úleva. Vítězství jste si pak náležitě vychutnávala. O to víc, že to byl poslední závod sezony?
„Dá se to tak říct. Docela mě teď těší, že se zase nemusím vyjíždět na kole, připravovat se na další závody. Ty na ledě budou možná v létě a možná až v říjnu.“

Jak budete slavit?
„Zatím nevím, říkaly jsme si, že si dáme pivo s Claudií Pechsteinovou. V neděli už nejedu, tak je to jedno. Petr říkal, že když vyhrajeme, tak platí. Celému baru ale asi nééé. (Směje se.)“

Trenér vás v pátek popichoval, že jste dala soupeřkám dárek, když jste nejela patnáctistovku, protože i na ní jste mohla mít zlato. Mrzí vás, že jste ji vynechala?
„Ne. Jsem strašně ráda, protože by to na pětce možná nebylo takové, jaké to bylo. Petr je možná z toho trošku zdrchanej. (Novák vstoupí do řeči: Vyhrála bys pětku jen o tři vteřiny, ne o šest.) Tak to jsme nechtěli slyšet. Já jsem teď strašně ráda, že si domů vezu dvě zlaté.“