Sáblíková jako nejstarší v SP: Ještě držím pohromadě. Zkouší novou roli
Minulou zimu už se bála, že pro ni medaile nezbudou. Rychlobruslařka Martina Sáblíková vybojovala na MS dva bronzy, zaokrouhlila počet svých stupňů vítězů na sto padesát a po zranění kotníku jde znovu do boje. V sedmatřiceti letech poprvé poznává roli nejstarší závodnice v závodním poli. A chystá se na své pravděpodobně poslední MS na jednotlivých tratích.
Německá padesátnice Claudia Pechsteinová se zatím na elitní závody nechystá. „Letos nevystartovala, ale ještě svoji závodní kariéru neukončila. Takže uvidíme, jestli do toho třeba naskočí později,“ říká Sáblíková.
Ale teď to vypadá, že budete nejstarší závodnicí, že?
(směje se) „Že jsem. Je tam ještě jedna Britka, která je asi měsíc, o dva starší než já, ale ta se nekvalifikovala na svěťáky, takže z ženských jo. Z chlapů ne, tam je ještě jeden starší.“
Ceníte si, že jste ještě pořád tak dobrá, že i v sedmatřiceti můžete bojovat se světovou špičkou?
„Jsem dobrá, že ještě držím pohromadě. Beru to tak, že si zkouším takové role. Ze začátku mi bylo dvacet, byla jsem mladý člověk, který se cpe mezi zaběhnuté. Pak jsem byla zaběhnutá a teď zase z druhé stránky poznávám, že tam přichází mladí a je to zas úplně obráceně. Jsou to zkušenosti, ale dobré… Uvidíme, jak to bude vypadat.“
Minulou sezonu jste zkrátila kvůli zranění kotníku, jaký byl návrat zpět?
„Měla jsem o něco delší pauzu. Byly to tři, čtyři týdny. Byla jsem taková lenošná, návrat byl trošku těžší, ale už je to v pohodě. Jediné, co bylo těžší, bylo se trochu rozhýbat. Po třech týdnech to bylo zase úplně normální, asi nic, co bych neznala.“
Před pár týdny vás zase trápilo tříslo, jak bylo zraněné vážné?
„Jela jsem pětistovku, chtěla jsem Petrovi (trenéru Novákovi) udělat radost. Když jsem dojížděla do cíle, nevím, jestli to byla moje technická chyba nebo rýha v ledu, ale odletěla mi trochu noha. Přitahovač s tříslem byly hodně citlivé, takže jsme na tom museli hodně zamakat, aby se to dalo rychle do kupy. Bojovala jsem s tím čtrnáct dní, upravili jsme trénink, nedělala jsem rozjezdy naplno. Po týdnu jsem startovala na trojce v Inzellu a nebolelo mě to. Asi je všechno v pořádku.“
Začíná vám čtyřiadvacátá reprezentační sezona, pamatujete si první mezinárodní závody?
„Teď jsme měli mistrovství republiky v Erfurtu. Když jsem se pak vrátila, tak říkám: Tak tady byl jeden z mých prvních závodů v B skupině. Vím, že jsem pak šla na dopingovou kontrolu a vím přesně, jak to probíhalo. V tom Erfurtu jsem pak nebyla deset let, tak jsem vzpomínala. Hlavně děcka se mě ptají, kdy jsem tam byla naposled, jak jsem jela. Ono to pak naskakuje samo.“
Co vám naskočí u Nagana, kde za dva týdny začíná Světový pohár?
(smích) „Tak vzhledem k tomu, že to je Nagano, tak se mi samozřejmě vybaví hokej, to by jinak nešlo. Závodila jsem tam několikrát, vím, že je tam jiný led než jinde, protože všude je bílý, tady je takový světlý. Je to občas trochu nepříjemné.“
Po Novém roce chystá návrat po dvouleté pauze Nikola Zdráhalová, co od ní čekáte?
„Strašně moc mě to těší, byly jsme na sebe zvyklé, sezony bez ní byly neúplné. Překvapilo mě, jak rychle se vrací. Na to že dva roky nezávodila, časy, co zajela v Inzellu, byly pro všechny nad očekávání. Nějaké závody odjela, ale v určitých věcech si není stoprocentně jistá. Domluva je taková, že bude pracovat na technice a na fyzičce, aby se mohla vrátit tak, že s tím bude stoprocentně spokojená.“
Vrcholem sezony je mistrovství světa na jednotlivých tratí, které v příští olympijské sezoně v kalendáři nebude. Půjde tak o váš poslední šampionát?
„No vlastně jo. Tohle mi nedošlo. Asi bude… Já jsem říkala, že bych se zkusila kvalifikovat na olympiádu 2026, to stále platí. Samozřejmě vím, kolik mi je, a nejsem člověk, který by to dělal do padesáti. Na druhou stranu vím, že mi to bude hrozně chybět. Říkám asi, protože si to sama nechci připustit.“
Už před rokem jste se bála, že na jaře budete bez medaile a nakonec jste je zase posbírala. Jak se na to díváte teď?
„Asi se koukám stejně, člověk neví, jak to bude vypadat. Jsou tam mladší, které přichází, zlepšují se. Ve svých letech zlepšení nemůžu očekávat. Můžu očekávat maximálně to, že předvedu, co vždycky. Zatím to vypadá, že by to mohlo být, uvidíme, co předvedou ostatní. Kdyby přišla jakákoli medaile, byl by to pro mě zázrak.“
SP v rychlobruslení
- Nagano (Jap.): 22. – 24. 11.
- Peking (Čína): 29. 11. – 1.12.
- Calgary (Kan.): 24. – 26. 1.
- Milwaukee (USA): 31. 1. – 2. 2.
- Zakopané (Pol.): 21. – 23. 2.
- Heerenven (Niz.): 28. 2. – 2. 3.
Vrcholy sezony
- ME ve vícebojích
Heervenven (Niz.): 10. – 12. ledna - MS na jednotlivých tratích
Hamar (Nor.): 13. – 16. 3.
