Na jaře se loučila dalšími dvěma bronzovými medailemi z mistrovství světa a na startu nové sezony je tu znovu. Martina Sáblíková bojuje se světem už od začátku století a rychlobruslení ji stále naplňuje. V šestatřiceti letech má ale v hlavě jasný plán svého sportovního odcházení. Vize napodobit legendární Claudii Pechsteinovou, která se mezi nejlepší tlačí i po padesátce, ji neláká. „Říkala jsem Claudii: Teď už rozumím tomu, co jsi mi říkala před patnácti lety: Počkej, až ti bude, kolik mě…“ usmívá se Sáblíková. Sama plánuje ještě tři sezony s vrcholem na olympiádě v Cortině.
Možná se mění svět kolem ní, ale Martina Sáblíková si v něm pořád drží své místo. I když už nebojuje jen s časem na stopkách, ale i s tím v kalendáři. Letos startuje třiadvacátou reprezentační sezonu a v týmu už se potkala i se svou o 23 let mladší sestrou Barborou. Závěrečnou přípravu ji zkomplikovala nemoc. Na první závody Světového poháru do Japonska ale odletí a pak plánuje jet naplno, přes MS v jednotlivých disciplínách v Calgary až po závěrečný světový šampionát ve vícebojích v Inzellu.
O víkendu jste zvládla první závody, jak vás ovlivnila nedávná nemoc?
„Musela jsem vynechat dvoje závody. Nebylo mi dobře, nemohla jsem vyjít kopec. Měla jsem sice teplotu jen třicet sedm, ale byla jsem totálně slabá. Na soustředění příprava nebyla, jakou bych potřebovala. Na ledě jsem trávila deset, patnáct minut a šla jsem pryč. Po závodech jsem se začala cítit docela dobře. Poslední tréninky na ledě byly fajn. Ztratila jsem sedm, deset dní, což, doufejme, sezonu neovlivní.“
Chce se vám na startu třiadvacáté sezony do boje stejně jako zamlada?
„Mně se chce asi jako vždycky. Samozřejmě, není to takové, jako to bývalo, když mi bylo pětadvacet. Ale hrozně se těším, až začne sezona, až se začne závodit.“
Pořád jste ve špičce, ale vaše pozice se přece jenom od vrcholných let trochu změnila, jak jste nastavená mentálně?
„Já se snažím sama sebe připravit. Jsou to poslední dvě, tři sezony, kdy vím, že ta placka být nemusí, že se na to musím koukat z trošku jiného hlediska. Myslím, že mi to zatím docela jde. Mám cíle, které bych si chtěla splnit. Dřív jsem říkala, že o medaili nerada mluvím. Když mi bylo dvacet, dvacet pět, třicet, v hlavě jsem medaili samozřejmě měla, byl to jasný cíl, něco, za čím jsem se honila. Teď by to bylo fajn, chtěla bych to, jako každý sportovec. Ale mám tam takový jiný cíl. Pro mě osobně to není zavazující, že se z toho neskládám.“
Ve Světovém poháru zahajujete jubilejní dvacátý ročník, vybavíte si všechny závody?
„Asi jak které, a jak kdy. Co se týče závodů před rokem 2014, kdyby se mě někdo zeptal, jak šly svěťáky nebo sezony po sobě, to už si nepamatuju. Druhá věc je, že se nám mění destinace, kde závodíme. Dřív jsme byli často v Rusku, Bělorusku, teď to tam samozřejmě vůbec není. Hodně jezdíme do Japonska. Nějaké závody bych si pamatovala, asi ne všechny.“
Co říkáte na to, že patříte k nejstarším závodnicím na okruhu? I když se do německého týmu stále snaží dostat i Claudia Pechsteinová…
„O tom jsme se bavili minulý rok taky, že pokud skončí Pechie a jedna Britka, která je o čtyři měsíce starší než já, tak tam suverénně vévodím. Ona byla v Inzellu taky, mají kvalifikaci na Světový pohár, kterého se ve svých padesáti dvou letech bude znovu účastnit. Říkala jsem jí: Teď už rozumím, co jsi mi říkala před patnácti lety: Počkej, až ti bude, kolik mě. Už se na to dívám jinak. Když si vezmu, že je o dalších patnáct let starší, tak si nedokážu představit, co prožívá teď.“
Neláká vás vydržet aspoň do čtyřiceti?
„Ne. Tu čtyřicítku už nepotkám. Fakt ne. Baví mě to, bude mi to neskutečným způsobem chybět. Ale myslím, že to už je za hranou.“
Jak se za posledních dvacet let váš sport změnil?
„Ty dráhy jsou samozřejmě pořád stejné. Dneska jsem si uvědomila, že když jsem začínala já, nebyly žádné odlitky bruslí. Člověk si koupil v obchodě typ bot, nahřívaly se. Začala jsem na bruslích, které nebyly klapačky, nebyl tam karbon. Když vidím, co se dá teď s bruslemi udělat... Loni jsme dělali skeny, řešilo se množství karbonu i kvůli klenbě, jakou má člověk techniku. Dá se přidat, odebrat materiál. Je to alchymie, v tomhle udělalo bruslení neuvěřitelný pokrok.“
Není vám ale líto, že s vámi na špičku nepronikla žádná z vašich reprezentačních kolegyň?
„Všichni nemůžeme být mistři světa. Byla tam Niki Zdráhalová, která musela ze zdravotních důvodů odstoupit. Myslím si, že ona se nemá za co stydět. Jedenácté místo na olympiádě, osmé místo v hromadném startu. To byl další člověk, který výsledky dělal. I když medaile je medaile, být v top deset, to není vůbec špatné. Teď máme další dvě holky, které jely v Inzellu trojku za čtyři dvacet, což o nějaké výkonnosti svědčí (Lucie Korvasová a Zuzana Kuršová – pozn. red.). Přišel tam junior z kolečkových bruslí (Metoděj Jílek – pozn. red.), který výborně zajel v Inzellu pět kilometrů. Je tam pár jmen, člověk neví, kam je tělo pustí, kde se to zastaví.“
Co říkáte na progres vaší mladší sestry, třináctileté Barbory?
„Ona s námi byla poprvé na soustředění v Itálii, dvakrát čtrnáct dní. Bylo to supr ji tam vidět. Mně se hrozně líbí její zapálení, protože mi to připomíná samu sebe. Je strašně houževnatá a chce. Je bezvadné se na to koukat, když vidím to mládí, jak by hrozně chtěla a vidí ve mně ten vzor.“
Nechá si poradit?
„Ségra si samozřejmě nechá poradit. On se jí věnuje hlavně Petr (trenér Novák – pozn. red.). Nechci říct, že je to úplně rada, ale snažím se, aby nešla úplně do každého tréninku naplno. Když jí člověk řekne, že se má jít na hodinu proběhnout, ona to běží skoro na čas…“
Na co se v téhle sezoně nejvíc těšíte?
„Já se těším hodně na Inzell, musím prvně projít kvalifikací, což doufám, že se stane. Přijede tam spousta kamarádů, bude to závod s atmosférou, s českým publikem. A určitě se těším do Calgary, bude to největší závod sezony, budu vynervovaná. Kanadu mám všeobecně ráda.“
Máte už za sebou neuvěřitelných 146 medailí ze MS, ME, olympiády a závodů Světového poháru. Láká vás tenhle počet zakulatit?
„Já bych řekla, že to není otázka, jestli mě to láká. Samozřejmě by mě to lákalo. Uvidíme, jak to všechno bude. Je mi šestatřicet, půjdu se prát s holkami, kterým je dvacet. Nechci říct, že bych byla bez elánu, ale dravost je jiná. Je jasné, že když se vrátím, ať ze svěťáku nebo z mistrovství světa s medailí, pořád je to takové, že jsem mezi nimi, můžu s nimi závodit. Vím, že to není jednoduché, že přijde moment, kdy to tak nebude. Aspoň doufám, že připravená jsem. Mám před sebou vidinu olympiády v Itálii, tam to směřuje. Já vím, co mám za sebou, vím, kolik mi je, snažím se být realista.“
Vaším cílem je být ve formě za dva a půl roku na olympiádě v Cortině, jakou máte vnitřní motivaci pro tu současnou?
„Sezona bude dlouhá, je tam spousta přeletů. Začínáme v Japonsku, vracíme se do Evropy, pak jsme pět týdnů v Americe. Nebude to nic jednouchého. Na jednu stranu se koukám na tuhle sezonu, i na tu, která je pro mě hlavní. Člověk chce podávat nejlepší výsledky, zároveň si podvědomě šetří energii na sezonu, která pro mě bude extrémně důležitá.“
Počítáte, navzdory náročnému cestování, s plným programem zimy?
„Zatím mám v plánu jet úplně všechno. Spíš se koukám na to, že závod je nejlepší trénink. Jsou to moje tři poslední sezony, jsem ráda, že se na ta místa podívám. Snad mi vydrží zdraví a budu absolvovat úplně všechno.“
RYCHLOBRUSLAŘSKÁ SEZONA |
|
| Světový pohár | 10. – 12. listopadu - Obihiro 17. – 19. listopadu - Peking 1. – 3. prosince - Stavanger 8. – 10. prosince - Tomaszow Mazowiecki 26. – 28. ledna - Salt Lake City 2. – 4. února - Quebec |
| Mistrovství Evropy | 5. – 7. ledna - Heerenven |
| Mistrovství světa | 15. – 18. února - Calgary (jednotlivé disciplíny) 7. – 10. března - Inzell (víceboje) |
Zdráhalová přerušila kariéru
Rychlobruslařka Nikola Zdráhalová se v 27 letech rozhodla přerušit kariéru. Dvojnásobná účastnice olympijských her ze zdravotních důvodů nezávodila už v minulé sezoně a na ledových oválech se jistě neobjeví ani v sezoně 2023/24.
„Minulou sezonu jsem nezávodila, ale přípravu jsem absolvovala i přes veškeré zdravotní problémy, které mě doprovázely. Přála jsem si, aby to letos bylo jiné, ale bohužel nebude,“ uvedla Zdráhalová s tím, že stoprocentně fit nebyla ani letos v létě. „Nejde se připravit s tím, že měsíc něco děláte a pak nějakou dobu zase nic dělat nemůžete.“
Zdráhalová nejlepších výsledků dosáhla v závodech s hromadným startem: na olympiádě v Pchjongčchangu v roce 2018 byla osmá. Do vrcholných závodů naposledy zasáhla loni na olympiádě v Pekingu. Už tehdy ale byla zraněná.
„Dávám si na nějaký čas pauzu a pak uvidím, co bude dál. Kdo ví, třeba se na led ještě jednou vrátím,“ uvedla Zdráhalová.
